sobota 9. dubna 2016

Vládce bouří - 2. kapitola 1/2

Dnes jen malá ochutnávka, ale příště to bude delší a rozhodně se nebudete nudit. :D

Motel 6 nebyl až tak hrozný. Dokonce byl takovým tím polyesterovým způsobem roztomilý.
Samozřejmě, že to nebyl Regent nebo Renesance ani Ritz-Carlton, ale recepční byl přiměřeně znuděný a bez zájmu, ceny ucházející, a co bylo nejdůležitější: Byl kuřácký. Trefa!
Na jednu stranu neposkytovali pokojový servis, ani v mini-chladničce nebyly takové ty rozkošně malinkaté lahvičky s alkoholem, ale na druhou stranu tu nehrozily žádné atentáty nebo nadcházející korunovace. Ha! Niniane napadlo, jestli by si tu nemohla pronajmout pokoj na celý rok.
Dokulhala do pokoje, stáhla si nové sluneční brýle kousek dolů, a přes jejich okraj opatrně vykoukla na scenérii před sebou. Teplé odpolední slunce grilovalo asfalt na parkovišti motelu a vítr míchal špínu a zplodiny do husté jedovaté polívky. Motel se nacházel blízko sjezdu z dálnice, v blízkosti bylo několik rychlých občerstvení, čerpací stanice a jedna večerka. Na pozadí duněl hluk z dálnice, ale když za sebou zavře dveře, nemělo by to rušit.
V bezprostředním okolí hotelu neslyšela ani neviděla nic zvláštního, a její oči, uši, stejně jako její cit pro magii byly nadpřirozeně vyvinuté.  Neměla v úmyslu podniknout nějakou důkladnější prohlídku. Vizuální kontrola z prostoru dveří by měla stačit.
První, co udělala po zavření dveří a zajištění na řetízek, bylo, že si sundala boty s deseticentimetrovými podpatky. Oh, díkybohu! Sluneční brýle odložila na televizi. Dvoulůžkový pokoj byl vymalován a vytapetován béžovou barvou. Světlé přehozy na postelích měly pronikavou oranžovou barvu. Za krátkými těžkými závěsy bylo okno a nad ním klimatizace. V místnosti byl ještě jednoduchý stůl se židlí, která byla odsunutá ke stěně. Nákupní tašky položila na nejbližší postel, dokulhala ke klimatizaci a pustila ji na plný výkon.
Od té doby, co Dragos zabil strýčka Uriena, byl celý její život v háji. Oh, Urien musel zemřít, to bylo bez debaty. Byla ráda, že byl mrtvý. Jen si přála, aby se to stalo až o pár desetiletí později. A ta věc, že by se měla stát příští Královnou temných fae? Prostě na to neměla náladu.
Vysypala obsah nákupních tašek, a to, co vypadlo, jasně vypovídalo o dlouhém, náročném dni.
Když zabila svého bratrance z druhého kolena Gerila a jeho dva vazaly, měla toho dost na práci. Prvním bodem na jejím seznamu byl útěk. Druhým bodem bylo obstarat pár věcí a pokračovat v útěku. Navštívila nonstop obchod, kde nakoupila obvazy, legíny, sluneční brýle a tričko, převlékla se na toaletě a vyšla zase ven.
Sluneční brýle o půlnoci. Ha! Idiot!
Do svítání se skrývala. Poté Tricks ukradla auto a bezcílně jezdila po okolí, zatímco se snažila přemýšlet i přes tu zamrzlou tundru, která se roztahovala v její hlavě. Zastavila u obchoďáku a nakoupila další věci, ukradené auto nechala na parkovišti, nastoupila do taxíku směrem na letiště, kde přestoupila do dalšího taxíku – a teď byla tady.
Protože její cesta byla sledem spontánních rozhodnutí pod velkým stresem, byla tak nevypočitatelná, že nevěřila, že by se našel někdo, kdo by věděl, kde to „teď“ je! Do pekla, ani ona sama to nevěděla! Věděla jen, že je někde v okolí Chicaga. Žádná z jízd netrvala dost dlouho, aby ji dostala příliš daleko. Bohužel. Nechtěla, aby si ji některých z taxikářů zapamatoval, proto se snažila působit co nejvíc normálně. Ještě stále mohla ukrást další auto a oblast opustit, ale nejdřív potřebovala pár hodin, aby se jí vrátily síly, zatímco bude přemýšlet o svých dalších krocích. Momentálně byla příliš zaplavena protichůdnými impulzy, bolestí a únavou, než aby mohla rozumně uvažovat.
V jedné z tašek byly její pomačkané šaty a k tomu ladící večerní kabelka, tuhý pudr, rtěnka, peněženka a její dvě dýky. Niniane jejich špičky namočila do jedu a daly se nosit ukryté na několika místech na těle, na pažích a na stehnech pod šaty anebo v boční kapsičce kabelky.
Skvělé bylo, že červená barva šatů zakrývala krvavé skvrny, jinak by v drogerii vzbudila mnohem větší pozornost. Tašku odložila bokem. Další taška obsahovala neotevřenou láhev vodky, tři krabičky červených Marlborek a zapalovač.
Tak tohle bylo její žhavé rande na dnešní večer. Proč vždycky, když byla ve stresu, dostala chuť si zakouřit?  S povzdechem všechno vybalila na odkládací stolek vedle postele.
Třetí taška obsahovala krabičku první pomoci, další obvazy, toaletní potřeby a spodní prádlo. V poslední tašce byly džíny, krátké kalhoty, balerinky a pár svršků.
Posadila se na okraj postele a začala si prohlížet puchýře na chodidlech. Měla si ty boty obout hned, jak je koupila. A měla si je koupit v prvním obchodě a sluneční brýle až později, ale jediné, na co po tom útoku myslela, bylo: Proboha, jen ať mě nikdo nepozná!
Neměl by!
Zaťala zuby. Při převlékání na toaletě v drogerii si přiložila provizorní obvaz, ale nyní musela bodnou ránu pořádně vyčistit a obvázat.
Nejdříve se osprchovala, což se ukázalo těžší a namáhavější, než očekávala. Poté se posadila na víko od toalety a zasyčela bolestí, když  čistým obvazem osušila okolí rány. Trochu se v tom vrtala, aby zjistila, jestli na ráně neulpělo nějaké vlákno z šatů nebo nějaká špína. Před očima jí tančily hvězdičky. Zatraceně, bolelo to jako čert! Z hluboké rány stále ještě prosakovala krev.
Nanesla na ni antibakteriální mast, a když přiložila tlakový obvaz a upevnila ho pomocí náplastí, jak to jen šlo, celá se zkroutila bolestí. Poté mastí namazala puchýře, přelepila je náplastmi s Hello Kitty a nakonec si oblékla nové kalhotky. Malinkaté boxerky, které jí seděly nízko na bocích. Další krok nebyl tak jednoduchý. S bručením se nasoukala do sportovní podprsenky. Co se týče tělesné stavby, moc vysoká nebyla, ale pánbůh jí nadělil košíčky o velikosti C. Měla si koupit podprsenku se zapínáním vepředu, ale dnešní den nebyl zrovna zářný příklad její schopnosti myslet. Poté, co se jí to podařilo, si oblékla top na ramínka, který jí odhaloval pupík.
Vlasy si stáhla do culíčků. Protože měla vlasy prostříhané tak, aby špičky jejího mikáda trčely do stran, culíčky jí teď stály od hlavy jako štětečky. Před zrcadlem na sebe vyšpulila rty a řekla: „Promiň!“
No nevypadala sladce? Vypadat sladce a bezmocně mohlo dostat člověka někdy hodně daleko.
Už dříve jí to ušetřilo plno problémů. Člověk nemohl nikdy vědět. Možná, že na tom bude brzy zase závislá.
A teď přišel čas na další rande. Dokulhala k posteli, uložila na ni své bolavé, zraněné tělo, zapálila si cigaretu a pustila televizi. Roztrhla sáček chipsů a strčila si jasně oranžový sýrový lupínek do úst.
Poté její hlava zaregistrovala, co to v televizi ukazují. Strnula. Cigaretu odložila na popelník. Vytáhla láhev vodky, otevřela ji a pořádně si přihnula.
Poprvé uviděla záznam útoku v uličce, natočený mobilem, při kterém svému bratranci nakopala prdel.

A určitě ho nevidí naposledy! Zdaleka ne!

17 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další překlad!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka aj za takú krátku ochutnávku, a neviem sa dočkať ďalšieho pokračovania :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.3659. dubna 2016 12:55

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat