sobota 5. srpna 2017

Jeho družka s křivkami - 7. kapitola


Creel se rozhlédl, díval se po měničích, co si to rázovali městem.
„Sotva to tu poznávám,“ zavrčel. „Rozhodně se to tu za posledních pár měsíců rozrostlo.“
„Tys tu nebyl měsíce?“ zeptala se překvapeně Miranda. Jižní teritorium toho moc nenabízelo. Rotgut bylo jediné místo, co bylo v součastné době otevřené, a kromě něho to byla jen skupinka rozházených domů přes skalnatou, kopcovitou zem.

„Proč bych to dělal?“ zeptal se s odporem k davu medvědů měničů, kteří stáli s nákupními taškami ze Stoney Creek Honey Emporium klanu na chodníku.
 „Je tu tolik lidí. Nemám rád lidi.“
„Neříkej. Skoro jsi mě ošálil. Jsi takový extrovert.“
„Dal jí postranní pohled. „Chytrácké holky dostanou na zadek,“ řekl.
„Ale co uděláš ty, abys mě potrestal?“ zeptala se s mrknutím a zrychlila tempo, aby se dostala přes medvědí měniče, kteří stáli na straně chodníku, hrabali se v taškách a vytahovali plásty s medem.
„Bereš vůbec někdy něco vážně?“ zavolal za ní a střelil vzteklým pohledem po šťastných medvědech.
„A kde by v tom byla sranda?“
Vyšla schody k obchodu. Creel ji následoval a zamířil k sekci s jídlem.
Šla do uličky s osobní hygienou a popadla krabičku tampónů a deodorant. Pak se zastavila, aby se dlouze zadívala na ozdobný, dovezený šampon, který voněl jako zimolez.
Dvacetidolarová flaštička; tak tu si v brzké době nekoupí. Zvedla jedinou lahvičku, otevřela ji a zhluboka a dlouze se nadechla. Pak ji znovu zavřela.
Majitel obchodu, Thom, k ní přišel a zíral na ni.
 „Nestrkej tlapy na zboží, pokud si ho nemáš v úmyslu koupit,“ vyštěkl a ona ji rychle položila na poličku.
„Co jsi jí teď zrovna řekl?“ zeptal se Creel a zíral na Thoma. Vzduch praskal Creelovým vztekem, jako horké, vířící jiskry. Miranda taky cítila husté, zvlněné napětí, které ukazovalo Creelovi emoce tak, že se divila, že všichni v obchodě nepadají na zem s křikem.
Cítili to všichni, nebo to bylo jen tady? Chtěla k němu přeběhnout a pohladit ho znovu po paži, uklidnit ho, absorbovat jeho vztek, ale odolala. Nebyla jeho družkou. Nemohla si zvykat na to, že se bude tak chovat.
Jarvis udělal krok za pult. Zbledl a tvrdě polkl.
„Neuvědomil jsem si, že je s tebou,“ řekl, sklonil submisivně pohled a naklonil hlavu, aby ukázal krk, ukazoval tak podvolení se silnějšímu měniči. Byl bez barvy, pusu otevíral a zavíral.
 „Může si vzít, cokoli chce. Sakra, může si ji vzít. Je to na obchod.“
„Nežádám o charitu,“ řekl se zavrčením Creel a přešel zpět k sekci s jídlem.
Miranda dala rychle peníze na pult a spočítala je. Zašklebila se s úděsem, když si uvědomila, že má o dvacet sedm centů míň.
Majitel obchodu na ni mávl. „Jen si ty věci vem a běž,“ řekl. Pak dodal tichým hlasem: „Prosím. Nechci s Creelem žádné problémy. Můžeš si to vzít zadarmo, opravdu, vážně.“
„Ne, díky. Doplatím vám to, až budu mít peníze,“ řekla.
Přistrčil k ní tašku s věcmi a ona přešla ke Creelovi.
„Jdu si zapsat nějaké směny na strážení, pak se půjdu podívat, jestli je volný stůl v Grubstake,“ řekl Creel. „Potkáme se tam za půl hodiny.“
„Ooch, bereš mě na večeři? Jako rande s obědem?“ ptala se.
Posměšně si odfrkl. „Rande s obědem? Mám rád steaky. Jsi tu náhodou se mnou, když mám hlad, a zrovna blízko skvělé restaurace. V době večeře. Je to řada shod náhod.“
„Rande s obědem,“ opakovala s úsměvem, když odcházel.
Chodila kolem obchodů v centru o trochu dýl, ale byla bez peněz a nemohla si nic koupit, takže se rychle znudila. Šla ulicí Spruce, aby se podívala na místo, kde se stavěl nový dům pro schůzky. Byl šest bloků od centra.
Několik šedivě vypadajících měničů stálo před budovou. Několik z nich přecházelo. Jeden seděl na lavičce a jedl sendvič. Vířilo tu to energií. Stěží si dokázala představit, že se někdo přiblíží k budově tak blízko, aby ji během denních hodin sabotoval, ale v noci to byl nejspíš jiný příběh.
Když se přiblížila, několik pracovníků se otočilo, aby si ji prohlédlo, a jeden na ni zařval: „Hej, zlato, nabízím ti volnou jízdu na knírku!“
Sekuriťáci ho ignorovali. Zjevně se dívali jen po sabotérech, ne po debilech.
„Mícháš beton jako živobytí?“ zavolal na ni další idiot. „Protože kvůli tobě tvrdnu!“
„A jdu odtud,“ řekla si se znechuceným úšklebkem. Vážně takové věty fungovaly někdy v historii na ženy?
Otočila se a spěchala zpět k centru města a narazila do muže, který mířil ke stavbě.
Do prdele.
Byl to Terrence. A Willy byl s ním. Rychle ucouvla a pokusila se je obejít, ale zablokovali ji.
Oba se jí dívali na krk.
„Pořád žádná značka,“ řekl Terrence.
Pocítila v žaludku kámen. „Jsem tu na oběd s Creelem,“ řekla.
„Máme se setkat v Grubstake. Chcete se přidat?“ Potěšeně viděla, že sebou lehce trhnul.
„Rozhodně nespěchá, aby dal lidem najevo, že jsi jeho ženou,“ řekl Willy s kalkulujícím zábleskem v matně šedých očích.
„Běž se ho zeptat. Proč jste vůbec tady?“
„Pracujeme na budově, zatímco čekáme, až se Creel z tebe znudí a vyhodí tě na tu tvou tlustou prdel,“ ušklíbl se Terrence.
 „Pak tě sebereme a vezmeme domů a naučíme tě pár lekcí o respektu.“
„Jo a Zem dřív spadne do Slunce, než budu předstírat, že vás lůzry respektuju,“ řekl chladně, odmítala mu dovolit vidět, že ji vyděsil.
Willy pohlédl s obavou na Terrence. „Zem padá do Slunce?“
„Ne, ty idiote.“ Terrence ho praštil tvrdě do paže. „Jak by to vůbec věděla? Není astrologer.“
„Nejsem astrolog!“ opravila ho s protočením očí Miranda.
 „No, jdu na oběd se svým životním druhem. Konstrukce je nebezpečná – doufám, že se vám nic nechutného nestane.“
„Ach, ano? No… ty jsi nechutná nehoda!“ vyplivl vztekle Terrence.
Terrence nikdy nebyl dobrý ve vymýšlení urážek – nebo co se týče čehokoli jiného, až na být hlasitý a nepříjemně šikanující. V tom exceloval.
Sešla z chodníku, aby se jim vyhnula, a rychle šla na náměstí.
„Joseph tě mimochodem pozdravuje!“ zakřičel za ní Terrence.
„Ptal se, kdy mu tě přivezeme, udělá z tebe tradici roku!“
„To zní divně, ale je mi líto, není to nic pro mě,“ zavolala přes rameno, pak spěchala do Grubstake, cítila se na zvracení a otřeseně.
Dům měl být postaven o dvou týdnů. Dva další týdny těchto debilů. No, aspoň byl konec na dohled. Nebo nebyl?

Začínala mít pocit, že se Joseph tak lehce nevzdá, hlavně když tu byla šance, že ji mohl využít na nalezení pokladu. Byl stejně chamtivý jako krutý.

27 komentářů:

  1. Moc děkuji za překlad a korekturu 😃

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za preklad a už sa teším na pokračovanie 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další kapitolu. HankaP

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za preklad a korekciu a tesim sa na pokracovanie ☺

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  9. Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad a korekciu a teším sa na ďalšiu kapitolu. 😊

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...😘😉

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji moc za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad.
    Nebylo by prosím možné zaslat mi originál knížku na email? :D ...

    kata.gaba@seznam.cz

    Děkuji moc :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat