neděle 14. února 2016

Ohnivý král - 12. kapitola 1/2


V době oběda bylo připraveno malé pohoštění, ale Katiyana všechno odmítla. Alma se ji pokusila něco vnutit. Když však uviděla krále, jak vrtěl hlavou, nechala toho.



Věci byly brzo sbaleny a muži zamířili zpět ke koním. Katiyana měla pocit, že se rozbrečí. Byla plně připravena odporovat králi, pokud ji bude nutit zpět do toho pekelného kočáru. Ale ten ji překvapil, když místo k ní zamířil ke kočímu a tiše se s ním dohadoval. Muž povytáhl obočí, až skoro zmizelo v jeho kučeravých kadeřích, než začal vrtět hlavou. Král znovu promluvil a chlapík začal gestikulovat směrem ke kočáru. Lian přikývl. Podle výrazu obou usoudila, že ani jeden z nich spor nevyhrál.
Katiyana začala couvat, když se k ní Lian začal přibližovat. Upřel na ni pohled, kterým dával najevo, aby neodporovala a sepjal ruce v prosbě. „Musíme pokračovat dál, ale pokud se mnou pojedeš vepředu, možná ti nebude tak zle.“
Tikala pohledem mezi ním a kozlíkem. Nechal ji, aby si to promyslela. Mezitím došel pro deku, než se vrátil k již rozhodnuté dívce.
Vzdychla, popošla k němu a nechala ho, aby jí pomohl vysednout na kozlík, i když jeho pomoc ani při nejmenším nepotřebovala. Kočí tiše zaklel, když nastupovala. „Musí mu být taky špatně,“ poznamenala kysele Katiyana směrem ke kočímu.
Lian se zasmál a převzal otěže. „S tím by asi nesouhlasil. Ale celé je to velmi nevhodné. Musel jsem mu slíbit, že budeme kočírovat/řídit kočár, jen do té doby, než bude zámek na dohled.“ Když uslyšel její zasténání, rychle dodal. „Budeme tu tak dlouho, jak to jen bude možné.“
Rozprostřel přikrývku na jejich klínech a dal Bennetovi povel, aby vyrazili. Její žaludek se zhoupl, když se koně dali do pohybu, ale pak se ustálil, když kočár nabral rychlost.
„Lepší?“ zeptal se Lian.
„Mnohem. Jak jsi věděl, že to pomůže?“
Viděla, jak se usmál. „Jako dítěti mi bývávalo špatně. Můj otec mě nechával sedět tady vepředu a pomohlo mi to.“
Zvědavost ji přemohla. „Jaký byl?“
„Můj otec?“ ujišťoval se, jestli má na mysli právě toto. Viděla, jak jeho ruce, které držely otěže, ztuhly.
„Nemusíš mi o tom povídat, pokud ti to vadí,“ dodala rychle.
Dlouho mlčel, že si byla jistá, že už jí neodpoví, ale pak z něj vypadlo: „Byl to dobrý člověk. Velmi silný. Přece jen jeho předkové byli samí moudří a stateční vladaři, takže vlastně jen pokračoval v tradici.“
„Podobáš se mu?“ ¨
„Nejspíš.“
„Taky se oblékal, jako by šel do války?“ škádlila ho.
Lian se ušklíbl. „Můj otec nikdy nebyl ve válce, tedy ne, dokud se neobjevila Sula.  Měl loajalitu a respekt každého, kdo se s ním setkal. Takže ne, neoblékal. Doufám, že jednou, snad to bude brzy, budu moci být takový jako on, takový jaký by měl být správný král.“¨
„Takže ty se nemáš čas oholit kvůli svému rozporu se Sulou?“
„Nemám čas na spoustu věci kvůli Sule, nejen na holení,“ opravil ji nerudně.
Věděla, že by těch otázek měla nechat, ale prostě si nemohla pomoct a položila další. „Co budeš dělat, až tuhle záležitost vyřešíš?“
„Připravím pohřeb mému otci, aby se s ním království mohlo řádně rozloučit. Oholím se. Najdu si manželku.“
Po tomto přiznání přestala ve výslechu. Nedokázala si představit pořádný důvod, proč odkládat pohřeb svého otce, obzvlášť když je to král. Ale Lian si tohle moudře nechal pro sebe.
Jeli tímto způsobem až do úplné tmy. Už znovu nemluvili. Svět kolem nich naplnilo ticho. Katiyana se hodiny podivovala nad zvláštními rostlinami a stromy. Ptáci podivných barev jí létali nad hlavou. Byla nadšená z tohoto nového kraje. Měla se stále čemu divit, takže ji překvapilo, jak rychle přišel večer a s ním i další zastávka.
Ačkoli celý den jen seděla a pomáhala řídit povoz, byla úplně vyčerpaná. Jakmile jí Alma ukázala jednoduchý stan, ulehla a odpadla.

Ráno zaplavila tábor vůně kouře a pečené slaniny. Vojáci si špitali a pohled na ně ji ujistil, že je ještě velmi brzo. Ani slunce ještě nevyšlo.
Když vystrčila hlavu ze stanu, zjistila, že je první nevoják, který je vzhůru. Bennet seděl na kládě u ohně a ona se k němu pomalu přišourala. Vzhlédl, když se posadila vedle něj.
„Vaše vlasy jsou rozcuchané,“ podotkl, aniž by se na ni pořádně podíval.
„Kdo si toho tady všimne?“ zeptala se a neobtěžovala se s upravováním svého účesu. Věděla, že ona sama s tím zrovna teď nic nenadělá.
„Já. Moji muži.“
„Je to škoda, ale nemám zájem zapůsobit na nikoho z vás. Takže, proč tě zajímá, v jakém stavu mám vlasy?“
„Jsi pod ochranou mého vládce. Dojem jaký uděláte, to, jak se budete chovat, bude se to odrážet na jeho pověsti.“
„To je ten důvod, proč mě nemáš rád? Že díky mému chování král vypadá špatně?“
Podívala se na něj. Jeho oči jí všechno prozradily. Její domněnka byla správná. Bylo to ano.
„Lian s tím nápadem přišel jako první,“ řekla na svou obranu. „Neřekla bych, že se moc stará o svou vlastní dobrou pověst. Možná by ses měl přestat starat o jeho pověst a více dbát na své povinnosti.“
Odkráčela pryč od něj doufajíc v to, že bude moci později ochutnat tu božsky vonící slaninu. Vrátí se pro ni později, až se upraví, aby znovu nepohoršila Benneta a nezneuctila Liana. Nikdy netušila, jak velký dopad můžou mít neučesané vlasy.
Uviděla Almu, jak právě vylézala ze svého stanu. Při pohledu na princeznu se snažila služebná zakrýt svůj smích, ale selhala. Ukázala na účes alá vrabčí hnízdo. „Vaše vlasy jsou…,“ řekla a znovu se rozchichotala.
„Vím o tom,“ zabručela Katiyana. „Zvládneš to spravit?“


16 komentářů:

  1. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad. Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Mockrát děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  6. Miluju tenhle příběh!!! :) Moc moc díky za překlad a korekturu!!

    OdpovědětVymazat
  7. Strašně moc dekuju :-)

    OdpovědětVymazat
  8. dakujem za pokracovanie ❤ ❤ :)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat