pondělí 24. listopadu 2014

Nedocenitelná - 7. kapitola



„To si ze mě snad děláš srandu!“ zvolal Kyle zpoza mého ramene.
„Sakra, kluku, to mě nikdy neposloucháš?“ vyštěkla jsem. „Zapomeň na to, jen mi tohle vytiskni, nebo mi to ulož, nebo cokoliv, na co ti ještě zbývá čas.“
Kyle si opět sedl a tiskárna začala pracovat. „Vytisknu ti celou sekci, ale je to okolo tři sta stránek, takže to chvíli bude trvat.“

„Jak dlouho je ´chvíli´ a máš vůbec dost papíru?“ posadila jsem se zpět do křesla pro klienta.
Chvíle se proměnila ve dvě hodiny, díky jeho prehistorické tiskárně. Mysleli byste si, že se vším tím vylepšeným vybavením, co měl, by mohl vlastnit i rychlejší tiskárnu. Možnost, že dojdou papíry, byla špatná, ale horší byly jeho nekončící otázky, ze kterých jsem neodpověděla ani na jednu. Kdyby byl o pár let starší, měla bych s ním méně problémů. Jednoduše bych ho udeřila do hlavy a nechala svázaného v koupelně. Ale status dítěte mu poskytoval imunitu vůči mému vzteku a mým nožům, na které zřejmě zapomněl.
Dopila jsem svou limonádu a cítila, jak mě z množství cukru začíná bolet hlava. Aspoň zůstanu vzhůru.
Kyle svázal všechny papíry dohromady, zabezpečil je dvěma gumičkami. „Tady. Myslím, že jsou všechny.“
Vzala jsem si svazek a strčila si ho do podpaží.
„K čemu myslíš, že ty složky doopravdy slouží?“
Vzhlédla jsem, překvapená. Samozřejmě nevěřil tomu, že by nadpřirozeno mohlo existovat. To nebylo možné, v jeho světě plném technologií.
„Jen zakódované informace o pohřešovaných dětech. Ty, které nedokázali objasnit.“ Doprovodil mě ke dveřím, ani jeden z nás si nevšiml mírného pípání bezpečnostního systému, dokud jsme nebyli přímo u východu. Ani jsme nezaregistrovali párek obleků, který si to zamířil přímo na jeho pozemek. To nebylo dobré; taková nedbalost z naší strany. Obvinila jsem z nepozornosti své vzpomínky, jež tento případ rozdmýchával.
Klika byla studená, na poslední chvíli mé vytrénované ucho zaslechlo tichý šelest zvenčí. Zarazila jsem se a pohlédla na Kylea.
Jeho obličej byl bledý, oči rozšířené. Nepatrně zavrtěl hlavou a couval od dveří. Společně jsme se odplížili do kuchyně. Odběhl do pracovny zkontrolovat monitory. Zasténal, rukama si projel vlasy. Uviděli jsme dva šedé obleky, stojící u dveří, jak něco probírají. Pravděpodobně nás. Kyle mě chytil za ruku, jeho tělo se třáslo. „Nevěděl jsem, že se ukážou u mých dveří.“ Zašeptal, hlas mu pod náporem stresu přeskakoval.
„Ani já.“ Chvíli jsme přemýšlela. Musela existovat nějaká úniková cesta, ale zároveň k ní se vázala možnost, že Kyle zahlédne něco z toho, co umím. „Jdi zpět do pracovny, zapni úplně všechny online hry, které najdeš, honem.“ Mávla jsem na něj.
„Jak to může pomoct?“
„Prostě udělej, co ti říkám!“ Nadechla jsem se a začala rychle vysvětlovat. „Pokud vstoupí, můžeš předstírat, že jsi nevěděl o ničem, co dělám, protože jsi hrál hry, zatímco já jsem použila tvou tiskárnu.“ Mé tělo pumpovalo adrenalinem. Pokud mě uvězní, bude to pro Indii znamenat konec. To jsem nemohla dopustit.
Kyle zakopl o vlastní nohu, snažil se, aby ho tělo poslouchalo, navzdory strachu. Podíval se na mě, hledal uklidnění. Přikývla jsem, zahnala jsem ho do místnosti, a pak se k němu otočila zády.
Se zaneprázdněným Kylem jsem obrátila svou pozornost na svazek papírů. Nemohla jsem je nechat zmizet; to bylo daleko za vším, co jsem dokázala. Ale mohla jsem je přinutit vypadat jako něco jiného. Něco blízko tomu, jaká byla jejich pravá podstata. Giselle mě to naučila, ale používat své schopnosti k něčemu, k čemu nebyly určeny, nebylo zrovna bezpečné.
Soustředila jsem se na čísla, zpomalila svůj dech tak, aby odpovídal tepání mé energie. FBI Arcane divize se stala Zajímavými fakty Francine Bouvierové. Po obličeji mi stekl pramínek potu. Tento druh kouzla mě vždy vyčerpával. Nebyla to moje nejmocnější schopnost, ale byla jsem ráda, že jsem oplývala aspoň její troškou. Sundala jsem gumičky a listovala stránkami; zaměřila se na hlavní nadpisy, kterých tam bylo deset. Stránky mi proudily pod rukama, kouzlo se rozšířilo na celý stoh papíru. Vydechla jsem a otřela si čelo. Sakra, teď jsem byla hodně unavená, i přes limonádu; nebyla jsem zrovna v nejlepším stavu, abych dokázala čelit agentovi FBI. A hlavně ne O´Sheovi.
Při tvrdém zaklepání na dveře jsem prudce vymrštila hlavu. Pohled na Kyleův bílý obličej mi moc odvahy nedodal.
„Zůstaň tady.“ Pokynula jsem mu. „Půjdu ke dveřím a nějak to vyřeším. Prostě tady počkej.“ Přikývl, posadil se zpět do křesla, jeho prsty se opět rozeběhly po klávesnici. Kdyby O´Shea Kylea zahlédl, okamžitě by věděl, že se tady děje víc věcí, než mu hodlám říct. Nadechla jsem se, otevřela jsem, stoh se Zajímavými fakty Francine Bouvierové jsem si dala do podpaží. Usmála jsem se přímo do O´Sheovy mračící se tváře. „No, zdravím agente, zvláštní, že jsem vás tady potkala.“
Opřela jsem se o rám dveří, svazek papíru si přendala volně do náruče, jako kdyby nebyl důležitý. „Kdybych vás tak dobře neznala, řekla bych, že mě sledujete.“ Zamrkala jsem řasami. „Vlastně si začínám myslet, že si chcete zopakovat události dnešního rána.“ Jazykem jsem si přejela přes spodní ret.
Jeho olivová pleť o něco ztmavla. Och ano, nezapomněl. Kdybych jen tenhle Millyin trik zkusila před pár lety. Rychle se vzpamatoval, ale já jsem zaregistrovala úsměv na tváři jeho parťáka.
„Co tady děláš, Adamsonová?“ zavrčel O´Shea.
Znovu jsem zamrkala. „Já? Navštívila jsem svého kamaráda. Tiskne kopie.“ Posunula jsem balík papírů, aby upoutal jeho pozornost. „Nemám žádné přístroje jako počítače. Mám radši, když mám pevnou kopii. Snad to není proti zákonu, že ne?“
Parťák se ozval. „Samozřejmě, že ne, slečno. Jen konáme svou povinnost, sledujeme stopy.“ Jeho úsměv zmizel, když o něj O´Shea zavadil svým pohledem.
Dál jsem se usmívala, nechala smích, aby se vtiskl do mých očí. Přimhouřil oči. Začala jsem se smát. Nemohla jsem si pomoct. „Člověče, vy dva jste tak vtipní! Někdo si vás najal, nebo mě stopujete ve vašem nejlepším zájmu?“
Oba dva si odfrkli, O´Shea se natáhl a vytrhl mi stoh papírů. Uslyšela jsem zavrzání z vedlejší místnosti a doufala, že tam Kyle ještě chvilku vydrží. O´Shea se podíval na titulek a prolistoval pár stránek. „Sháníš si nějaké odlehčené čtení?“
Pokrčila jsem rameny. „Čtu všechno. Hlavně když nemám nic lepšího na práci.“ Udělala jsem na něj své nejlepší nevinné oči, držela je široce rozevřené. Přeháněla jsem, jistě, oba jsme věděli, že lžu; ale on to nemohl nijak dokázat.
Odfrkl si a podal mi papíry zpět. Oba jsme také věděli, že nemá žádné oprávnění, takže pokud už nevystopoval zdejšího hackera, což zřejmě ještě neudělal, neměl žádný důvod mě i nadále obtěžovat.
„Skončili jsme?“ zeptala jsem se.
„Ne na dlouho, Adamsonová. Ne na dlouho.“ Otočil se na podpatku a odkráčel, parťák mu šel v stopách.
Kyle přišel za mnou. „Znáš ty lidi?“
„Ten velký chlap mě sleduje už skoro deset let. Trochu jsem si na něho zvykla.“
„Ale je z FBI. Proč by to dělal?“ Kyleův hlas se vytratil, když jsem se na něj podívala. Byl to jenom kluk – inteligentní, vynalézavý, ale tak naivní, až mě to zabolelo. Ale zasloužil si, abych mu řekla pravdu.
„Myslí si, že jsem udělala velmi špatnou věc. Že jsem zabila svou sestru. A občas si myslím, že má pravdu. Mohla jsem zastavit její únosce, kdybych tehdy byla trénovaná.“
Vykročila jsem do jasného slunečního světla, kde mě ovanul studený vzduch.

10 komentářů:

  1. díky za překlad, mám radost že se na blogu objevila další "akční" hrdinka :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní ! ! ! díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za preklad a korekciu - opäť skvelá práca.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat