pondělí 10. listopadu 2014

Nedocenitelná - 6. kapitola



Znovu jsem jela čtvrtí, tentokrát s výrazným stínem, který se za mnou táhl. Tradiční tmavé SUV patřící FBI, ve vzdálenosti zhruba tří délek auta, mě následovalo přes všechny zatáčky a odbočky. Zatím jsem je ignorovala, ale v určité chvíli s nimi budu muset něco udělat. Zasranej O´Shea, zdálo se, že mi věci hodlá pěkně ztížit.
Zastavila jsem před malým dvoupodlažním domkem se zelenou fasádou, s perfektně upraveným trávníkem. Jediný prohřešek vůči pravidlům venkovských čtvrtí bylo vánoční osvětlení, ještě z minulého roku.

Džíp jsem nechala venku, prošla kolem domu s perfektně natřeným bílým plotem a otevřela si bránu bez jediné skvrnky od rzi. V suterénu byla samostatná jednotka a byla pronajatá Kyleovi Jacobsovi, osmnáctiletému počítačovému mágovi, který právě dokončil střední školu, a shodou náhod byl i nejlepším hackerem1 ve městě. Možná i nejlepší hacker vůbec.
Neobtěžovala jsem se klepat, rovnou jsem vstoupila dovnitř. Kdyby vás Kyle neznal, nebo neměl rád, dveře by zamkl. Celé okolí měl opatřené kamerami a odposlouchávacími zařízeními a dveře mohl zamknout jednoduchým dálkovým ovládáním, aniž by musel vstát od svého pracovního stolu. Ten kluk byl víc paranoidní než alkoholik, který ´viděl´ jak se na něj někdo špatně kouká.
Chodba byla prázdná, bez jakýchkoliv osobních věcí; v protějším rohu byla kamera, jež sledovala každý můj pohyb. Zamávala jsem na ni a uslyšela Kyleův hlas vycházející z pracovny.
„Pojď dál, Rylee.“ Následovala jsem ho skrz kuchyň plnou nemytého nádobí, otevřených balíčků s brambůrky a prázdných plechovek od piva, až do pracovny, která kdysi bývala obývacím pokojem. Počítače – napočítala jsem nejméně čtyři – dva notebooky, nespočet kamer, šílené množství drátů a další kousky elektroniky, u nichž jsem neodkázala identifikovat, kam patří. Ničeho jsem se nedotýkala, držela se od vybavení dál. Problém byl, že čím víc jsem se k technologiím přiblížila, tím víc se začaly porouchávat a já potřebovala, aby fungovaly.
Dostala jsem se až ke křeslu ´pro klienta´ a uvolněně se do něj posadila. Začalo svou službu jako zbrusu nové křeslo. Teď byla opěrka rozbitá a sedadlo se vás snažilo vsát, jakmile jste byli příliš těžcí. To jsem zjistila hned poprvé, co jsem přišla na návštěvu.
„Chceš pivo?“ Natáhl ruku i s plechovkou mým směrem. Blonďaté vlasy mu padaly přímo do světlemodrých očí, které se skrývaly za velkými brýlemi. Byl roztomilé dítě, ale vypadal spíš na třináct, než na osmnáct.
Přikývla jsem. „Jasně, pošli mi jedno.“ Otevřela jsem uzávěr, napila se a málem se udusila. „Není divu, že máš tolik energie.“ Účinek cukru byl okamžitý – cítila jsem, jak se mi zvedá hladina adrenalinu. Byla jsem o něco víc citlivá vůči určitým věcem, ale jednou za čas jsem si je dopřála. Položila jsem si plechovku k nohám. Vážně to nedokážu dopít.
Kyle se zasmál a klikl na myš. Obrazovka se rozsvítila. „Jako obvykle, projít policejní složky?“
„Jo, ale dneska mám za sebou ocásek, který by se mohl snažit vystopovat tvou práci.“
Otočil se ke mně. „Jaký druh ocásku?“
„FBI.“
Oči se mu rozšířily, málem se zadusil slazeným pivem. „Co?“ vykašlal nakonec.
Přikývla jsem, abych potvrdila to, co jsem právě řekla.
„A to jsi přišla sem? Proboha, vždyť mě můžou zabásnout na hodně dlouho!“ Skoro křičel, jeho oči se přes silná skla brýlí zdály nepřirozeně veliké.
Umlčela jsem ho mávnutím ruky. „Už tě někdy chytli?“ Znala jsem odpověď.
„Ne, ale jen díky tomu, že jsem opatrný.“ Odfrkl si, zíral do klávesnice. „To může znamenat vězení. Nemyslím si, že bych to měl dělat. Ne dnes.“
Už z minulosti jsem věděla, že zlobit se na něj bych měla jen v krajním případě. Mohla bych ho zastrašit, ale příště by to s ním bylo těžší. „Poslouchej, ta malá holčička, kterou hledám, byla unesena ze stejného parku, jako jiné dítě.“ Odmlčela jsem se, zvažujíc, kolik mu toho mohu říct. Olízla jsem si rty, zadržela dech, a pak to ze sebe začala pomalu dolovat. „Zmizela ze stejného parku, jako moje malá sestra. Stejné datum, stejná situace. Potřebuju ty informace. Kyle, prosím.“ Zvedla jsem k němu oči plné naděje, aby věděl, jak důležité to pro mě bylo. „Musím ji najít, nemůžu ji ztratit potom, co…“ Polkla jsem, náhle ucítila v krku obrovský knedlík, přes který se špatně dýchalo. Sáhla jsem po plechovce a napila se, přála si, aby to byl alkohol a ne přeslazená limonáda.
Zavrtěl se na židli. „Takže proto to děláš, hm? Vždycky mě to zajímalo.“
„Moje minulost není důležitá, zvlášť ne pro mé kontakty. Řekl jsi mi o peníze a já ti je dala.“ Položila jsem si plechovku zpět k nohám, a zeptala se. „Pomůžeš mi?“
Prsty přeletěl přes klávesnici. Vytáhl bezpečnostní kamery – ani jsem nevěděla, že nemá pokrytou pouze svou ulici, ale ještě jednu další. Opravdu, na jejím konci stálo tmavé SUV a v něm seděli dva muži v oblecích. O´Shea byl určitě jedním z nich.
Kyle se ke mně otočil. „Myslel jsem, že si děláš srandu. Dobře, měl jsem to čekat, když jsem s tebou začal spolupracovat.“ Jeho oči náhle vypadaly mnohem starší, než chvíli předtím.
Potřásla jsem hlavou. „Vyber si sám. Pomůžeš mi, nebo mě pošleš pryč?“
Odfrkl si a rukou si prohrábl slámově blonďaté vlasy. „Dobrá, dostanu tě dovnitř, ale jako vždy, pokud tě zabásnou, neznáme se.“
Usmála jsem se, tělem mi projela úleva. Zvedla jsem dva prsty. „Skautská čest.“
Poskytla jsem mu informace o Indii a on vytáhl vše potřebné. To, čeho jsem se obávala, jsem měla černé na bílém.
Vždycky byla malá šance, že po únoscích něco zůstalo, dokonce i nadpřirození si občas nedali pozor. Ale v tomto případě doslova neexistoval důkaz, že se odehrál únos, až na fakt, že se pohřešovalo dítě. Žádné stopy, textilní vlákna, očití svědci a to navzdory skutečnosti, že se ztratila před západem slunce, z rušného parku a pod dohledem své matky. Přesně jako Berget.
Přenesla jsem se zpět v čase, uviděla svou sestru na houpačce, smála se a výskala, zapadající slunce jí okolo hlavy vytvářelo svatozář. Já jsem ležela na zádech, četla si knížku, čas od času vzhlédla. Během jednoho mrknutí oka byla pryč. Zavřela jsem oči před vinou a bolestí. Nenechám Indii čelit stejným hrůzám jako Berget.
Zatlačila jsem vzpomínky stranou, zaměřila se na současný případ. Určitě budu potřebovat nějakou pomoc z vnějšku. Když Milly odešla, nejbližší šaman s opravdovými schopnostmi byl v Novém Mexicu. Trochu zajížďka, ale neměla jsem na výběr.
„Myslíš, že to dítě dokážeš najít, i když jde o stejný případ, jako s tvou sestrou?“
Kyleova otázka mě zastihla nepřipravenou. „Ano, dokážu.“ Musela jsem tomu věřit. Giselle mi řekla, že mám čas. Pročetla jsem si obsah obrazovky. Ani stopa po únosci. Nic. Ano, pokud to bylo přesně to samé, jako s Berget, pak jsem měla nápad, o co by mohlo jít, ale ne kdo to udělal. Proč by se do toho vložila FBI? Jenom proto, že šlo o velké peníze? Šlo o sérii únosů? Po zádech mi přeběhl mráz. Nebo šlo možná o jiný důvod; třeba se začínali zajímat o vážné zločiny, které nešlo vyřešit, pokud se v úvahu nebraly nadpřirozené síly. Ne, že by tak přemýšleli. Vytáhla jsem ruličku stodolarových bankovek a položila jich pět na stůl – Kyleův obvyklý poplatek. Navrch jsem položila dalších deset, skoro polovina toho, co jsem dostala od Indiiných rodičů. „Můžeš mě dostat do složek FBI?“
Kyle se zadíval na peníze. „Jo, možná. Ale co s tím mají společného? Nebudu háčkovat FBI jen proto, že chceš.“
Naklonila jsem se k němu, účinně ho přimáčkla k sedačce. Kyleovy oči se rozšířily, v ne zrovna dobrém slova smyslu.
„Vždycky mám dobrý důvod, chlapče. Ale to neznamená, že ti ho mohu říct. Nemůžeš vědět všechno jen proto, že jsi můj hacker.“ Vždycky jsem byla dobrá v hraní drsňačky – však víte, ´nechte mě být´ pohled a ´nezahrávejte si se mnou´ výraz – a dnešek nebyl výjimkou. Posunula jsem své tělo tak, aby zahlédl jeden z mých nožů, připevněný na boku.
Přikývl a otočil se, zcela tichý. Cítila jsem se jako ten, kdo šikanuje, ale to neznamenalo, že bych se omluvila. To udělám jindy. Možná mu přinesu novou video hru.
Kyleovy zabralo asi deset minut, než se dostal do složek FBI, ale zvládl prolomit kódy. „Budeš mít jenom pár minut, jinak by mě vystopovali.“ Jeho hlas byl nyní vážný.
Uvolnil mi místo. A já začala hledat, doufajíc, že se počítač nevypne, když jsem takhle blízko. Dnes byl můj šťastný den. Našla jsem složku s Indiiným jménem a ještě jednu s Bergetiným. Další byla pod mým jménem – zběžně jsem ji prohlédla, ale nenašla jsem žádnou zmínku o nadpřirozených schopnostech.
„Zbývají ti dvě minuty.“ Řekl Kyle.
„Už to skoro mám.“ Odpověděla jsem.
Hledala jsem pro ´nadpřirozené´ a ´nevysvětlitelné´, ale bezvýsledně. „Jaké jiné slovo existuje pro magii?“ mumlala jsem si pro sebe.
„Arcane.“ Zavrčel Kyle. Stále na mě byl naštvaný.
Napsala jsem slovo a ono mě zavedlo do rozsáhlé sekce, kterou jsem doufala, že nikdy neuvidím. Divize Arcane u FBI.

1Hacker – počítačový odborník, který se dokáže např. nabourat do zabezpečeného systému.

13 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Super a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat