úterý 8. srpna 2017

Jeho družka s křivkami - 8. kapitola


Znepokojeně se rozhlédla po Grubstake, který byl zaplněn měniči všech druhů. Většinou byli se svou vlastní smečkou nebo klanem, ale někteří se mísili. Hlasitě to tu hučelo konverzací a country hudbou hrající z rádia. Restaurace byla teplá a útulná s červeno bílými kostkovanými záclonami a stejnými ubrusy.

Někdo jí poklepal po rameni, otočila se k Sophii, k ocelotce, která pracovala v Grubstake jako servírka. Byla štíhlá a zářivé hnědě vlasy měla po ramena se zlatými prameny.
„Ahoj, Mirando, Creel říkal, abych ti řekla, že je venku na verandě,“ pověděla jí. „Ukážu ti, kde sedí.“ Zamžourala na ni. „Co se ti stalo s tváří? To ti make-up zakrývá modřiny?“
Sakra. Neodvedla tak dobrou práci, jako Suki s make-upem.
„Jo.“ Povzdechla si Miranda. „Jsem jenom poloviční měnič, takže mi trvá dýl, než se vyléčím. Mám drobný problém s rodinou. Bratranec mě chtěl odtáhnout do Vermontu, abych si vzala někoho, koho nesnáším. Odmítla jsem.“ Podařilo se jí usmát. „Měla bys vidět toho druhého chlapa.“
„Pošli ho za mnou,“ řekla Sophia a zvedla obočí. „Doručím mu horké, skvělé kafe. Přímo do rozkroku.“
„To oceňuju. Budu na to myslet,“ řekla jí Miranda.
Sophia byla jedním z lidí, co Mirandu přivítalo, kdykoli přijela do města. Jednou, když šla Miranda kolem Grubstake, vyjel na ni agresivně vlčí měnič, protože věděl, že není ve smečce, která by ji ochránila.
Popadl ji za paži a začal ji tahat s křikem o pomoc k autu. Všichni ostatní ji ignorovali až na Sophii, která vyběhla z obchodu a oháněla se pánvičkou, a vlk zdrhl.
Sophia vedla Mirandu na verandu, která byla nově vystavená a z mřížkovaných zdí visely květináče. Na stole už byla prvotřídní žebra s hromadou česneku a šťouchanými bramborami, Mirandě se zalila pusa slinami. Nebyla si jistá, jestli z jídla nebo Creela, který vypadal nevrle a vrčivě, a tak pohledně, až to bylo prostě nespravedlivé.
„Ach, tohle vypadá nebesky.“ Rozplácla se na židli a strčila si plnou vidličku do pusy. Bylo to tak jemňučké, až se to prakticky roztápělo, vypustila nízké, oceňující zasténání.
„Takže půjdeš s Douglasem, když se půjde vypořádat s Mathersovou smečkou?“ zeptala se Sophia Creela.
„Dneska nejsem na řadě s jeho opatrováním,“ zabručel Creel.
„Ale jsi na řadě s tím, aby ses choval jako kokot,“ řekla Miranda, polkla další kousnutí a zamračila se na něj.
Creel si povzdechl. „Srdíčko, to je každý den. Zeptej se kohokoli kolem.“
„To má pravdu,“ řekla Sophia rozhořčeně. „Nevím, proč se s tebou Douglas kamarádí.“ Pohlédla na Mirandu. „Máš na lepší,“ řekla.
„To se jí pokouším říct,“ řekl Creel a potřásl hlavou.
Sophia dala Creelovi znechucený pohled a odešla.



„Sophia byla ke mně vždycky milá,“ řekla Miranda. „Jaké jsou šance, že bys k ní mohl být milejší?“
„Skoro žádné,“ zabručel Creel.
Miranda položila vidličku a odtlačila židli. Creel pocítil ostré bodnutí zevnitř. Odstrčil ji. Když se posadila, pocítil, jak se ním šíří teplý, uvolňující pocit, jako sladké pálení excelentní whisky, a ještě nebyl připravený se ho zbavit. Někdy brzo bude muset, ale právě teď chtěl být sobecký a udržet si ji.
„Omlouvám se,“ řekl. „Nechoď. Vážně. Chci, abys tu zůstala. Pokusím se být k Sophii míň hrubý.“
Miranda zvedla obočí.
Roztáhl omluvně ruce. „Mirando, nejsem s lidmi dobrý. Tohle jsem já. Ale pokusím se chovat civilně, ano?“
„Hádám, že to je to nejlepší, v co můžu doufat,“ řekla a posadila se ke stolu. S gustem se vrátila k jídlu.
„Chtěla jsi opravdu odejít?“
Na minutku přestala žvýkat a polkla. „Ano.“
„Jsi vždycky tak tvrdohlavá?“
Zvažovala otázku. „Obecně bych řekla, že jsem ještě horší.“
Zasmušile potřásl hlavou. „To mám štěstí. Takže, vím, že mi chceš vymluvit díru do hlavy, tak začni. Neříkám, že poslouchám, ale budu přikyvovat, když se zastavíš, aby ses nadechla.“
„Úžasné! Takže, mám pár nápadů na vánoční svíce, které v obchodě udělám. Pokud se obchod vůbec zvedne.“ A tak kecala a kecala, až zjistil, že ji vlastně poslouchá a pokouší se z jejího nadšení potlačit úsměv.
Poté, co dojedla, šla na záchody a omluvit se Sophii za Creelovo debilní chování.
Zrovna chtěla zamířit na verandu, ale spatřila Brandona Sheffielda, Alfa Prima východního území stál a mluvil s Creelem. Protože Brandon nesnášel její starou smečku, vždycky k ní byl hrubý, takže šla zpět na záchody umýt si podruhé ruce a pak zamířila ven.
Naneštěstí mířil Brandon na pány.
Zamračil se na ni. „Coldwaterská,“ vyštěkl.
„Mirando,“ řekla vzdorně.
Zastavil se a pohlédl na ni.
„Co jsi to řekla?“
Řekla jsem, že se jmenuju Miranda. Pokaždé, když mě vidíte, označujete mě jménem mé bývalé smečky, i když znáte mé jméno.“
Brandon se zamračil. „Říkáš, že jsou tvá bývalá smečka, ale vidím kopu nich, jak se jako havěť plazí po nové stavbě – a zrovna jsem tě viděl, jak s pár s nimi mluvíš. A taky kolují zvěsti, že se Joseph pokusil dohodnout s lidskou vládou, aby zablokovali Primům příchod sem.“
Miranda pokrčila rameny. „To je poprvé, co o tom slyším, a je mi jedno, jestli mi věříte nebo ne. Je to pravda. Už nejsem členkou té smečky.“
Věděla, že překračovala hranice, když takto s Alfa Primem mluvila, ale už jí bylo zle z toho, jak ji vinil za to, co její bývalá smečka provedla.
Brandon na ni zíral, vyzařoval z něj vztek a dominance. Vlna nevolnosti se přes ni převalila, pocítila, jak jí běsní žaludek z obědu. Tohle byla chvíle, kdy by měla svěsit submisivně hlavu, a utíkat až za kopce.
Tvrdohlavě se odmítla sklonit. Nevolnost zintenzívněla.
„Pokračujte a pobliju vám boty,“ vyštěkla.
Přesně tehdy vešla Brandonova dcera Dakota a nesla baculaté mládě. Byl to Miles Junior, vzpomněla si Miranda, pojmenovaný po Dakotině manželi Milesi Williamsovi, Alfa Primovi západního teritoria. Vypadal, že má tak dva nebo tři. Taky ji doprovázel hubený vlček, tak osmi až deseti letý, který vůbec nevypadal jako ona. Možná nějaký vzdálený bratranec, vzpomněla si nejasně Miranda. Jeho jméno byl John.
„Tati, hned s tím přestaň,“ vyštěkla Dakota. „Přestaň se chovat jako debil.“
Brandon přestal vyzařovat sílu, ale rozzlobeně se na dceru podíval. „Coldwaterská smečka je gang hňupů.“
„Hňupů,“ zopakoval Miles Jr.
„No, možná proto sem přišla. Aby se od nich dostala. Pamatuju si na situaci, která se stala ne před dlouhou dobou, kdy jsem musela vylézt oknem a chytit bus napříč zemí, abych unikla nešťastnému domovu.“ Setkala se Dakota odvážně s jeho pohledem.
„Dobrá rána,“ řekl John s obdivem.
„Rána,“ ozval se Miles Jr.
Brandon zvedl obočí. „Co to bylo, synu? Chtěl bys extra hodiny o víkendu s domácími pracemi?“
John vypadal ublíženě. „Potrestáš mě za to, že jsem ocenil, co řekla tvá dcera?“
„Pokaždé,“ řekl krátce Brandon a odešel.
„Omlouvám se,“ řekla Dakota Mirandě. „Táta se dokáže chovat jako blbec.“
„Blbec,“ zopakoval Miles Jr.
„Ach, drahý Bože. Přestaň opakovat,“ řekla Dakota a zamračila se na syna.
„Blbec! Blbec!“ mával pěstí Miles.
„Přestaň se smát,“ řekla Dakota a mračila se na Johna. Podívala se na Mirandu. „Jsi v pořádku? Někdo tě praštil? Vypadáš, že máš make-up, aby ti zakryl modřiny. Byl to Creel? Zatr-“ Pohlédla na syna, který ji pozorně sledoval. „Zatočím s ním,“ dokončila Dakota zářivě.
John se za rukou ušklíbl. „To jsi nechtěla říct.“
„Zatočím,“ opakoval Miles Jr. Šťastně. „Zatočím! Zatočím!“ Mával šťastně baculatými pěstičkami.
Miranda zavrtěla hlavou. „Ne, je to od několika členů z mé bývalé smečky, ale Creel je shodil ze srázu a zlámal jim kosti. I když díky za nabídku.“
„Moje potěšení. Vážně, pokud budeš mít jakýkoli s Creelem problém, přijď si pro radu. Nikdy jsem neslyšela, že by zneužíval ženu, ale má svůj temperament, a pokud, víš…“
„To by neudělal,“ řekla pevně Miranda. „Je většinou pěkný osel, ale nikdy by mi neublížil. Jsem si tím jistá. A víš, pod tím vším je to opravdu hodný chlap. Cítím to.“
„Co za hrozné pomluvy to tu o mě šíříš?“ zabručel Creel a došel za ni.
Sakra, nesnášela, že nemá typický citlivý měničí čich a sluch. Bylo těžké se přikrást ke většině měničům… ale ne k ní. Většina z nich měla super sílu a vylepšené smysly a léčení… ona měla schopnost mluvit s lidmi, kteří byli zavražděni. Jo, schopnost, kvůli které si o ní všichni mysleli, že je šílená!
„Všem jsem říkala, že se rád díváš na Můj malý pony a že nosíš duhové, třpytivé pyžamo.“ Miranda doširoka otevřela oči a usmála se na něj.
Zúžil oči a zuřivě se na ni zamračil, ale emoci, kterou vysílal, nebyl vztek. Bylo to pobavení. Nemohl si pomoct. A jí se do úsměvu stočily rty.
„Postarej se o ni, Creele. Myslím to vážně,“ řekla se zavrčením Dakota, otočila se a odešla s Johnem v patách.

„Myslím to vážně!“ zavolal Miles Jr. Přes rameno a mával v komickém pokusu o hrozbu pěstí.

24 komentářů:

  1. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  2. Veľká vdaka za skvelú kapitolu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne za super preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  5. děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat