sobota 13. února 2016

Její anděl bojovník - 4. kapitola 1/2


Taylor opustil dech při dopadu na tvrdou studenou trávu. Einarova váha se na ni přitiskla, delikátní i bolestivá. Jeho pevné opálené levé stehno bylo mezi jejíma nohama u jejího středu a tvář měla vmáčklou v jeho rameni. Ruce měl kolem její hlavy, přitahoval si ji a všechno bylo tmavé.
Uvědomila si, že ji jeho křídla zakrývala.

A že nebyli sami.
Když ji popadl, ozvala se hlasitá rána a pak jasný záblesk. Smrad hořící síry jí naplnil chřípí, štiplavý a dusící. Něco přímo z Pekla jí přišlo zaplatit návštěvu a ona nebyla někdo, kdo své hosty zklamal.
Einar se z ní pohnul a ona byla na nohou. Natáhla se za hlavu a chystala se popadnout čepel, když si vzpomněla, že nechala Einara, aby ji přesvědčil, že ho má nechat v hotelovém apartmá, takže nevypadali podezřele v ulicích Londýna. Nikdy neměla problém s tím, že nosila čepel. Normálně ji měla připoutanou k zádům pod bundou. Nikdo ji neviděl.
Proč byla tak slabá a nechala, aby to bylo podle Einara? Měla mu říct, ať táhne do pekla, a vzít si i tak svou zbraň. Zírala na něj, když před ni vykročil a zaštítil ji, jako to udělal i minulou noc, jako by potřebovala jeho ochranu. Její pohled klesnul k jeho nahému pasu a k meči, který mu visel po levém boku. No, mohl to doplnit tím, že by v této situaci byl chudě vyzbrojený.
Taylor kolem něj proběhla, popadla po cestě meč a ignorovala výkřiky jeho protestů. Zúžila oči na démona před sebou. Velký, rohatý, černý jak hřích a vylévající kouř a plameny v temnotě. Někdo propustil bestii, aby si mysleli, že to byla ona, kdo toho démona včera zabil. Podceňovali ji. Znala svoje démony a tento nebyl víc než nabušencem, který neměl schopnosti pro tak úhledné zmizení démona. Pokud by ji to zabilo, byla by dlouhým tmavým flekem na zemi s krátery pod sebou. Jemnost nebyla v jeho repertoáru.
Jakoby chtělo dokázat její pravdu, otevřelo to hubu a vypustilo velké ohnivé koule. Střelily po ní a ona uhnula na levou stranu. Svět se zatřásl, když ohnivé střely prošpikovaly špínu a šoková vlna ji srazila. Padla k zemi, přetočila se na nohy a rozběhla se po démonovi. Letmý pohled po špatně osvětleném parku odhalil, že Einar byl pryč. Nevěřila, že by ho démon dostal tak lehce, to pomyšlení ji rozptýlilo natolik, že si skoro nevšimla druhé ohnivé koule. Blýskla se kolem ní, tak žhavá a blízko, že pokud by nenosila tlustou koženou bundu, z paže by měla toast. Trhla sebou a zdvojnásobila tempo, jak se blížila k démonovi. Pohyboval se pomalu, vypouštěl na ni ohnivé střely a jí se podařilo vyhnout se jim.
Taylor změnila směr a mířila k démonovi a ve stejnou dobu zvedla svůj vypůjčený meč. Byl těžší než její, ale dokázala ho zvládnout. Zakřičela a udeřila démona, sotva mu dosahovala po kolena. Zavrčelo to, čímž odhalilo dlouhé černé zuby, které jí mohly lehce rozdrtit hlavu. Ve skutečnosti ji mohl nejspíš sežrat na jedno kousnutí.
To ji nezastavilo. Využila svůj strach jako palivo, aby pokračovala. Bylo to, buď zabij, nebo buď zabit, a ona se tady dnes nechystala umřít. Démonovy jasné ohnivé oči ji sledovaly. Kouř mu stoupal skrz ostré zuby, připojila se k němu občasná jiskra a tancovala nocí jako světluška, než zemřela. Znovu zaútočila, usekla démonovi černou ruku a uhnula, když se po ní ohnal, jako by nebyla ničím víc než hmyzem, který ho trápí. Kde byl Einar?
Znovu se rozhlédla. Park byl prázdný. Utekl?
Nechal ji s ní bojovat samou jen proto, že mu vzala meč? Určitě měl k dispozici i jiné zbraně, ne? Měl sílu, kterou mohl nejspíš použít nějak v boji. Ona neměla. Bylo jenom fér, že měla meč.
Démon zařval a proud ohně na ni vystřelil z tlamy. Vyskočila, přetočila se a sklonila, vyhnula se tomu, aby byla ničím víc než tmavou šmouhou. Dnes tu nezemře.
Ale tento démon ano.

Taylor zakřičela na démona zpět a máchla čepelí. Jasné bílé světlo sestřelilo shora démona, oslepilo ji a pak ji šoková vlna odhodila. Tvrdě dopadla na mokrou trávu, sklouzla se po ní a zašklebila se, když upustila meč. Když se zastavila, okamžitě se podívala na démona a ztuhla. Paprsek světla ho uvěznil, sahal až k obloze jako reflektor. Sledovala o až nahoru a pak se zastavila, když spatřila Einara. Vznášel se vysoko nad zemí, stabilně máchal křídly, bílé světlo vyzařovalo z jeho temné zbroje a zvýrazňovalo ho.
Stoupla si, oprášila džíny a oddupala k dlouhému meči, který ležel na trávě. Zvedla ho a opatrně se přiblížila k paprsku světla a k démonovi uvnitř zmrazeném.
Taylor vzhlédla k Einarovi. Klesal a nějak měl na tváři samolibý úsměv.
Předváděl se.
Přistál před ní, jeho výraz držel takový pohled, že ji nutil si myslet, že chce pochvalu za to, co udělal. Fajn, bylo to působivé, ale to mu nedá najevo. Nehladila mužům ega.
„Co to sakra bylo? Mohls mě taky zasáhnout!“ šťouchla ho do hrudní zbroje špičkou meče a on se zamračil. Zamračila se na něj zpátky. „Odhodil jsi mě na půl cesty k Peklu s tím hloupím trikem.“
„Stála jsi v cestě.“
„Co, takže sis myslel, že vystřelíš a budeš doufat, že mě to jen odhodí vzduchem a neuvězní mě to taky?“
„Co jiného jsem měl dělat? Byla jsi v cestě. A kromě toho, dělal jsem to už tolikrát, že jsem přesný.“
„Jo přesně ses mi strefil do zadku.“ Přetřela si ho. Pořád bolel od toho nárazu.
„Jsi zraněná?“ vztek v jeho výrazu se rozplynul a odhalil obavy.
Zatraceně, vypadal dobře, když se o ni bál. Nemohla na něj být naštvaná, když vypadal sladce jako štěňátko. Vinila svou lidskou krev za takovou slabost. Pokud by byla plnohodnotná démonka, byla by schopná udržet vztek tak, jak chtěla.
Ale pokud by byla démonem, nechal by ji Einar zemřít minulou noc a určitě by se na ni nedíval s takovou vřelostí.
„Přežiju to,“ zamumlala a přesunula pozornost k černému démonovi v trubici světla, doufala, že se tam přesune i Einarova pozornost. „Co se mu stane?“
Einar máchl rukou a démon začal stoupat k temné obloze. Pohledem ho následovala, sledovala, jak se zmenšuje a zmenšuje, a pak zmizel z dohledu a pruh světla zablikal a vyhasnul, nechal tak park znovu skoro v naprosté tmě.
„Budeme ho vyslýchat. Možná nám poskytne odpovědi.“ Einar se k ní otočil a natáhl ruku.
Taylor se na ni podívala a pak sebou cukla, když si vzpomněla, že měla jeho meč. Podala mu ho. Zavrtěl hlavou a natáhl druhou ruku, jakoby chtěl něco jiného.
Polkla.
Její ruku?
To nemohla udělat.
„Jen tě chci vyléčit,“ zašeptal, smyslně a nízko, takovým způsobem, že vyčaroval hříšné myšlenky a říkal, že chtěl dělat o hodně víc než jen léčení ji svým dotykem.
„Jsem v pohodě.“ Taylor se poplácala, celou dobu se usmívala a doufala, že to dostatečně zdůraznila, takže se jí nepokusí dotknout. Nebyla si jistá, že by mu byla potom schopná odolat. Musela vymyslet nějaký způsob, jak ho rozptýlit od skutečnosti, že ji zranil.
„Takže… laboratoře, vyšetřovací týmy, co ještě je nového v Nebi?“
Einar zvedl obočí a klesl rukou. Vklouzl mečem do pochvy visící mu u pasu a pokrčil rameny.
„Nic. Takto pracujeme už staletí.“
Zběžně ho přelétla očima. „Co přesně jsi za anděla? Ten poslední, se kterým jsem se setkala, měl bílá křídla. Nepamatuju si, že bych se s tvým druhem někdy dřív setkala.“
Dal jí tvrdý pohled, jako by nebyl ohromený tím, jak o něm mluvila. „Jsem lovec.“

„To dává smysl.“ Taylor nedokázala odolat příležitosti znovu si ho prohlédnout. Vypadal, jako by zvládl lovení. Bronzová kůže rozprostřená po silných svalech a zbraň visící mu u pasu ji mohla zabít jakýkoli den v týdnu. Zakašlala, aby si odkašlala, a odehnala daleko takovéto myšlenky. Nepropadne andělovi. Matka by se jí z hrobu smála. „Taky jsem lovec.“

16 komentářů:

  1. Super !!! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Mockrát děkuji za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat