pátek 12. května 2017

Koncil smečky - 6. kapitola


Kurtovi zazvonil mobil a zvedl ho, aniž by sundal oči z monitoru. „Ano?“
„Pane, tady Wes, strážní stanice. Mám tu žádost šerifa Webba a zástupkyně Savannah Conleyové o vstup.“


To upoutalo jeho pozornost. Podle toho, co věděl, šerif na pozemku nikdy dřív nebyl. „Pusťte je dovnitř,“ přikázal strážci. Rychle se postavil a šel jim naproti.
Ryan zrovna otevíral vchodové dveře, když tam Kurt přišel. Šerif Webb vkročil dovnitř a Kurt čekal.
Tady…
Savannah následovala šerifa dovnitř a vzhlédla. Jejich pohledy se uzamkly a ona se usmála.
Kurtovo srdce zrychlilo a olízl si náhle suché rty. Uvnitř cítil, jak jeho vlk škrábe a drápe po vypuštění. Kůži měl napjatou a zuby ho bolely touhou po prodloužení. Nebyla to reakce, na kterou by byl zvyklý. Vždycky měl absolutní kontrolu nad svým zvířetem. Tohle bylo jiné. Musel potřást hlavou, když si uvědomil, že na něj Ryan volá.
Ryan se na něj zubil, když byl Kurt schopný zaměřit se znovu na něj. Sakra, musel se dát dohromady.
Přešel ke skupince. Ujistil se, že se otře o Savannah, jakmile k ní byl dostatečně blízko. Zdálo se, že to jeho vlka trochu uklidnilo.
„Zrovna jedeme z Kostela,“ řekl mu šerif Webb. „Můžeme si někde promluvit?“
„Ano, jasně,“ řekl a otočil se k Ryanovi. „Můžeš najít Tonyho? Šel si vyřídit pár hovorů, nejspíš bude ve své kanceláři. My budeme u mě.“
„Jasná věc,“ odvětil Ryan a spěchal pryč.
Kurt položil ruku na kříž Savannah a vedl je do jeho kanceláře. Posadili se do prázdných křesel pro hosty, než začal dělat čerstvou kávu.
Tony a Ryan se vrátili ve chvíli, kdy byla káva hotová. Ryan mu pomohl rozdat horké šálky a pak se shromáždili u stolu, aby si vyslechli, co ti dva zjistili.
Když jim šerif sděloval podrobnosti, Kurt si stoupl za Savanninu židli a přejížděl jí prsty po ramenou. Líbilo se mu být schopný se jí takto dotýkat.
Vstřebával, co jim bylo řečeno, a znepokojilo ho to. Colt mířil na pozemek, ale nezměnil se, nezavolal. Proč nezavolal?
„Coltovo auto bylo prohledáno. Žádné osobní věci,“ informoval je šerif Webb.
„A jeho pokoj byl naprosto prázdný,“ dodala Savannah.
Tony se otřásl a Ryan mu sevřel rameno.
„Rudy něco ví,“ řekla jim Savannah. „Chce mluvit. Musíme ho odtamtud dostat.“
Šerif Webb zabručel. „To nebude lehké.“
„Přikážu strážcům, aby hlídali,“ řekl jim Kurt. Clint vedl strážce, takže mohl rozplánovat rozvrh. „Pokud Rudy odjede sám, vyzvedneme ho.“
„To je dobrý nápad,“ souhlasil šerif Webb.
„Zorganizuju to,“ ujistil ho Kurt. Telefon zazvonil a Kurt se omluvil. „Haló?“
„Kurte, promiň, že tě vyrušuju.“ Silný hlas Alfy Babcocka promluvil po lince. „Doufal jsem, že tam bude ještě šerif.“
„Ano, pane,“ odpověděl Kurt. „Je tady.“
„Mohl bys požádat Tonyho, aby ho přivedl do konferenční místnosti?“ žádal Alfa Babcock.
„Ano, pane.“
Zavěsil a sdělil zprávu mužům. Šerif si stoupl a Tony ho vyvedl z místnosti. Kurt pohlédl na Ryana.
Půjdu zkontrolovat stráže,“ řekl Ryan, když se zhoupl na patách. „Dám vám dvěma soukromí.“
Kurt se na něj zamračil, ale Ryan ho ignoroval. Asi se moc poflakoval s Clintem, zřejmě nabíral Clintův špatný zvyk ve škádlení Kurta.
Dveře kanceláře se s kliknutím zaklaply.
„Konečně sami,“ řekla, zvedla se na nohy a obtočila mu paže kolem krku.
Kurt si vzal její rty v hlubokém, vášnivém polibku, zatímco jí přejížděl rukama dolů po bocích. „Ano, to jsme,“ zašeptal jí ta slova do pusy. „Přemýšlím, kolik času máme?“
„Měli bychom si pospíšit,“ řekla Savannah a klesla rukou a třela mu erekci.
Zasténal. Bože, byl kvůli ní tak tvrdý.
Začala mu rozepínat knoflík a on položil ruku na její. Pohledem přejížděl po kanceláři. Nebylo tu dost pohodlné místo, aby to udělali.
Savannah se zasmála. „Kurte! No tak!“ Táhla ho ke stolu a zatlačila do křesla. Překvapeně zamrkal, když před něj poklekla.
Oči jí zářily, když se natáhla, aby mu rozepnula džíny. Zvedl boky a pomohl jí stáhnout kalhoty a boxerky dolů po stehnech.
Savannah popadla jeho ptáka a hladila ho. Zaklonil hlavu. Její ruka byla teplá na už rozehřátém kousku masa.
Když se sklonila a olízla špičku penisu, sevřel ručky, aby nepopadl Savannah za vlasy. Ochutnala ho, olizovala spodek hlavičky penisu, než foukla na mezírku.
„Ježíš,“ zalapal po dechu.
Zabroukala, když ho polapila. Kurt skousl kletbu. Zatraceně! Bylo to tak skvělé být uvnitř její pusy. Vřelé, vlhké teplo ho obklopilo. Jemně zapumpoval, než se pomalu vytáhl. Tak moc pomalu. Bylo to mučení. Bylo to báječné. Znovu se zatlačil hluboko a ona ho polkla. Ach, tohle bude trapně rychlé.
Savannah ho dál dála a brala jeho penis, když Kurt znovu a znovu přirážel. Ruku obtočila kolem základny penisu a hýbala s ní pokaždé, co zvedla pusu. Přejížděla jazykem po citlivé kůži hlavy, a to byl jeho konec.
Zasténal v uvolnění, když dál jeho penisem pumpovala. Pořád byl napůl tvrdý, když se zvedla a začala rozepínat vršek khaki uniformy.
Klesl rukama a hladil se, aby byl znovu plně tvrdý, když si sundávala zbytek oblečení.
Položila ruce na opěrku a vylezla mu do klína. Pomohl jí usadit se, když klouzala dolů a nabodávala se na jeho tvrdost. Zachvěla se, prohnula v jeho náruči.
Našli rychlé tempo ve svém milování. Jejich ruce klouzaly po zpocené kůži, funěli, kůže o sebe pleskala. Savannah ho důkladně projížděla – brala si od něj, využívala ho – a on každou vteřinu miloval. Když se sevřela a vykřikla v uvolnění, ztratil kontrolu.
Stoupl si, sevřel jí boky a otočil. Pořád byl pohřbený uvnitř, když ji položil na stůl. Roztáhl stehna a vytáhl se ven, než znovu vrazil dovnitř. Prsa se jí s každým přiražením jeho boků zhoupla.
„Bože! Kurte! Ano!“
Zavrčel, nebyl schopný mít zvíře plně pod kontrolou. Špičáky se mu prodloužily a poškrábal si spodní ret. Chtěl ji kousnout, nárokovat si ji. Místo toho se do ní zabořil a vzal si svou ženu – označil si ji svým pachem, a když se udělal, taky svým semenem.
Savannah lapala po dechu, snažila se pořádně nadechnout. Kurt na ní pořád ležel.
Sakra… Do prdele, to bylo naprosto žhavé. Nikdy nezažila nic tak… surově hladového.
A chtěla víc.
Kurt zvedl hlavu, jeho oči byly naplněny obavou. Vzal tak moc jemně do dlaně její bradu. „Neublížil jsem ti, že ne?“
Usmála se. „Ne,“ ujistila ho. „Bylo to úžasné.“
Uspokojení nahradilo strach v jeho pohledu. „Dobře… dobře.“
Začala se chichotat. Nemohla to zadržet. Viděla jeho tvář, když poprvé vkročila na pozemek. To potěšení a potřeba v jeho pohledu způsobily, že se jí tělo napjalo. Prakticky vibrovala, když šerif zasvěcoval muže do toho, co zjistili u Kostela.
Když zůstali sami, myslela si, že můžou stihnout rychlovku v seně. Ale to, co se stalo – bylo o tolik víc.
„Musíme vstát,“ řekla mu, když se dala dohromady a přestala se smát.
Kurt zabručel, když se z ní zvedl. „Ježíš.“
„Jo.“
Pomalu se oblékli, každých pár minut si kradli polibky, sdíleli drobné doteky. Bylo to hezké. Tento uvolněný čas, kdy jejich těla stále broukala z jejich milování.
Zrovna když se oblékali, někdo zaklepal na dveře. Kurt se zazubil, když Savannah povyskočila.
„Šerif je připravený k odchodu,“ řekl jim Ryan přes dveře.
„Už jdeme!“ Zakřičel Kurt nazpět. Natáhl se a narovnal Savannah límeček. „Pořád tě chci vidět večer,“ řekl.
Savannah zvedla obočí. „Pokus se mně zastavit.“ A myslela to vážně. Ani zdaleka ještě s Kurtem neskončila, natož pak ho opustit poté, co se zrovna stalo. Rychle Kurta políbila a zamířila ke dveřím. Ohlédla se přes rameno s rukou na klice. „Možná by sis před večerem rád zdříml. Budeš potřebovat energii.“
Kurtův smích ji následoval do haly, když šla za šerifem ke vchodovým dveřím, kde stál a mluvil s Tonym a Ryanem. Ryan na ni mrkl, když se k nim připojila.
Odmítla zrudnout. V žádném případě jí nebude trapně. Strčila si ruce do kapes od kalhot. Zatraceně, věděla, že má tvář rudou.
Šerif Webb poplácal Tonyho po zádech a mávl na ni. Vyšli na velký, krásný pozemek a spěchali chladným vzduchem do auta.
„Alfa Babcock žádal, abychom měli kontakt s Kostelem. Nechce, aby se do toho pletli měniči. Otevřeně.“
„Fajn.“
„Coltův šéf sem míří. Jakmile tu bude, rozzuří se a vyplní prohlášení o pohřešující osobě. Je evidovaný jako Coltův další příbuzný na papírech.“
„Takže ho nemohl v žádném případě povolat domů otec?“ ptala se ho.
„Ne, Colt si není s rodinou blízký. Jeho otec žije přes moře, tak víme, že prohlášení Bruce Cartera nevydrží, když zatlačíme,“ potvrdil šerif Webb.
„Posrali to.“
„Jo, ale pokud nenajdeme Colta nebo jakoukoli stopu, nemáme proti nim nic. Prozatím na tom pracujeme neoficiálně.“
„Žádný problém.“
„Chci, abys hlídkovala po městě. Dál kontrolovala obyvatele po bouři. Pokud se zeptáš na pár otázek o opuštěném autě u silnice“ – šerif Webb pokrčil rameny – „jen se snažíš pomoct.“
„Chápu,“ řekla mu.
Zbytek cesty jeli v tichu, oba byli ztraceni ve svých myšlenkách. Když přijeli před starou cihlovou budovu, který sloužila jako šerifova kancelář, Savannah přišla s plánem. Vylezla z šerifova auta a zamávala. Zatroubil a vycouval  z parkoviště.
Savannah vytáhla klíče od oddělní auta SUV a vlezla si dovnitř. Když nastartovala, vytryskl studený vzduch, jak bylo topení na maximu. Rychle ho se zaklením vypnula. Sakra, teď jí přejela husina.
Ale znala místo, kde se mohla zahřát a ptát se obyvatel. Opatrně vyjela a zamířila do ulic. Obchody byly otevřené, a dokonce několik lidí se procházelo a neslo nákupní tašky.
Černý pátek. Tak nazývali den po Díkuvzdání – nejvíc nakupující den ve Spojených Státech. Savannah si odfrkla. Nesnášela nakupování – všechno kupovala online. Absolutně nic by ji nedonutilo běhat v této zimě s davem, hledajícím slevy.
Zaparkovala dva obchody od kavárny, protože nikde blíž nebyl prostor. Spěchala dovnitř a povzdechla si úlevou, když ji obklopilo teplo kavárny.
Lidé postávali a mluvili. Všechny stoly a stoličky byly plné. Nebyla jediná, kdo viděl výhodu zastavit se v zimě a vzít si šálek.
Savannah si stoupla do řady a byla překvapená, když viděla, že Clint pomáhá za pultem. Nikdy předtím ho neviděla pracovat se Sárou.
Cecil byl u pokladny a volal objednávky na Sáru. Sára stála za kávovarem, zuřivě připravovala pití, než podala hotové drinky Clintovi, který na ně dal víčka a vyvolal objednávku. Pobaveně ty tři Sára sledovala. Pracovali spolu dobře.
Brzo byla Sára na řadě. Cecil se na ni rozzářil. „Ahoj, zástupkyně!“
Sára se na ni ohlédla, když slyšela Cecilova slova. Kamarádka mrkla, ale vrátila se ke kávovaru.
„Ahoj, Cecile. Máte plno, jak vidím,“ okomentovala.
„Jo, je to super. Dneska vyděláme víc než za dva měsíce přes léto. Takže co to bude?“
„Jakoukoli velkou směs, co je speciální,“ objednala si a vytáhla peněženku.
Cecil odstrčil peníze. „Na nás. Jen mi dej minutku.“
Savannah mu poděkovala a stoupla si bokem, takže si mohla osoba za ní objednat.
Zatímco čekala, sledovala, jak se Sára otírá o Clinta, když mu předává pití. Clint se zazubil, a když se natáhl pro víčko, otřel se zpátky o Sáru.

Savannah přesně tohle chtěla. Lehké přijetí partnera. Někoho, ke komu se vrátí na konci dlouhé šichty. Poprvé ve svém životě přemýšlela, že tu osobu možná našla.

21 komentářů:

  1. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  2. Veľká vdaka za skvelú kapitolu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za pokračování a těším se na další kapitolu. 😃

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad a korekciu

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. Moc pěkná kapitolka. Děkuji. HankaP

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj,moc,moc díky za další supr kapitolu už se těším na novou Mirka

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  12. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat