pátek 9. června 2017

Koncil smečky - 12. kapitola



Savannah se podívala kukátkem a spatřila Kurta stát na její verandě. Trhnutím otevřela dveře. „Kurte.“
„Ahoj, zlato,“ řekl s pousmáním. Vypadal unaveně.
Natáhla se, popadla ho za ruce a vtáhla dovnitř. Kousavý, chladný noční vzduch vešel dovnitř spolu s ním. Bylo po půlnoci. To znamenalo, že byl vzhůru a pracoval přes dvacet čtyři hodin.

„Nemyslela jsem si, že dorazíš domů tak brzo,“ řekla a stahovala mu kabát.
„To jsem si taky nemyslel,“ odpověděl, než se otočil a vzal do dlaní její tvář. Ruse měl chladné, ale Savannah si nestěžovala. Hlavně ne, když sklonil hlavu a přitiskl rty na její. Polibek byl krátký, ale ukazoval jí, že bude později žhavější.
„Ahoj,“ řekl jednoduše.
„Ahoj,“ opakovala.
„Vím, že je pozdě, ale měl jsem pekelný den a potřeboval jsem tě vidět.“
„Pojď mi o tom říct,“ požádala ho a táhla do obýváku.
Její pronájem nebyl tak prostorný jako jeho dům, ale obývací pokoj byl pohodlný a teplý. Zatlačila ho na gauč a padla na kolena, aby mu sundala boty a ponožky. Jakmile mu je stáhla a strčila je pod stolek a popadla deku zpoza gauče.
Sedla si blízko vedle něj a přetáhla přes ně oba deku. „Jsi zraněný?“ Zeptala se, i když se odpovědi bála.
„Ne, ani jsme se nedostali k záchraně Colta. Někdo nás předběhl.“
„Co?“ vykřikla. „Cože!“
Vyštěkl smíchem. „Jo, dva měniči se tam vloupali, aby zachránili svého přítele, který byl držen s Coltem. My byli venku a sledovali dům, když začali prchat.“
„To je… ehm…“ Savannah uháněli myšlenky. „Pak… co to znamená?“
Kurt zavrtěl hlavou. „Ani nás nenapadlo, že by byl další měnič v nebezpečí. Chráníme jen naše vlky, ale všichni ostatní jsou sami za sebe. Není žádný způsob, jak komunikovat se stovkami měničských druhů.“
„Takže co teď?“
„Požádal jsem o spojenectví se všemi měniči,“ informoval ji Kurt. „Dalších pár dní budu pracovat na zařizování. Koncil souhlasil, že je to dobrý nápad. Ti tři měniči, kteří zůstávají na pozemku řekli, že pomohou.“
„A Colt a ten druhý muž jsou v pořádku?“
„Ano, jsou pomlácení, ale budou v pohodě.“
Třela ruce o jeho. „Dobře, to je přinejmenším dobře.“
„Ti tři zůstávají na pozemku. Jsou to docela skvělí muži. Myslím, že se ti budou líbit,“ řekl, když vklouzl paží kolem jejích ramen.
„Aha,“ odpověděla potěšeně. „Setkám se s nimi?“
„Ano, chci se tebou pochlubit, zatímco tu budou,“ řekl jí Kurt.
„To zní dobře.“ Přitulila se k němu. „Budu rád, když se mnou budeš chlubit.“
Kurt se z jejího tónu zasmál, přesně to chtěla. Měl těžký den a bylo dobře, že jeho hlas ztratil něco z toho napětí.
„Kurte, a co Dan Carter a ty další odnože Kostela?“ obávala se. Možná udělali pořádnou šťáru do místní pobočky, ale pořád Kurtovi a ostatním měničům hrozilo nebezpečí.
„Koncil zavolal FBI.“
„Opravdu?“ Okamžitě se uklidnila.
„Je na čase, abychom předali všechny důkazy velkým psům. Teď máme dokonce ještě víc po svědectví Zaka, Codyho a Jamieho.“
„Zak, Cody a Jamie?“
„Ti měniči, co jsme se s nimi setkali. Ti, co zachránili Colta. Jsou detektivy u Phoenix PD.“
Savannah si protřela tvář. „Bože! Je toho tolik a kvůli čemu? Proč to ti chlapi dělají?“
„Hej…“ Kurt jí otočil hlavu a přinutil ji se na něj podívat. „Bude to v pořádku. Jen počkej a uvidíš. Všechno to bude fungovat.“
Zavřela oči a položila si čelo na jeho hruď. „Jen tě nechci ztratit,“ přiznala. „Jsem si docela jistá, že tě potřebuju vidět a cítit každý den.“
„Budeš,“ řekl a ona v jeho slovech slyšela slib. Zaklonila hlavu a natáhla se k jeho rtům.
Potřebovala ho. Musela ho mít teď.
Pohnula se a obkročila mu boky, aniž by z něj sundala pusu, svírala ho za krk, aby si ho udržela na blízku. Nebylo to dost. Potřebovala víc. Zhoupla se na něm, pokoušela se dostat ještě blíž.
„Hej.“ Kurt ji vzal za bradu a přinutil ji zastavit. „Je to v pořádku.“
Savannah se zhluboka nadechla. Ruce se jí třásly. „Kurte…“
„Já vím,“ uklidňoval ji. „Vím, co potřebuješ.“
„Prosím.“
Posunul se dopředu, sundal si ji z klína a ona si stoupla. On taky. „Pojďme do postele.“
Vzala ho za ruku a táhla malým domem do ložnice. Jakmile byli uvnitř, vedla ho k posteli a poháněla ho, aby se posadil. Savannah si mu stoupla mezi nohy a přetáhla Kurtovi košili přes hlavu. Nechala oblečení spadnout na zem, než se sklonila a líbala ho na krku.
Ruce přesunul na její boky, ale teď, když ji zpomalil, byla rozhodnutá ukázat mu tu největší rozkoš, co kdy zažil. Zatlačila mu do ramen, aby si lehl, a pak mu přejížděla prsty dolů po břiše ke kalhotám. Rozepnula je a stahovala dolů. Zvedl boky, aby jí pomohl.
Poklekla, líbala ho a sála od břicha až ke tvrdému penisu. Popadla ho za základnu a přejela jazykem.
Dech se mu zadrhl a zvedl boky. Usmála se, než sklonila hlavu a otevřela pusu, aby ho pohltila.
„Ano,“ zasyčel.
Sklonila hlavu, lízala a sála, věnovala pozornost spodní straně hlavy penisu, kde věděla, že je citlivý.
Kurt se jí vzepjal do pusy. Vychutnávala si ty zoufalé zvuky, které z něj vycházely. Chutnal slaně a trošku hořce – dobře, chuť, která byla jen jeho.
Hladila ho, zatímco se na něj snášela, čekala, dokud skoro neprosil, než se z něj odsunula. Pustila penis a třela mu rukama stehna, než se zvedla a jela tělem po jeho.
Když dorazila k jeho puse, převzala kontrolu a vrazila mu jazyk dovnitř. Nastavila se nad ním, jeho penis měla u vstupu. Sedla si a začala klesat.
Naplnil ji. Ach, Bože! Bylo to tak dobré, brát si ho pomalu dovnitř.
Jakmile byl celý uvnitř, zastavila se. Shlédla na Kurta. Oči mu zářily. Propletla si s ním prsty. A na kolenou se začala zvedat. Hlava jí padla při tom hladkém, vzrušujícím pocitu. Znovu klesla dolů.
Ano, pomyslela si. To bylo ono.
Pomalu na něm jezdila, jemně, zvedala se a klesala s jejich prsty propletenými a steny unikajícími jí z hrdla. Zahřívala se, začala se potit. Tělo se jí napjalo a v klitorise bušilo.
Skoro tam. Skoro. Pustila mu ruce a opřela se mu o hrudník pro lepší oporu. Zrychlila. Jako by z ničeho nic ji zalila rozkoš. Tělo se stáhlo a vrcholilo. Bylo to obrovské. Vidění se jí rozmazalo a měla pocit, že má hlavu jako na obláčku.
Přišla k sobě a Kurt ji pevně držel. Dívala se na něj.
Usmál se. „Jsi znovu se mnou?“
Slabě kývla.
„Dobře.“ Přetočil je, až byla pod ním. Pomalu se vytáhl, než se zarazil hluboko dovnitř. V extázi vykřikla a prohnula se,
Čas na jemnost byl pryč. Kurt v rychlých a krátkých přírazech přirážel, dožadoval se, aby se její tělo znovu probralo. Zabořila mu nehty do zad, zasyčel. Hýbal boky rychleji.
„Znovu,“ zalapal po dechu. „Udělej se znovu.“
Neměla na výběr. Už cítila, jak se v ní buduje orgasmus. Popadla ho za týl a trhla s ním dolů. „Označ si mě.“
Uzavřel pusu na měkké kůži pod límečkem a skousl.
Vykřikla potěšením, které se v ní strhlo. Tentokrát jí vidění okamžitě zčernalo. Lehce slyšela, jak zařval, než cítila, jak našel své vlastní uvolnění.
Zkolaboval na ni. Obtočila mu paže kolem krku a povzdechla si. Milování s Kurtem bylo lepší a lepší. Pokud se měla na tohle těšit, nebyla si jistá, jestli to přežije.
Ale zatraceně skvělý způsob, jak umřít.



18 komentářů:

  1. Ďakujem veľmi pekne za preklad a korektúru. Už sa teším na ďalšiu časť.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!💜💜💜

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za super preklad a už sa teším čo sa dozvieme ďalšieho od tých ostatných meničov 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělé, děkuji moc za překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělá kapitolka. Moc děkuji. HankaP

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za úžasný preklad a korekciu ☺

    OdpovědětVymazat
  9. Knihomolka.3659. června 2017 14:35

    Díky za úžasný překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj holky,moc díky za další kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat