pondělí 24. července 2017

Svedena Santou - 5. kapitola


Tak tato kapitola mě nejdřív rozesmála a pak opravdu dojala, co říkáte?

„Ty jdeš za Santu? Ty?“
Rhod si nemohl pomoct, bublalo v něm pobavení, unikl mu ze rtů hluboký, burácivý smích, který měl v sobě víc než jen náznak‘ ho, ho, ho.‘
Stone stál u okna Candyniny kanceláře v Chapel Community Centre a prostě zíral. Čelist se mu svírala, když se díval na kupku červené látky v rukou.
„Jo, díky, brácho. Směj se, jak chceš,“ zavrčel vlkodlak, když zvedl oblek.
Rhodovi se podařil omezit smích. Skoro.
Celý ten oblek vypadal jako špatný maškarní oblek… nebo spíš striptérský.
„Rudý aksamit. Přesně se k tobě hodí. Měl bys být na pódiu… počkej, máš k tomu tanga? Santovský striptér, už to vidím. Možná by sis měl oholit předloktí. Naposledy jsem slyšel, že už se ženám nelíbí chlupy.“
Stone po něm střelil pohledem, který by ho mohl zmrazit na kostku ledu.
„Naser. Si.“
„Už jsem ti říkal. Musíš mi něco povykládat… dát do toho šarm… a možná budeš mít šanci.“
Rhod si opřel zadek o okraj Candynina stolu a překřížil si ruce. Široké zubení neopouštělo jeho tvář, jen se rozšiřovalo.
„Nesměj se…“ Varoval ho Stone zlověstným hlasem, když se podíval skleněnými dveřmi do chodby.
Candy a Eloise byly uprostřed chodby, řídily houf dětí ve zdobení na Vánoce. Dokud sem dnes ráno nepřijeli, Rhod neměl ponětí, že Stoneova družka zná Candy. Z překvapeného pohledu to pro Stonea byly taky novinky.
„Ženy. Dělají to vždycky. Varuju tě, kámo. Příští rok v tom můžeš být ty.“
Rhod se zachvěl a zavrtěl hlavou.
„V žádném případě. Nejsem pro Vánoce. Nikdy.“
„Jo, vždycky mě zajímalo proč.“
Stone zabručel, když bojoval s kostýmovou bundou a pak se podíval, na Rhoda.
Jeho výraz byl muž ve velkých bolestech. Chudák, Rhod by byl taky, kdyby si to oblékl.
V lidské podobě nevypadal vlkodlak vůbec jako Pán vesmíru. Dokonce vypadal tak hrozně, že svaly na ramenou hrozily, že protrhnou tenkou látku, zatímco by ho opasek mohl omotat dvakrát.
„Kdo kurva měřil tuhle věc? Udělali to naopak. Ten opasek je tak velký?“
Můj. Aspoň jednu noc v roce, kdyby odpověděl na to volání a nasadil si opasek.
Rhod se odtlačil od stolu, otevřel tašku Candy, kterou tu nechala, a hrabal se v ní.
Cokoli, aby ignoroval jekot a vzrušený smích, který pronikl zavřenými dveřmi.
Ale Vánoce, které si pamatoval, byly organizované pomocí itinerářů a komorníků… na stolech bylo nejlepší stříbro a dárky byly zabaleny v letošní barvě domu… dárky drahé a bez nějakého úmyslu.
Ale ne tenhle typ Vánoc, plný prostor dětí s ručně vyrobeným papírovým řetězem a vločkami za okno… vzrušené děti obhlížely zabalené dárky pod stromečkem a pokoušely se zjistit, který je jejich.
Jenom. Jeden. Žádné hordy drahých dárků, které zvykl donášet dětem, a ony je viděly jako svoje právo.
„Tady.“ Vytáhl falešný pásek ze dna tašky a hodil ho na svého partnera. Přezka praštila Stonea do hlavy a sklouzla mu na rameno.
„Možná by sis ho měl trochu upravit, aby sis ho přizpůsobil z toho vaření Eloise.
„Běž do řiti!“ Hodil Stone tu věc zpátky, ale urážka padla na citlivé místo.
Rhod se smál, když vlkodlak vytáhl tričko, aby zkontroloval svůj pekáč buchet. Břicho měl ploché jako palačinku, ale to nebylo to podstatné. „Vidíš, nic mi to nedělá. Jsem muž!“
„Jo, sluníčko. Říkej si to dál.“
A on si bude dál říkat, že mu Vánoce nic nedělají.
Pokud by mu někdo před dvěma týdny řekl, že bude zamilovaný a vyděšeně půjde na Štědrý večer na oslavu Vánoc, řekl by mu Rhod, aby si dal vyšetřit hlavu.
Až moc měl rád svůj osobní prostor, aby dělal celou tu věc páru a Vánoc? Jo, jo… naposled, co byl na opravdové Vánoční oslavě, a ne v práci, kde se všichni snažili ožrat tak rychle, jak jen to bylo možné, a kde se pokoušel vyhnout Peggy z účtárny, byla to party na pólu, kde sundal oblek.
I když se mu během týdne nějak Candy obmotala kolem srdce a duše. Tak moc, že po tom nebezpečí po otřesu mozku z toho útoku v uličce, se pořád držel poblíž, ‚jen pro případ.‘
Aspoň si to namlouval. Ve skutečnosti si vytvořili svou rutinu, kterou by popsal jako ‚pohodlnou,‘ kdyby nebylo nocí strávených v horku a potu mezi přikrývkami.
Nikdy takový sex nezažil. Žhavý, vášnivý… prsty kroutící erotický.
Horko se mu prohnalo tělem v nezastavitelné vlně při vzpomínce na minulou noc, kterou měl přilepenou na víčkách.
Perfektních tři sta šedesát stupňů, přehrávání ve vysoké kvalitě s přidanými smyslovými detaily všeho, co udělal Candy a ona jemu.
Představa ní, jak se plazí přes postel s ničím jiným než sexy úsměvem k nakousnutí, stahující mu boxerky, aby odhalila jeho ztuhlý penis, mu naplnila hlavu. Pořád cítil její teplé rty obtočené kolem…
Měkké zasténání mu uniklo z plic, když se mu penis probral prudce k životu.
Kurva, už byl znovu připravený. Tady. Teď. Připravený jít, najít ji a vtáhnout do ložnice… utopit je oba v tak hluboké vášni, aby nemohl cítit zvyšující se hlasitost volání.
Když mu ta myšlenka vstoupila do hlavy, vzhlédl.
Přesně jak předpokládal, malý kožený box byl usazený na pečlivě poskládaných ručnících vedle umyvadla. Vesele.
Pokud krabice mohla vypadat vesele. Ta zatracená věc byla zakletá, jinak by ji už dávno hodil do nejbližšího oceánu, nebo do nejbližší zástavby, když by nalévali beton. Ale ať už udělal cokoli, ta zatracená věc se vrátila.
Byl v ní opasek a ten na něj volal. Tiše šeptal, že byl skoro čas si ho nasadit a stvrdit svá prvorozená práva. Aby se přidal ke svým bratrů a sestrám, aby doru –
„Jo, můžeš vypadnout,“ řekl tiše a pokračoval v holení.
Přestal být tím velkým chlápkem. Skončil s voláním, opaskem a vším, co znamenaly. Přestal být Santou.
Byl jen Rhodem a ne Clausem. Už ne. A žádný debilní box mu nebude tvrdit opak.
O pár minut později, táhl žiletkou naposledy po bradě, pak se sklonil do umyvadla, aby si opláchl obličej. Nic, ani dobré oholení, aby shodil pavučiny, ani dokonce přemýšlení nad těmi nejvíc nesexy věcmi – jako uklízení ledničky v jeho bytě, nebo zdobení chodby – ho nezbavilo erekce.
„Miláčku… vypadám dobře?“
Pohlédl do zrcadla na Candy ve dveřích, jak si tahá za nejvíc sex malý elfský obleček, co kdy viděl.
Zelené po kolena dlouhé šaty s bílým lemem objímajícím její postavu, zatímco černý pásek zdůrazňoval její útlý pas. S tmavými vlasy padajícími jí ve vlnách přes ramena a zelených striptérských punčocháčích, vypadala jako „sexy sekretářka, Santova malá zlobivá pomocníčka.“
„Vypadáš báječně, srdíčko…“
Popadl ručník, aby si otřel tvář, pustil ho do koše na špinavé prádlo, když ho míjel, a kráčel k ní. Pokud by měl Santa, takovouto pomoc, byl si sakra jistý, že by severní pól neopustil.
Rhod se zastavil sotva dech od ní, natlačil se jí záměrně do osobního prostoru a sledoval, jak se jí oči probouzejí vášní.
„Ve skutečnosti…“ Sklonil se, aby přejel rty po jejích, pták mu postavil ručník a ohrožoval jeho nejisté držení na bocích.
Nezáleželo na tom, na jaké kraviny myslel, když byl kolem ní; jeho tělo reagovalo instinktivně.
„Pokud bychom večer nikde nemuseli být, vzal bych tě do postele a svlékl ti ten hezký obleček. Zuby.“
Dech, který do sebe vtáhla přes rty, byl roztřesený, a kvůli teplu v jeho očích couvala k ložnici.
Všechny myšlenky na oslavu a všechno další naplánované na tento večer mu vyletělo z hlavy jako ptáci letící do teplých krajin.
Mohl myslet jen na rovný povrch, a jak z ní sloupává ten delikátní malý obleček kousek po kousku.
Jeho rty si nárokovaly její ve spalujícím polibku. Střelila do něj touha jako blesk, zelektrizovala každou buňku v jeho těle.
Vedl ji zpátky, rukama klouzal dolů po jejím pase, aby si ji k sobě tvrdě přitáhl. Zasténala, ten sexy malý zvuk se ztratil pod jeho rty. Kurva, miloval, když to dělala. Pták sebou trhnul, koule se mu stáhly potřebou vytáhnout její sukni a zabořit se do jejího mokrého tepla.
Její tělo změklo, rty lpěla na jeho, když ho líbala zpět, a on věděl, že ji měl. Nasrat na party… stihnou rychlovku, velmi rychlou rychlovku. Rychlou, špinavou šukačku před oslavou. Jooo…
Ciiiiinnnnkkk.
Oba při tom zvuku zamrzli. Rhod znovu zavřel oči, když se odtahovala a něco si pro sebe mumlala.
Zvonek zvonil znovu a znovu, škodolibě a neústupně, jako by byl někdo o to tlačítko zvenku opřený. Stone. Musel to být on.
Candy si odkašlala a udělala krok vzad.
Červená jí narazila do tváří, když si uhlazovala oblečení a vzhlédla k němu s úsměvem. Zadrhl se mu dech při tom slibu v jejích očích.
„To bude Eloise a Jered. Po oslavě… jsi můj.“
Ten chraplavý tón teda dělal věci s jeho tělem, které by měl být ilegální, ale nějak se mu podařilo usmát.
„Radši tomu věř, zlato.“ Odmlčel se, aby hodil pohled zpět do ložnice.
„Ehm… budu na chvilku ztuhnutý. Potkáme se tam?“
„Typický chlap, trvá mu věčnost, než se připraví. Fajn, potkáme se tam… neopozdi se. Nelíbilo by se mi, kdybys propásl Jereda jako Santu.“ Zvedla se na špičky, aby mu dala další tvrdý polibek.
„Věř mi, ani za nic bych si to nenechal ujít.“
Rhod se zachechtal, neschopný odolat sledování sexy kroucení jejího zadku, když popadla kabát z gauče a zamířila ke dveřím.
Sledoval ji, dokud mu nezmizela z dohledu, čekal, až uslyší dveře otevřít se a povědomé hlasy naplní chodbu. Ujištěný Stoneovým hlubokým hlasem, že je Candy v bezpečí, se otočil a šel zpět do ložnice se připravit.
Neudělal víc než tři kroky do pokoje, než do něj udeřilo volání. Tvrdě. Každá buňka v jeho těla se uzamkla, skoro padl na kolena, když se před ním krabice objevila na posteli v jiskrách a záře magie.
„Vypadni!“ zabručel a sevřel zuby, když šel dál.
Každý krok kolem té věci, byl jako chůze po skle, ale zvládl to, došel na druhou stranu postele ke skříni u okna.
Natáhl se, popadl kalhoty z věšáku a navlékal si je. Po celou dobu ignoroval krabici za sebou, magie byla teď tak silná, až bzučela.
„Můžeš se ztratit. Nemám zájem,“ řekl.
Pak udělal tu chybu, že vzhlédl a podíval se ven z okna. Okno, které mělo ještě večer výhled na cihlovou stěnu, kvůli tomu mu bylo pohodlně, když kolem chodil vysvlečený, nikdo by ho nechtěně nezahlédl.
Ale magie Vánoc mohla všechno měnit, byla přímo kurevsky záludná. Místo stěny viděl město, všechny střechy před sebou. Sníh padal, přikrýval je pokrývkou bílé, když se povědomé sáně dotkly střechy naproti.
Magie ho pevně držela, uzamkla mu svaly, takže se nemohl pohnout, když červeně oblečená postava vylezla, otočila se a podívala se na něj.
Úsměv rozdělil vousatou tvář, když Santa zvedl ruku, aby mu zamával. Byl bytostí tvořenou magií, takže lehce viděl skrz roky, extra váhu a vousy, narazilo do něj poznání.
Muž naproti byl jeho mladší bratr. Cole.
Neschopný si pomoct zvedl ruku a zamával zpátky, pohled překvapení a štěstí na Coleově tváři rozbil zbytek Rhodova odolávání.
Víčka mu klesla, když mu vzpomínka za vzpomínkou zaplavily mysl. Z tehdy, před těmi namyšlenými spratky, z minulosti Vánoc… dokonce i ještě dřív, než se narodil.
Viděl dárky v drsném, levném papíru, na který matka měsíce šetřila, až k ručně dělané marmeládě v nejdražším papíru.
Dárky od vojáků rodičů, kteří se nevrátili domů, dělané s takovou láskou, až měl knedlík v krku.
Dárky všech cest života, všechny zabalené s péčí a úmyslem… až k dárkům nalezených zabalené a připravené, pečlivě dělané, když se dárce nevrátil domů z práce, kvůli nehodě.
Všechny vzpomínky Clausů ze všech koutů a ze všech časů, kteří doručovali tolik vytoužené dárky pro děti, do něj narazily, všechno ostatní smetly… všechny jeho argumenty, obavy a zklamání… všechno bylo pryč. Omyly ho a naplnily radostí a štěstím Vánoc, až byl připravený prasknout.
Znovu otevřel oči a pohlédl na Colea. Jeho bratr se usmíval a zvedl na něj palce, než se otočil, aby zvedl těžký pytel ze sání. Hodil si ho přes rameno, šel přes sněhem pokrytou střechu skřítkovským krokem, který popíral jeho zdánlivý věk.
Přejel si rukou přes tvář, aby smetl slzy tekoucímu z očí, Rhod se otočil k posteli a tam na něj čekala krabice.
„Ty záludný parchante,“ zamumlal a natáhl se pro ni.
Žádné další utíkání. Byl čas splnit si povinnosti.
„Ach, můj Bože, vypadáš skvěle. Díky ti tak moc za to, že to děláš, Jerede, nevíš, jak moc jsem ti vděčná,“ řekla Candy, když stáli s Jeredem v chladné chodbě hlavní haly kaple.
„Nemáš za co. Jen to nikomu neříkej, ano? Docela by mi to zničilo respekt lidí z ulice,“ odvětil s mrknutím a úšklebkem.
Kostým nebyl skvělý. Levný a trochu po stranách lepivý, za tak krátkou dobu dokázala sehnat jen tohle.
Bylo to na menšího muže, bunda byla moc napnutá na jeho ramenou a až moc krátká, takže pokud se Jered špatně pohnul, šlo mu vidět ploché břicho.
I když na tom nezáleželo. Záleželo jen na dětech čekajících v hale za nimi zpívající koledy s větším nadšením než hudebním nadáním, byl to Santa doručující dárky.
Úlevně vydechla, vzala si chvíli, aby se uvolnila, když čekali na konec písničky. Zvládli to.
Eloise, Jered a Rhod byli skvělý, pomohli s opravami a všechno na oslavu připravili. Bez nich, hlavně bez Jereda jdoucího za Santu, by neměla ani šanci.
„Když už mluvíme o respektu lidí z ulic, kde je ten můj nedobrý přítel? Nepodobá se mu, že by si nechal ujít vysmát se mi,“ okomentoval to Jered a znovu si stáhl příliš krátkou bundu.
Píseň se chýlila ke konci, zvedla zvonek v ruce, připravená zazvonit na něj a oznámit ‚Santův‘ příchod.
Ale než to udělala, sneslo se ticho jako deka, odřízlo všechen hluk. Očekávání naplnilo vzduch a pak nejdřív lehce, ale pak hlasitěji a hlasitěji se ozývali rolničky.
„Co to sak… to ne já,“ zašeptal Jeredo, zrovna když se dveře na konci chodby otevřely. Pár vloček vletělo na naleštěnou dřevěnou podlahu.
Ho, ho, ho!
Rostoucí smích naplnil vzduch, když velký muž zaplnil veřeje. Úžas se prohnal Candy při povědomé postavě jdoucí chodbou, oklepávající si sníh z černých bot.
Oči se jí rozšířily, když vzhlédla. Červený oblek, velké břicho obtočené černým opaskem, bílý plnovous… To nemohl být. Ne opravdový…
„Santo?“
Zastavil se před nimi, každým pohybem po sobě zanechával pohádkový prášek a magii na moment ve vzduchu.
„To. Mě. Poser.“ Zamumlal Jered tiše, když se Santa otočil na Candy a natáhl ruku, aby se dotkl kudrlinek na rameni.
„Ahoj, Candy. Byla jsi tento rok hodná holčička? Nebo bych si tě měl napsat na můj… velmi nedobrý seznam?“
Zamrkala, něco na tom hlase… těch očích. Projel jí údiv.
„Rhode?“
Usmál se a náhle viděla za ty vrásky a vousy na sexy muže, kterého nechala v bytě.
„Ach, můj Bože, ty jsi… jsi Santa? Opravdový Santa?“
„To jsem. Ten opravdový. Jeden z mnoha vlastně. Myslíš, že by jeden muž zvládl doručit všechny ty dárky za jednu noc? Dokonce by to nešlo i u elfa, který by se fakt snažil. Je nás celý klan, ale nech si to pro sebe, jo?“
Poklepal se po straně nosu a nadzvedl si pytel na zádech, když pohlédl na Jereda.
„Mám to, kámo. Jsi z toho venku.“
Pak jeho hlas nabyl na hlasitosti s náznakem, ho, ho, ho.
„Slyšel jsem, že tu máme pár dětí, kteří čekají na dárky. Nechtěla bys mi, malá elfko, ukázat cestu?“

23 komentářů:

  1. Moc děkuji za krásný překlad!!!👍❤👍

    OdpovědětVymazat
  2. Je skvelé,že sa rozhodol podľahnúť tomu santovskému volaniu ;-) ;-)
    Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektné, bude to dobré aj pre neho a to nehovorím ako si šplhol u Candy . Ďakujem za ďalšiu super kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. To bylo krásné ♥ Santa našel své kouzlo vánoc.... ani mi nevadí, že je to vánoční kapitola v létě :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za krásný překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Krása 🎄😍 ďakujem za kapitolu 👍

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za další kapitolu. Je fajn, že se Rhod snažil udělat dětem radost a viděl na Vánocích konečně to hezké

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem pekne za super kapitolu teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělá kapitola, moc děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji! To byla krásná kapitola. ❤😃

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc, tohle je fakt krásná kapitola, moc se těším, že si ri přečtu ještě jednou o Vánocích, dík za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji :)
    Hanka Z

    OdpovědětVymazat