sobota 3. září 2016

Vládce bouří - 9. kapitola 1/2


Niniane stiskla Tiagovi ruku a než se vydala do klidného, chladného luxusu penthousu, pustila ho.

Ve vstupní chodbě se objevila Carlinginina služebná Rhoswen, blonďaté vlasy měla stažené do hladkého uzlu, její tvář vypadala uvolněně. Upírka byla při své přeměně ještě velmi mladá, bylo jí osmnáct, možná dvacet let. Co bylo v takovém věku na upírství tak neodolatelné, že se pro to rozhodla? Jak Niniane zjistila, u mladých lidí to bylo stejné jako u všech ostatních druhů. Všichni byli přesvědčeni, že budou žít věčně. Naproti tomu ona sama si byla ve svých osmnácti jistá, že se dalšího roku nedožije.
Zatímco se k nim Rhoswen blížila, na hrudi cítila tíhu. V tom okamžiku jí došlo, že své současné já, Tricks milující nakupování a kabelku plnou rtěnek miluje stejně jako své staré já. Tváří v tvář výzvám, které ji čekaly, se cítila uboze a nedostatečně.
Musí najít lepší způsob, jak se s tím vyrovnat, a to hned. Co ji na setkání s delegací Temných fae a Carling tak stresovalo? Za ní se tyčila mohutná hrozivá postava Tiaga, která slibovala smrt každému, kdo by se ji opovážil ohrozit.
Ne, že by jí někdo otevřeně vyhrožoval. Kdyby útoky nebyly dvě separátní události, kdyby se za oběma opravdu skrýval pouze jediný pachatel, pak by útočník se svým dalším pokusem vyčkával, dokud by nebyla sama a zranitelná. Kromě toho se v rámci svých pracovních povinností pro Dragose zúčastnila nespočet setkání s představiteli států a vysoko postavenými vládními úředníky, jak z řad lidí, tak i z řad Říší Starých ras. Nikdy neměl potíže s nimi jednat, dokonce ani tehdy, když byl její život ještě ohrožován strýcem Urienem.
Naklonila hlavu a našpulila rty. Možná, že to bylo řešení. Možná by se mohla chovat, jako by pracovala pro někoho jiného. Mohla by pracovat pro pravou Niniane, pro tu, co četla New York Times a Wall Street Journal stejně jako literární díla s hlubokomyslným textem – blbé - a tato Niniane kromě jiného spravovala i její vlastní akciové portfolio. Tahle panička byla dobře vychovaná děvka s perlovým náhrdelníkem, které se každý raději vyhnul.
Hloupá, falešná Niniane se usmála. „Ahoj, Rhoswen,“ řekla. „Už jste se všichni zabydleli? Samozřejmě až na Cowana.“
Upírka působila na okamžik zmateně. Znejistit upíry při každé možné příležitosti byla dobrá strategie. „Děkuji, Výsosti,“ odpověděla Rhoswen. Měla krásný hlas, hluboký, čistý alt. „Daří se nám dobře. Litujeme nepříjemností, které Cowanovo chování způsobilo.“
Pokrčila rameny. „No, ztratil z toho hlavu.“
„Tak, jak se patří,“ odpověděla Rhoswen.
To, jak Carling zastavila před chvílí čas, aby zabránila další eskalaci násilí, stejně tak mohla magickým příkazem zastavit Cowana, ale žádný vládce upírů by u svých dětí nestrpěl nic jiného než absolutní poslušnost. Tento přístup byl brutální, ale nutný. Upír, který by na veřejnosti ztratil nad sebou kontrolu, byl nebezpečný svému okolí.
Rhoswenino malé zneklidnění beze stopy zmizelo. „Kancléř Riordan, ministr spravedlnosti Trevenan, velitelka Shiron a radní Severan vás očekávají v knihovně,“ řekla upírka.
Oh, to znělo jako partie Clueda. Někdo dostane po hlavě pohrabáčem nebo svícnem? Ne, že by to pravou Niniane někdy napadlo. Pravá Niniane už věděla odpověď dopředu, žádnou hádanku nepotřebovala.
Řekla: „Lead on, Macduff – jděte napřed.“
Rhoswen sklonila hlavu a otočila se, aby jim ukázala cestu. „Před mou proměnou jsem byla u divadla,“ řekla blondýna, jejíž podpatky klapaly po tvrdé podlaze. „Věděla jste, že ve skutečnosti řekla tuto větu lady Macbeth? Taky to není „Lead on, Macduff“, ale spíš „Lay on, Macduff, and damned be him who first cries, „Hold! Enough!“ – je mi líto, ale nejsem natolik básnicky na výši, abych věděla, jak to přeložit, ale druhá věta je, že kdo jako první vykřikne Stát!, ten ať jde k čertu!“
Někteří upíři se stávali věkem pedanty. To bylo tím, jak se jejich lidské mozky snažily zpracovat nepřirozené stáří. Ale pravá Niniane by se nikdy nesnížila k hádce se služebnou.
Falešná, hloupá Niniane Rhoswen vysvětlila: „Ano, ale já jsem necitovala ten kus. Citovala jsem ten citát. Nikdo neříká“ „Lay on, Macduff, když někoho vyzývá, aby šel před ním. To by totiž znělo dost hloupě. Každý řekne: „Lead on, Macduff.“
Přes rameno se zašklebila na Tiaga, který šel za nimi. Na tváři měl ten svůj atentátnický výraz, ale v jeho tmavých očích se podezřele blýskalo.
Došli až k otevřeným dveřím knihovny. Knihovna byla velký pokoj s luxusním, polstrovaným nábytkem v neutrálních barvách, který byl rozmístěn na orientálním koberci. V regálech byly jak sbírky klasiků v tvrdé vazbě, tak i aktuální bestsellery. V jednom rohu místnosti stál krb.
Ale pokoj proslul díky nádherným, barevným, originálním vitrážovým oknům od Tiffanyho, která dominovala celé jedné stěně. Na oknech byl obraz sluncem zalitého jezírka v lese, obydlený lesklými barevnými rybami a ptáky, které ještě žádný člověk na této straně Země nikdy neviděl. Znalci historie umění se domnívali, že Luis Comfort musel někdy navštívit nějakou Jinozemi a tamní svět zvířat, aby mohl vytvořit tak nádherné detaily, ale tento argument nemohl být podpořen důkazy, protože žádná z těch cizích stvoření nebyla nikde v záznamech Starých Ras zdokumentována.
Niniane si povzdechla, když si vzpomněla na bílý, zděšený obličej Scotta Hughese, když před chvílí uviděl zničenou chodbu o poschodí níž. Na oknech od Tiffanyho bylo použito silné protirozbitné kouzlo, ale možnosti takového kouzla byly omezené. Kdyby síla, která by působila na okna, přesahovala sílu kouzla, pak by se okna rozbila. Přinejmenším pár bytostí v místnosti potřebnou magickou energií disponovalo. Chudák Scott asi nebude mít ani chvilku klidu do té doby, dokud Temní fae svůj pobyt v hotelu neukončí.
Možná, že by tu myšlenku mohla podpořit. Urien si nechal postavit rozlehlou vilu na obrovské, uzavřené ploše, který zabíral třicet hektarů nejdražších pozemků v zemi. Pozemek obklopoval hlavní průchod do Jinozemě Temných fae. Od začátku se necítila dobře, když pomyslela na to, že by měla z New Yorku cestovat přímo do tohoto sídla. Zvolila by opatrnější trasu, aby se setkala s delegací Temných fae na neutrální půdě. Odtud by mohla v případě nutnosti lépe utíkat. Vila na uzavřeném pozemku se mohla velice snadno změnit ve vězení.
A jak se ukázalo, nebyl její impuls, který ji nabádal k opatrnosti, bezdůvodný.
Když vstoupila, čtyři bytosti přítomné v místnosti, se k ní obrátily. Společně upřely zrak na tu tichou hrozbu, která jí kráčela v patách, a všechny tváře ochladly a strnuly. Všechny, až na tmavovlasého Temného fae s vysokými lícními kostmi, jehož oči se rozzářily, když se na ni usmál. Aubrey Riordan, Kancléř Termných fae k ní přistoupil s nataženýma rukama. Podala mu své a on je pozvedl, aby je mohl políbit.
„Ani vám nemohu říct, jak naštvaný a smutný jsem byl, když jsem se dozvěděl o atentátu, který na vás Geril a jeho partner spáchali. A jak se mi ulevilo, když jste se bez úhony a v pořádku vrátila,“ řekl Aubray.
Zatímco Temný fae hovořil, pozorovala Niniane jeho tvář. Podle jejího smyslu pro rozpoznání lži bylo každé slovo, které vyslovil, opravdové. Ale ona a dokonce i Dragos si mysleli, že Geril a ostatní mluví pravdu. Jak Dragosova družka Pia před týdnem v New Yorku poznamenala, existovaly možnosti, jak tento smysl oklamat, pokud měl dotyčný pro to talent. Tímto způsobem Pia přežila potenciálně životu nebezpečné setkání s Urienem, když ji unesl. Ale Aubreyho oči byly přátelské a Niniane mu chtěla věřit. Než mu ruku pustila, stiskla mu ji.
Carling se pohnula tím svým neslyšným ladným způsobem a klesla do jednoho z křesel. Upírka byla stále ještě bosá, ale už na sobě neměla ten kostým od Chanela. Místo toho měla na sobě široký, jednoduchý kaftan z nebarvené egyptské bavlny. Nějakým způsobem to na ní vypadalo jako model z nejdražšího salonu. Své dlouhé, lesklé černé vlasy měla sepnuty dvojicí tenkých dýk. Vypadalo to, že nože a kaftan je všechno, co má na sobě. Upírka sledovala scénu se zájmem, ale dokud nedojde k hrubému porušení zákonů Říší nebo nebude někdo ohrožen na životě, nebude jako Radní Tribunálu Starých Ras zasahovat.
Velitelka Arethusa stála v pozoru za sedačkou. Silně stavěná Temná fae zírala na Tiaga. „Ten wyr tu nemá co dělat,“ zasyčela. „Musí odejít. Hned.“
Hladina na stupnici Ninianina barometru nálady během sekundy vyletěla z chladné zelené úrovně do rudé hodnoty, hned nad linii stavu „děsně nasraná“. Zaťala ruce v pěst. Ještě že tu u sebe neměla žádnou trubku nebo svícen.
„Hele, víte co, Arethuso?,“ řekla. „Stanu se vaší vládkyní. Takto se mnou mluvit nemůžete. NIKDY. Je mi jedno, za jak důležitý svůj názor považujete, nebo jak silné jsou vaše pocity v tomto případě. Na chvíli se u tohoto bodu zastavíme. Když už jsme u toho, co nesmíte: Už nikdy se ke mně NESMÍTE chovat jako k šachové figurce. Jestli mi ještě jednou někdy budete bránit v používání osobních věcí, jako například oblečení nebo toaletní potřeby nebo i zatracenou deku, jen abyste se vyzbrojila k nějakému právnímu precedensu, tak mi bude jedno, kolik let už sloužíte Temným fae nebo co si myslíte, že vám dlužíme. Protože pak vás nechám přibít na nejbližší strom a budete ráda, když to bude všechno, co vám udělám. Já totiž vím, že Urien by vás za takový prohřešek nechal vykuchat. Možná, že jste příliš stará, než abych vás naučila správnému chování. Ale ani kvůli tomu nedovolím, abyste se ke mně chovala jinak než s respektem a úctou. Řekla jsem to jasně?“
I když byla její pozornost upřena na velitelku stráže, koutkem oka pohlédla na Carling. Že by v jejích očích zahlédla náznak uznání?
Arethusina tvář se změnila tak prudce, že by Niniane mohla přísahat, že ten výraz vyděšené lítosti byl opravdový. „Výsosti,“ řekla velitelka, „prosím o odpuštění. Nebylo mým úmyslem být k vám neuctivá – má poznámka se týkala pouze jeho.“
„Je to mé rozhodnutí, aby tu Tiago byl,“ řekla. „Přiletěl z Chicaga dobrovolně, aby mi pomohl a podpořil mě. Neváhal postarat se o všechny mé potřeby, bez vyzvání, bez toho, že za to očekával politické výhody nebo jinou odměnu. Ve skutečnosti vděčím za každý kousek oblečení, který mám teď na sobě, jemu. Vám za to rozhodně nevděčím. Takže pokud mu chcete něco říct, tak to řekněte i mě.“
Bylo očividné, že to velitelka Temných fae slyšela nerada, protože výraz v její tváři byl napjatý a i nadále vrhala Tiagovým směrem smrtící pohledy, ale mlčela. Místo toho se ozval ministr spravedlnosti Kellen a ujal se slova jako první. Postarší Temný fae byl jednou z nejchytřejších hlav všech Starých Říší. Jeho elegantní rysy byly pokryty filigránským vzorem vytvořený vráskami, dlouhé bílé vlasy nosil spletené do copu. Niniane ho znala ještě ze svého dětství, ale to platilo i pro ostatní, stejně jako pro jejího strýce Uriena, jehož chladný šarm tenkrát na to veselé, nekritické dítě působil srdečně.
„Odmítnout spolupráci se Strážcem Černým orlem nebylo od nás dobré rozhodnutí,“ řekl jí Kellen jemným, kultivovaným hlasem. „A za to se, Výsosti, chci upřímně omluvit. Vše, co mohu říct na naši obranu, je, že nás možnost, že by vaše potřeby nemohly být splněny, nenapadla.“
Oukej, to ji trochu usmířilo. Kellen byl vždy výborný diplomat a jeho neagresivní projev byl známý tím, že ochlazoval horké hlavy. Kousla se do rtu a za okamžik se přiměla k tomu, aby mu krátce přikývla.
Ministr spravedlnosti pokračoval: „Kromě toho jsme měli o podílu wyrů na posledních událostech své pochybnosti. Jak velitelka Shiron naznačila, je podle nás zapotřebí se od jakéhokoliv vývoje zahrnující wyry, distancovat.“
To znělo jako začátek dlouhé litanie stížností. S povzdechem se vydala ke křeslu, které stálo naproti Carling a posadila se. Gestem vyzvala ostatní, aby si také sedli. Společně vytvořili něco jako kruh. Kellen se s Arethusou posadil na gauč a Aubrey do druhého křesla.
Tiago se neslyšně pohnul a zaujal místo za ní. Vrhla na něj pohled a uviděla, jak se mu zavlnily svaly na prsou a pažích, když si založil ruce. To jí připomnělo, že při konferencích s Dragosem a ostatními Strážci ve Věži nejraději stál opřený o zeď a zalila ji vlna stesku po domově. Odsunula ji stranou. Neměla čas utápět se v sentimentálních vzpomínkách.
Veřejnosti bylo sděleno, že Urien zahynul při nehodě na koni, ale mezi Starými Rasami bylo dost individuí, která měla dost magické energie na to, aby uhodla pravdu. Vedoucí orgány jednotlivých Říší věděly velmi dobře, že ve skutečnosti krále Temných Fae zabil Dragos.
„Jestli narážíte na to, jak Urien přišel o život – unesl Dragosovu těhotnou družku,“ řekla zpříma. „Dostal to, co si zasloužil a každý v této místnosti to ví. Nemluvě o jeho dřívějších zločinech, ke kterým patří vyvraždění mé rodiny a jeho krále.“
„Bez ohledu na  Urienovy zločiny a pocity z jeho smrti, tu zůstává skutečnost, že Lord wyrů zabil krále Temných fae“, řekl Kellen. „A vražda krále je velmi vážná záležitost. Ale to není ta událost, na kterou se odvolávám, každopádně ne výlučně.“
Pohled ministra spravedlnosti putoval k Tiagovi. „Musíme se ptát, jaké postranní úmysly wyrové mají a proč poté, co vám poskytovali tolik let ochranu, na vás chtěli spáchat atentát.“
„O čem to mluvíte?,“ zeptala se. Tiago se neklidně zavrtěl a tiše zaklel.
Jeho široká ruka se položila na její rameno. Klidně a důrazně řekl: „Niniane, musím s tebou na okamžik mluvit.“
Podívala se na něj s netrpělivým zamračením. Zrovna teď s ní chce mluvit? Zavrtěla hlavou jeho směrem a řekla Kellenovi a ostatním: „To jste něco ošklivě popletli. Staly se dva pokusy o atentát, ale ty byly spáchány Temnými fae. Wyrové na mě nezaútočili. To je směšné.“
Arethusa se zhluboka nadechl. Kellen na ni s Aubreym upřeli pronikavý pohled. Carling sledovala Tiaga přimhouřenýma očima a se zvednutým obočím. Přitom ohrnula svoje rozkošné rty.
Tiagova ruka stiskla Niniane rameno takovým způsobem, že bude mít určitě modřinu. Telepaticky jí sdělil: Musím s tebou mluvit. Okamžitě!
Aubrey se chopila slova: „Výsosti, prosím odpusťte, že vám protiřečím. První útok na váš život byl proveden Temnými fae. Ani nemohu říct, jak to všechny pobouřilo..“
NINIANE, zařval Tiago telepaticky. Krátce zatřepala hlavou, jako by ho chtěla vyhnat z hlavy. Přes mlhu, která jí zaplavovala mysl, bez problémů rozuměla Aubreymu, když pokračoval: „Ale předběžné policejní zprávy o druhém útoku jsou celkem jasné. Provedly ho tři osoby, které se maskovaly jako triáda Temných fae. Ale ve skutečnosti to byli wyrové.“
Ve skutečnosti to byli...
V hlavě jí šumělo. Nemohla myslet, nic neslyšela. Všichni kolem ní mluvili jeden přes druhého.
Ve skutečnosti to byli...
Wyrové.
Obrátila se na Tiaga a pohlédla na něj očima plnýma nevíry, když jeho výraz zdivočel a začal nadávat.
Ani se nepotřebovala ptát. Jeho reakce byla jasná. Aubrey říkal pravdu. Wyrové se ji pokusili zabít. V nitru jí pukla skála a vytvořila propast. Rozpoltila jí životně důležité orgány a způsobila potíže s dýcháním. Její dlouholetí přátelé? Ti, kteří ji při loučení objímali s takovou láskou, po kterých se jí neustále stýská a kteří… Byli její adoptivní rodinou? Dobře, to znělo trochu moc familiárně.
Tiago si dřepl před ni. Jeho mentální hlas byl ostrý a důrazný. Zatraceně, nedívej se tak na mě. Chtěl jsem ti to říct, ale byla jsi zraněná. Pak nám utíkal čas a já na to zapomněl, to je všechno. Prostě jsem na to zapomněl, zatraceně. Niniane…
Chtěl ji uchopit za ruce, ale ona se odtáhla. Strnul a vypadal, jako by ho bodla dýkou.
„Děkuji za všechno, co jste pro nás udělal,“ řekla budoucí královna Temných fae klidným, chladným hlasem. Její tvář byla zdvořilá a bez výrazu jako tvář panenky. „Postaráme se o to, abyste byl za svou námahou odškodněn. Nyní nás, prosím, opusťte.“
Na okamžik si byla jistá, že se bude bránit. Ve tváři mu zaplál výraz naprosté anarchie a ona věděla, že v tomto okamžiku byl schopen všeho, ale opravdu všeho. Zatlačila se do křesla hlouběji.
Nevěděla, co ho zadrželo. Něco v jeho výrazu se změnilo a vystřídal ho příšerný bolestivý smutek. Poté mezi ně spadla zeď silná jako granitová deska. Tiago beze slova vstal a odešel.
Ještě hodinu hovořila s Carling a delegací Temných fae. Skupina vymýšlela plán. Protože Temní fae byli do atentátu zapleteni, Carling se svými upíry se postará o její bezpečí, dokud se oba dva útoky nevyšetří. Poté, jestli se ukáže, že se žádný z nejvýše postavených vládních představitelů v místnosti na nich nepodílel, Carling a její upíři předají bezpečnost postupně na Arethusu a její jednotky.
Na druhý den chtěla skupina opustit hotel. Měli by se přestěhovat do vily, kde Aubreyho žena, Naida, právě připravovala všechno pro přechod hranice. Odtamtud by prošli do Jinozemě. Pro průchodu budou několik dní cestovat na koních, až dosáhnou paláce v Adriyelu. O pár dní později by měla být Niniane korunovaná. Souhlasila se všemi návrhy.


21 komentářů:

  1. Děkuji moc za další překlad!!

    OdpovědětVymazat
  2. Knihomolka.3653. září 2016 12:40

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. takto odkopnúť Tiaga? aj keď sa ju snažil ochrániť? pekná zrada z jej strany :o( Veľké dík za preklad a už sa neviem dočkať pokračovania :o)))))

    OdpovědětVymazat
  4. chudáčik Tiago :-(
    vďaka za preklad a korektúru a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci !!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji a taky si myslím,že Tiago si tohle nezasloužil. Zlá Ninian 😐.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za ďalšiu kapitolu, som zvedavá čo bude ďalej :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za další kousek příběhu.

    OdpovědětVymazat