neděle 24. ledna 2016

Pekelné kotě - 12. kapitola


Promočený. Zkrabatěný. Vyčerpaný, pravděpodobně s rybou nebo dvěma v kalhotách.
I přes tu neromantickou situaci neměl Felix problém najít to dobré v této chvíli. Zaprvé byl naživu. Za druhé nepoužil žádný z jeho životů. A za třetí, políbil tu nejúžasnější ženu, jakou kdy potkal.

Bez ní by se utopil. Nebyl natolik chlapák, aby to nepřiznal. Když dopadl do vody i přes záchrannou vestu a jeho extra životy zpanikařil. A výsledkem bylo, že spotřeboval příliš rychle kyslík, což byl problém vzhledem k tomu, že nemohl najít hladinu. A pak aby věci nebyly dostatečné zlé, vesta nebo ne, cítil, jak se potápí. S bolestí plic, jeho kočka prakticky ztuhla a chystala se nadechnout ve vodě, Jenny ho chytil za ruku. Zachránila ho.
Nejen, že do něj vdechla život, uklidnila ho, ale držela ho během těch nejdrsnějších kotrmelců skrz kruté vlny a proudy. S jedinou myšlenkou a kuráží ho donutila soustředit se na ni, ukázala mu, že jí může se svým životem věřit.
Pro někoho jako byl on, zvyklý na to být sám a nikomu krom čarodějky, která ho vychovala, nedávat svou oddanost to bylo obrovské. Bylo to více než obrovské; bylo to život měnící.  Šokující. Šílené.
Omývání břehů bylo úžasné. Pevná země nebyla nikdy lepší. A slyšet její smích? Nejvíce smyslný zvuk, který kdy slyšel.
Nepolíbil ji, aby ji umlčel nebo proto, že ponížila jeho upřímné slova. Už nikdy se nebudu znovu plavit!
Políbil ji protože, chtěl mezi nimi udržet to spojení. Potřeboval se ujistit, že pouto, které vytvořili během vyplavování v divoké bouři, zůstane neporušené. A sobecky ji chtěl ošukat nahou.
Nic jako čelit své smrtelnosti nebo alespoň v každém případě jeho jednom životě – vytáhla na světlo nadrženou kočku v něm.
Přetočil se na ni, jejich rty se spojily a jeho jazyk začal pátrat. Setkala se s ním, polibek na polibek, její dech se zrychlil, její potřeba byla stejně šílená. Zatímco ztratil boty během plavání, záchranná vesta mu zůstala a dělala jejich osahávání frustrující.
Se zavrčením se vyšplhal na nohy a nešikovnými, svraštělými prsty se snažil vestu rozepnout.
Ona se samozřejmě smála a on se na ni díval nepříliš naštvaně. Byla opravdový obraz dokonalosti, jak tam ležela roztažená na zádech na písečném pobřeží, mokré vlasy rozprostřené kolem ni, rty zkroucené smíchem.
„To není vtipné.“
„Rozvesel se, kocoure. Jsme naživu. Pokud můžeme přežít cyklón, jsem si jistá, že dokážeš zvládnout jednoduchou vestu.“
Samozřejmě, že mohl. Vyjel mu dráp a rozpáral všechny ty prokleté pásky, dokud se mu nepovedlo strhnout tu zpropadenou věc dolů. Pak když se pořád smála, se postaral o její. Odhodil ji do strany a přitáhl si ji na klín.
„Kde jsme to byli?“ zamumlal, kousek od jejich rtů.
„Nevím, kde jste byli,“ přerušil je potěšený hlas, „ale můžu vám říct, kde jste a není to motel. Ačkoliv pokud vám nevadí obecenstvo a pravděpodobně později i vaše video na Helltube[1], pak samozřejmě pokračujte.“
Felipe obviňoval vodu v uších a kočku nakaženou mořskou nemocí, že nezaregistroval cizince, který se k nim přiblížil. S nadávkou, která byla hodně mírná v porovnání s tím, co dokázala Jenny, vyskočil na nohy, aby čelil příchozímu.
Téměř z očí do očí před ním stála žena bojovnice. Opálená, štíhlá, svalnatá s vlasy pevně sepnutými do copu na vrcholku hlavy, se na něj dívala s úšklebkem, když se opřela o své kopí.
„Dej mi vědět, až skončíš s okukováním.“
Jenny se před něj postavila a i přes její malou postavu vypadala odhodlaná skrýt jeho tělo jejím. „Drž se od něho.“
Barbarka zamrkala nad Jennyiným hlasem, ale neustoupila. „Moře tě ochraptělo?“
„Ne. Vždycky jsem mluvila takto. A to nic není. Pokud nedostanu odpověď, začnu zpívat.“
Divně se tváříc, žena nezačala krvácet z žádných otvorů, cože Felipe bral jako dobrou známku vzhledem k tomu, jakou měla Jenny moc.
„A to jsem si myslela, že mám drsný hlas. Doufám, že nemluvíš moc.“
„Kdo jsi? A kde to jsme?“ zeptala se Jenny.
„Neměla bych klást otázky spíše já?“
Felipe do toho vstoupil, než Jenny začala zpívat a zabila by tu bojovnici, než dostanou odpovědi.
„Poslouchej, jen chceme nějaké odpovědi, ne problémy.“ Ke svému klidnému hlasu přidal úsměv. Fungovalo to. Cizinka povolila, ale Jenny zafuněla a znechuceně se na něj podívala.
„Jsem Valasaca. Bojovnice a lovkyně Amazonek žijících tady na pobřeží.“
Skvěle. Z jednoho matriarchátu k dalšímu. Cožpak byl Felipe prokletý jednání s ženami, které si myslely, že jsou muži jen na jednu věc? A k tomu je ironie, že než jsem se vydal na tuhle cestu, bylo mou jedinou starostí šukání?
Vtipné, jak vidět a setkávat se s ženami, které žily s touto vírou, způsobovalo, že přehodnocoval své vlastní vnímání života a svou roli v budoucnu. Možná už je čas, abych se méně zabýval šukáním a více tím, co doopravdy dokážu nabídnout.
Fuj, Neříkejme, že konečně dospívám.
„Jak jsi náš našla?“
„Obcházela jsem naši pláž kvůli sutinám. Nikdy nevíš, co nebo koho můžeš najít.“
„Viděla jsi na břehu nějaké jiné osoby?“ zeptala se Jenny. „Ženu s blonďatými vlasy trochu menší a buclatější. Plavili jsme se s mou tetou, když nás zachytila ta bouře.“
Amazonka zakývala hlavou. „Promiň. Jediné žijící věci, které se vyplavily a nemají ploutve, jste vy.“
Když Felipe viděl, že se Jenny chvěje, obnovila se v něm jeho role ochránce. „Nemáš nějaký přístřešek, který bychom si mohli půjčit? Suché oblečení a nějaké jídlo? Nemám sebou v tuto chvíli peníze, ale pokud pošleš zprávu Luciferovi, zaplatí všechno, abychom mohli pokračovat v naší cestě.“
„To všechno mám. Ale mohu se zeptat, proč cestou, když můžete použít portál?“
„Vy nějaký máte?“
„Samozřejmě,“ odfrkla si. „Jsme barbarky, ne jeskynní ženy.  Máme jeden, který míří do třetího prstence.“
„Proč do třetího?“ zeptal se. Většina volí čtvrtý nebo pátý, který byl tam, kde bylo nejvíce obchodů a trhů.
„Nejlepší démonní hřebci v devátém kruhu.“ Prohlásila to, jakoby to byla ta nejjasnější věc v Podsvětí.
„Můžeš nás tedy vzít k němu?“
„Poté co se převlečeme,“ přerušila jej Jenny. „Nesetkám se s Luciferem v hadrech, smradlavá jako řeka.“
Felipe otevřel pusu, aby odpověděl, vzhledem k rychlým událostem byla primární, ale podíval se na její, ač roztomilý, ucouraný stav. Taky si všiml stínů únavy. Při setkání Pána Jámy, bylo dobré mít všechny smysly pohromadě. Nezabije je, aspoň doufal, když se zpozdí o jeden den nebo alespoň noc, aby jí dovolil trochu si odpočinout a nabrat nové síly.
„Jak bezpečná je vaše vesnice?“
Přijal Valasčin smích jako odpověď.
S rukou obtočenou kolem Jennyiny následoval bojovnici po chodníku, který vedl strmě po skalnatém útesu. Jenny byla potichu po jeho boku a mohl hádat proč. „Jsem si jistý, že je tvoje teta v pořádku.“
Oči plné obav se setkaly s jeho. „Pravděpodobně. Chtělo by to více než jen převrhnutou loď, aby zabila moji tetu Molpe. Co mě mnohem více znepokojuje, je v prvé řadě to, jak se to mohlo stát. Cyklóny nebývají na Styxu. Sakra, podle mých hodin jsou vzácné dokonce i na moři. Takový druh moci pro vytvoření takové bouře…“ Jenny si skousla ret. „Tohle nebyly mořské panny.“
„A ty nemáš ponětí, kdo další by mohl mít takovou moc?“
Zavrtěla hlavou.
„Z toho co já vím, Gaia způsobila mnohem víc, než by mohl být její podíl na super bouři na smrtelné pláni.“
„Mluvíš o Matce Zemi? Učila jsem se o ní na hodině historie. Dokonce když jsem byla malá, navštívila moje tety. A ano, je toho schopna na smrtelné pláni, kde je její magie silná. Ale tady v Pekle nad Styxem, který je tak trochu žádné-ženy území? Rozuměla jsem tomu tak, že nikdo to nemůže takto ovládat.“
Poté šli znovu v tichu, každý ztracen ve svých myšlenkách, Jenny se vztekala nad tím, kdo ji mohl chtít mrtvou a kde skončila její teta. Nebo to si myslel. On na druhé straně přemýšlel nad tím, jak vysvětlí šéfovi to zpoždění a fakt, že někdo s neznámou silou si zahrával na jeho poli.
Lucifer nebral moc dobře výzvy. Vlastně to nebylo úplně přesné. Jeho šéf pořád čelil výhružkám na jeho vládu, většinou na něj posílali legie posluhovačů.  A pro ně to nekončilo dobře.
Což ho vedlo k myšlence na tu sexy dámu, která byla jeho misí. Ano, rychlost byla nejdůležitější, ale nemohl odepřít Jenny jednoduchou prosbu o odpočinek, aby nabrali síly, když to napomáhá jeho plánům svést ji. Uvažoval nad tím, jestli se jim povede získat nějaké soukromí ve vesnici. A postel by taky nevadila. Pravda, už zažil hodně dostaveníček v uličkách proti zdi. Ale z nějakého důvodu chtěl něco soukromějšího a pohodlnějšího pro jeho poprvé s Jenny.
Samozvaná Amazonská vesnice vypadala mnohem sofistikovaněji, než si představoval.
Něco jako pevnost okolo, které byla vystavěna kamenná zeď, na jejímž vrcholku hlídkovaly ženy s luky, těžká mříž zapadla za nimi.
Felipe zvedl obočí na tu těžkou obranu. „Očekáváte útok?“
Valasca se otočila přes rameno a zašklebila se na něj. „Vždycky. Jen nepřipravené lze dostat na překvapení.“
No dobře. I když to neřekl nahlas, ne s tolika tvrdými pohledy upřenými na něj. Znepokojovaly ho mnohem více ty, které se na něj dívaly jako na chovného hřebce. Ty ženy ho sjížděly nahoru a dolů pohledem, nejdéle zůstávaly na jeho středu.
Neprotestoval, když ho Jenny s pěvně stisknutými rty chytila za ruku, pro ubezpečení či ze žárlivosti, nezajímalo ho to. Bude se schovávat za její sukně, pokud ho to udrží v bezpečí od těchto požíraček mužů.
A to sem si myslel, že nymfy byly nebezpečné. Ty alespoň nechávaly své muže naživu, i když vyčerpané. Tyhle Amazonky no… slyšel nějaké drby.
„Tady nejsou žádní muži?“ zeptala se Jenny. Nevinná otázka, přesto bylo vydáno pár výkřiků a stenů bolesti a baculatý racek jim padl k nohám.
„Co se právě stalo?“ dožadovala se Valasca.
Jenny se mrzutě shrbila, když se její síla neúmyslně ukázala. Stiskl jí rty v tiché podpoře, Felipe vysvětlil. „Jennyin hlas mívá nešťastné vedlejší účinky.“
„Neměl na mě.“
„Ti, kteří nemají hudební sluch, se tomu dokážou nejlépe bránit, ale ostatní…“ Ukázal na zlostné pohledy, krvácející nosy a ženy držící se za hlavy. „Hádám, že nám to odpovídá na otázku, jak rozšířený ten problém je.“
„Myslím, že bude nejlepší, když nebudeš mluvit, dokud si nepromluvíš s našimi staršími,“ pronesla Valasca.
„Co se stalo s jídlem a přístřeším?“
„Dostanete je. Poté, co se setkáte s Thorou. To je protokol, že všichni návštěvníci jí budou ukázáni, než dostanou ubytování uvnitř našich zdí.“
No, více než ukázáni, spíš zhodnoceni. Valasca je vedla do velkého pokoje, jídelny hádal, vzhledem ke stolu a židlím ve tvaru písmene U a který měl jeden stůl na vyvýšenině. A na židli, která byla výše, byla usazena stará žena. Stará vzezřením, nikoliv rysy.
Felipe nějak ještě neodhadl, kdo Amazonky jsou. Drby říkaly, že byly příbuzné Valkýr, požehnané starověkými Vikinskými bohy a dostávaly speciální postavení, když zemřely. Ne úplně lidé, jejich vůně nebyla úplně správná, ale ani nebyla zcela démonská. Co to znamenalo?
Záhada, kterou vyřeší, až jednou na to bude mít čas. Teď ta chvíle nebyla.
„Starší, nalezla jsem tyto dva vyplavené na pevninu. Toto je Felipe, jeden z Luciferových posluhovačů a Jenny z Ostrova Sirén, jeho doprovod.“
Ostré zelené oči je sledovaly z tváře opálené venkovním sluncem. „Pekelná kočka. Už je to nějakou chvíli, co jsem viděla někoho tohoto druhu.“ Felipe nemohl potlačit překvapený tón ve svém hlase. „Víte, co jsem?“
Starší zamávala rukou. „Samozřejmě. Každý kdo má oči, to ví. Tvoje barva a držení těla a to nezmiňuju tvoje oči, to jasně ukazují. Ale tvoje přítelkyně na druhou stranu…“ Žena se naklonila dopředu a zaměřila se mnohem soustředěněji na Jenny. „Je jiná. Nová. Co jsi dítě?“
Jenny se na něj podívala, rty semknuty, obávajíc se mluvit nahlas.
„Nedívej se na něj pro povolení. Mluvím na tebe.“
„Jenny se obává…“
„Ticho, kočko. Mluvila jsem na tu dívku.“ Pokývala na něj rukou. Jeho kočka na ni chtěla zasyčet. Jak se opovažuje mu přikazovat, být zticha! Něco by na to řekl, i přes Felipovu nechuť, si všiml, že se mu nehýbaly rty. Jeho oči se zúžily a starší se na něj ušklíbla. Magie.
Jenny to musela zachytit, protože se narovnala. „Nechejte ho na pokoji. Jen se vás snaží chránit od mého hlasu.“
K dobru starší ani se nepohnula, ale strážkyně vedle trůnu to nevydržely. Jedna se chytila za nos, který krvácel, zatímco druhá se s rachotem přímo složila. Valasca si odfrkla. „Slabošky.“
Starší vypadala zaskočeně. „Takže drby byly pravdivé. Máš smrtící hlas sirén.“
Jenny zakývala hlavou.
„Není smrtící?“
Znovu zakývala hlavou.
„Nejsi siréna?“ Přikývnutí následovalo společně s pokrčením ramen.
„Víš, co jsi?“
Když Jenny otálela, starší odmávla stráže pryč. „Teď jsme sami. Můžeš volně mluvit.“
„Jsem napůl mořská panna, madam.“
„A ta druhá část?“
„Netuším. Moje tety sirény si myslí, že bych mohla mít taky něco z jejich krve vzhledem k mým silám.“
„Jak dalece zasahuje tvůj dar?“
„Dost daleko. A nejsou to jen lidé, koho to ovlivňuje.“
„Fascinující,“ prohlásila starší, když se uvelebila do křesla.
„Ne tak moc.“
„Neužíváš si být schopna, dobývat pouze za pomoci hlasu?“
„No raději bych byla schopna konverzace s lidmi, aniž by přitom skočili z útesu,“ byla Jennyina suchá odpověď. „Znamená to velmi krátké přátelství.“
Thora si odfrkla. „Co když ti s tím můžu pomoci?“
„Proč byste to, dělala? A jak?“
„To jak, je snadné. Mám amulet, začarovaný, který používají sirény, když přichází na pobřeží, aby ochránily ty, kteří by slyšeli jejich hlas. Obchodovaly jsme s nimi často a špunty do uší nebyly úplně spolehlivé u slabších.
„Myslíte si, že by to fungovalo i na mě?“
„No můžeme tomu alespoň dát šanci.“
„Ale proč? Proč byste mi to dávala?“
„Proč ne? Cítím z tebe věci, dítě. Tvůj osud je nějak protkaný z přicházející šarvátkou.“
Jakou šarvátkou? Chtěl se zeptat Felipe; ale stále nemohl mluvit, pouze poslouchat.
„Co víte o mém osudu a co přichází?“ tázala se Jenny. „Jakto, že jsem se najednou stala tak důležitou? Ještě před několika dny jsem byla nikdo. Jen pokažená mořská panna a siréna, mučící ty, kteří nešťastnou náhodou slyšeli mou píseň. Teď se mě nějaké věci snažily zabít, bouře se mě snažila utopit, Lucifer se o mě zajímá a ty mi chceš pomoci. Musíte mi odpustit, pokud nerozumím tomu, co se děje.“
„A to nemusíme nikdy, ani vědět. Pláně se pohybují záhadnými cestami. Jsou tu síly v pohybu, jejichž cíl nikdo nedokáže uhádnout. Můžeme dělat jen to nejlepší, abychom přežili.“ Thora sundala ze svého krku zlatý řetěz. Na něm visel šperk jako perla, jeho barva se měnila, jak se točil. „Vyzkoušej si to.“
„A pokud nechci tvůj dar?“ Starší se zasmála a pokrčila rameny. „Pak si jej neber. Nebudu tě nutit. A ani za něj nechci platbu, jen slib.
A tady přicházel chyták, Jennyiny oči se zúžily v podezření. „Jaký slib?“
„Pokud nastane boj, přivoláš nás. Moje bojovnice jsou unaveny z malých bojů a touží po tom být zase v boji u velkých bitev.
Poslední velkou rebelii v Pekle jsme zmeškaly, kvůli našemu zákazu být v kruhu. Nechceme být zase opomenuty.“
Rty se jí stáhly a čelo zkrabatilo, Jenny odpověděla. „To je všechno? Chcete, abych vám řekla, kdy a kde bojovat?“
Thora přikývla a Valasca se také nemohla zastavit od jejího vlastního důrazného souhlasu.
„Pak tedy ano.“ Slib se prakticky zopakoval, jakoby někdo nebo něco jej zapsalo. Felipe si nemohl pomoci, ale myslel si, že volby učiněné v této místnosti, zúžily odbočky budoucnosti. Budoucnosti, ve které Jenny bude mít svou roli. Když Thora pohnula s amuletem, a gestikulovala na Jenny, aby si jej vzala, kouzlo držící Felipeho zmizelo, ale moudře držel jazyk za zuby. Netřeba dráždit starší, ne když to vypadalo, že jim nepřeje nic zlého.
„Valasca vám ukáže vaše pokoje a nechá vám přinést občerstvení s čistými šaty. Odpočiňte si a ráno vás vyšleme skrz portál.“
S máchnutím ruky je Thora propustila. Následujíc Valascu, opustili hlavní síň a vraceli se zpátky na velké nádvoří. Dříve než došli do poloviny, slyšel Felipe zlověstná slova, při kterých se podivil, kolik obtíží tahle jednoduchá mise přivést Jenny ještě bude mít.




[1] Helltube (peklotube), obdoba youtube akorát pekelná

19 komentářů:

  1. Díky moc za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤

    OdpovědětVymazat
  3. Jeej konečne dakujem za dlasiu skvelu kapitolu! Uz sa neviem dockat na dalsiu!!

    OdpovědětVymazat
  4. Miluju vás :) Děkuju za perfektní překlad i korekturu.

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za preklad a som rada, za pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za pokračování :-). Pekelný kocour vždy potěší!

    OdpovědětVymazat
  7. Prosím, prosím pokračování, jsem strašně zvědavá, co to slyšel. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Knihomolka.36524. ledna 2016 14:43

    Díky za pokračování. Musím přiznat že jsem čím dál zvědavější na Jennyn osud :)

    OdpovědětVymazat
  9. Chcem sa veľmi pekne poďakovať za pokračovanie. Skvelý preklad a korektúra. Ďakujem.:-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Mo a moc děkuji, že pokračuješ. Výborný překlad a korektura. Ještě jednou díky.

    OdpovědětVymazat
  12. Ajeje, tak na túto knihu som už takmer zabudla, že sa prekladá... Srdčná vďaka za pokračovanie... ;-) :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Je veľmi pekne Ďakujem za preklad... Už sa neviem dočkať pokračovania

    OdpovědětVymazat
  14. Ahojky :-) moooc děkuji za překlad! Kdy bude pokračování?

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat