středa 22. října 2014

Temný úsvit - 7. kapitola 2/2



„To je krásné, Rolande.“ Sára vnímala stěny barvy lesní zeleně, krásné dřevěné podlahy, postmoderní malby a ebenovou mořenou skříň, postel s nebesy královské velikosti a odpovídající noční stolky. 
„Líbí se ti to?“ zeptal se opatrně. 
„Miluju to. Zelená je moje oblíbená barva.“ 

Jeho tvář se rozzářila nádherným úsměvem, který jí vrátil motýlky do břicha.Moje taky. Sprcha je přímo tudy.“ 
Její ruka stále v jeho, následovala ho k otevřeným dveřím na protější stěně. Roland se naklonil dovnitř, zapnul světlo, pak ustoupil stranou, aby se k němu mohla připojit ve dveřích. 
„Páni,“ vydechla, když nahlédla dovnitř.To je úplně jako moje koupelna snů.“ Chtíc držet jeho ruku trochu déle, vtáhla ho dovnitř za sebou, jak se pohybovala do středu místnosti a točila se v pomalém kruhu. 
„Věř tomu nebo ne, dům neměl koupelnu, když jsem ho koupil. Bylo tu jen to, čemu místní obyvatelé říkají kadibudka, za barákem.“ 
„Jak dlouho máš tenhle dům?“ zeptala se, neschopná si to představit. 
„Století nebo tak. Bylo tu původně pět ložnic. Zachoval jsem dvě, z jedné jsem udělal knihovnu, z další domácí posilovnu, pátou jsem přeměnil v malou koupelnu patřící k pokoji pro hosty a v tuhle prostornou hlavní koupelnu.“ 
„Všechno jsi udělal sám?“ zeptala se nevěřícně. 
„Nebylo nic jiného, co bych dělat během těch dlouhých dní.“ 
„Jsem více než ohromena.“ 
Všechny odstíny země, bylo to jako něco z časopisů pro interiérový design. Krásné kamenné obklady v doplňujících odstínech. Sprcha dost velká na to, aby pojala půl tuctu lidí. Vířivka tak dlouhá, že v ní Roland mohl ležet úplně natažený (se zbývajícím prostorem pro ni, aby se k němu mohla připojit, ne, že by na to myslela). Mohutný mahagonový koupelnový nábytek. Kartáčované niklové kování. Spousta rostlin a svíček v nástěnných svícnech roztroušených kolem vany. 
Podívala se na Rolanda, neschopna odvrátit svou mysl od obrazů jeho, namočeného v teplé pěnové koupeli se svíčkami lesknoucími se na jeho vlhké, zlaté kůži. 
„Uvědomuješ si, že mě odtud budeš muset vypáčit páčidlem, ne?“ 
Zasmál se.Vezmi si tak dlouho, jak budeš chtít. Můžeš se ponořit do příjemně horké lázně.“ Otevřel skříňku pod umyvadlem, aby jí ukázal několik lahví obsahující pěnu do koupele v různých vůních. Oh, Kristepane. Dělá si pěnové koupele. Teď už nikdy nedostane ty slintající a inspirující představy z hlavy. 
„Myslím, že jsem viděl tvoji tašku na zadním sedadle, když jsme přijeli,“ pokračoval.Půjdu se tam podívat, a pokud ji Marcus přinesl, nechám ji pro tebe přede dveřmi. V opačném případě si můžeš půjčit nějaké moje oblečení. Vezmi si ze skříně cokoli, co budeš potřebovat.“ 
„Děkuju.“ 
Stiskl jí ruku, pak ji pustil a zamířil ke dveřím.Zavolej mě, pokud budeš něco potřebovat.“
Třeba, aby jeho velké ruce hladili její hladké, namydlené tělo? 
„Provedu.“ 
S posledním úsměvem, Roland odešel a zavřel za sebou dveře do koupelny. 
*   *   *
Na krví nasáklé předzahrádce Sářina malého dřevěného domu, se z lesa vynořila silueta. Lehký vánek si pohrával s lemem jeho dlouhého černého kabátu, jak vykročil, ztěžka kulhajíc. Sladká vůně pozdních jarních květů byla poznamenána štiplavou vůní krve, potu a rozkládajících se mrtvol. 
Bastien zíral na pozůstatky mužů, které vedl do bitvy. Jeho bitvy. 
Upíří virus působil tvrdě. Ve zběsilé snaze žít navzdory zastavení proudící krve, hodoval na mrtvých tělech svých hostitelů, dokud nic nezbylo. Ani kosti. Z toho důvodu jediný důkaz o násilí, které se tady odehrálo, byla karmínově potříštěná tráva a roztrhané kusy oblečení, které již nepokrývaly těla. 
Zuřivost v něm vřela, tlumíc tak bolest jeho mnoha zranění. Myslel si, že zde najde přeživší, neschopen věřit, že všichni z jeho devatenácti mužů byli zničeni. Včera v noci, když prováděli svůj první pokus zabít Rolanda, čtyři byly zničeny, ale tři ze sedmi přežily. Kdyby ta smrtelná žena nezasáhla, jeho nepřítel by už byl mrtvý a on a zbytek jeho mužů mohli slavit své vítězství. 
Zavrčel hluboko v hrdle, drsným, zvířecím zvukem. 
Dnes večer se vrátil, aby Rolanda dorazil. Aby se domohl své pomsty. Přesvědčen, že se to konečně podaří. Nalezení dvou Nesmrtelných Strážců místo jednoho ho překvapilo, ale příliš ho to neznepokojilo. S dalším tuctem upírů – zčervenalých z krmení – na cestě, měli převahu nad Nesmrtelnými deset na jednoho. 
Ta žena nepředstavovala žádnou hrozbu. Byla člověk a vzhledem k jejímu panickému útěku, nebyla Rolandovým Druhým, jak předtím předpokládal. Neměli by mít žádný problém zničit svého nepřítele a toho druhého vzít jako zajatce. 
Přesto Bastien zůstal sám. Jeho muži byli mrtví, rozpadající se pod jeho zlověstným pohledem. A jeho nepřítel opět unikl z jeho spárů. 
Sprostě zaklel a cílevědomě vkráčel do tmy. To nebyl konec. Bude požadovat nové oběti, aby zmírnily jeho bolest, a pak vymyslí jiný plán. 
Tak či onak Roland Warbrook zemře. 
*   *   *
Poté, co donesl Sáře její tašku, Roland popadl věci na převlečení (boty, ponožky, boxerky, tričko, kalhoty – vše černé) a vklouzl do pokoje pro hosty. Marcus musel být zraněn hůř, než přiznal, protože se za celou dobu, co se Roland sprchoval a převlíkal, neprobudil. Takhle hluboký spánek mezi Nesmrtelnými byl jasné znamení, které ukazovalo, že probíhá hojení. 
Teď, když stál Roland v kuchyni, dívajíc se do ledničky, začal si uvědomovat Sářinu přítomnost u vchodu. 
„Ahoj,“ řekla tiše. 
Roland si ji prohlédl a zíral, upoután její krásou.Ahoj.“ 
Její štíhlá postava byla obklopena nízkými jezdeckými džínami a pohodlným přiléhavým šedým tričkem, které přimělo jeho tělo reagovat způsobem, díky kterému bude mít brzy zářící oči, pokud nebude opatrnější. Orámována hustými kadeřemi, které byly na koncích ještě vlhké, její krásná tvář byla čistá a bez make-upu. Její uši, které vykukovaly skrz těžké prameny, byly růžové teplem z fénu. To ho přimělo se usmát. 
Její malé nohy byly bosé. 
„Nedala by sis salát?“ zeptal se, překvapený, že zněl tak nenuceně. 
„Pokud potom dostanu sousto toho, co produkuje tuhle skvělou vůni, tak ano.“ 
Vyndávajíc bio salát, mrkve, špenát, rajčata a nakrájené mandle z ledničky, položil je na pult vedle dřezu.Je to lilek s parmazánem.“ 
Její oříškové oči – dnes v noci víc zelené než hnědé – se rozšířily.Lilek s parmazánem?“ Přešla k němu, jako by v rukou držel klíč k velkému pokladu.Udělal jsi lilek s parmazánem, když jsem byla ve sprše? Vážně, neškádli mě. Je to jedno z mých nejoblíbenějších jídel vůbec, takže pokud mi řekneš, že jsi ho udělal a nemáš ho, budu ti muset ublížit.“ 
Usmál se.Pokud uděláním myslíš vyndání z ledničky a vložení do trouby, pak ano, udělal jsem ho, když jsi byla ve sprše.“ 
„Ooh, super super super super.“ přetančila na jeho stranu, navenek šťastná jako dítě o vánočním ránu.Ani jsem si neuvědomila, že mám hlad, dokud jsem to neucítila a teď mám hlad jako vlk.“ Vzala dvě mrkve ze sáčku.Nejspíš je teď nejlepší doba, varovat tě, že jsem možná malá, ale dokážu spotřebovat hodně jídla.“ 
Zasmál se.Není nic špatného na zdravé chuti k jídlu.“ 
Použila jeho ekologicky šetrný jar, aby očistila mrkev, opláchla ji, pak se na něj podívala s očekáváním.Kde máš škrabku na mrkev?“ 
„V šuplíku po tvojí levici. Co to děláš?“ 
Otevřela zásuvku a vyhledala škrabku.Pomáhám ti dělat salát.“ 
Zamračil se.Nemusíš to dělat, Sáro. Jsi můj host.“ Nepředpokládalo se, že hosté si budou připravovat vlastní jídlo, že ne? 
Pokrčila rameny.Já vím. Ale já chci.“ 
Vzhledem k tomu, že si užíval její společnost, nenaléhal. A brzy byl rád, že to neudělal. Rameno vedle ramena, připravovali zeleninu. Sára oloupala mrkve, zatímco myl salát a špenát. 
Pocítil momentální neklid, když vytáhla řeznický nůž. Roland a lidé s ostrými noži obvykle nešlo dohromady. Víc než často, jeden nebo druhý skončili krvavý. Ale nic neřekl a byl opatrný, aby skryl náhlé napětí, které cítil. Nebo si to alespoň myslel. 
Dívajíc se na něj koutkem oka, když krájela mrkve s rychlostí a obratností profesionálního kuchaře, řekla: „Pokud se na mě nepřestaneš dívat, jako kdybys čekal, že ti ho vrazím mezi tvoje lopatky, přijdeš o svou porci lilku s parmazánem.“ 
Zavrtěl hlavou a cítil, že další úsměv škubl jeho rty.Ty se mě opravdu nebojíš, že ne?“ 
Zastavujíc se, odložila nůž, otočila se k němu a opřela jeden bok o pult.Bála jsem se... když jsem viděla, že si kousl toho gotika. A když jsem běžela přes louku, bylo to hlavně proto, že jsem cítila plnohodnotnou paniku a nevěděla jsem, jestli mě pronásleduješ ty nebo ten upír.“ 
„Když jsi viděla, že jsem to já, omdlela si,“ podotkl. To ho trápilo mnohem víc, než by mělo, stejně jako když prosila, aby ji nezabíjel těsně předtím, než ztratila vědomí. 
„Jo, nikdy předtím jsem to neudělala,“ řekla s trochou úžasu.Ale věděla jsem, že budeš vědět, že jsem viděla, co jsi, a předpokládala jsem, že budeš naštvaný. A na moji obranu, právě jsem narazila svojí hlavou do okna u auta a do stromu.“ 
Pravda.A teď?“ 
„Ne,“ řekla prostě.Nebojím se tě.“ 
I když se uvnitř zářivě usmíval, vážně přikývl.Pak tedy můžeš pokračovat v používání nože.“ 
Hodila na něj plátek mrkve. Oba s úsměvem dokončili přípravu salátů. 
Sára je odnesla ke stolu, pokládajíc jeden na konec a druhý před židli naproti. Roland ji následoval s talíři naloženými lilkem s parmazánem. 
„Je čaj v pořádku?“ zeptal se.Bohužel nepijeme víno či jiný alkoholický nápoj.“ 
„Já taky ne. Čaj je skvělý,“ odpověděla. 
Zatímco bral z ledničky velký džbán a vyndal dvě skleničky z horní skříňky, sebrala příbory. 
„Marcus se k nám nepřipojí?“ 
„Pořád odpočívá.“ Alespoň to dělal, když Roland skončil sprchování.Bude jíst později, jakmile bude jeho koleno lepší.“ 
Držíc pro ni její židli, Roland Sáru usadil, a pak se posadil sám. Byl rád, že uspořádala jejich talíře blízko sebe, místo toho, aby je dala na opačné konce stolu. Tohle bylo mnohem příjemnější. Útulnější. 
„Nikdy jsi mi neřekl, proč jsou Nesmrtelní odlišní od všech ostatních jako lidé,“ řekla, když začala jíst svůj salát. 
Dokonce se mu líbilo, jak jedla. Nedělala si legraci, když říkala, že dokáže spotřebovat hodně jídla. Měla zábavnou chuť k jídlu, ale dokonalé stolování. 
„Neznali jsme sami sebe, až do posledních několika desetiletí, kdy se vědci a členové lékařské komunity pustili do DNA a mapování genů.“ 
„To muselo být těžké, být jiný, aniž vědět proč.“ 
„Vlastně, důvod zůstává záhadou. Začali jsme rozumět pouze, jak se to stává.“ 
Její salát se brzy stal minulostí, a tak vsunula svou první vidličku plnou lilku s parmazánem mezi své rty, zavřela oči, žvýkala a zasténala v extázi.Člověče, to je dobré. Miluju lilek s parmazánem, ale nevím, jak ho uvařit.“ 
Rolandův pohled padl na její rty, na něžné pohyby jejího krku, když polkla.Možná, že by ses ke mně chtěla přidat, až ho budu příště připravovat.“ 
„Hrozně ráda,“ odpověděla bez váhání, zdánlivě netušící, jak na něj její snadné přijetí jeho vzácných pozvání zapůsobilo. 
„Tak co jste zjistili? Jak se lišíte od nás ostatních?“ 
Trvalo mu chvíli se vzpamatovat.Každá lidská bytost má zjevně čtyřicet šest DNA chromozomů, které zajišťují plány pro jejich existenci. Naši vědci zjistili, že ti z nás, kteří byli obdařeni, jich mají sedm tisíc.“ 

15 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za zbytek kapitoly a těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za pokračování a těším se na příště :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad! Tahle kniha se mi začíná líbit s každou další kapitolkou. Nemůžu se dočkat, až přijdu na to, proč ten Bastien ho chce vidět mrtvého a jak se to bude dál vyvíjet mezi Sárou a Rolandem. :-) :D
    Ještě jednou děkuji! :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Skvela kapitolka, mockrat dekuji za perfektni preklad a korekturu. Uz se nemuzu dockat dalsi. KATKA

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat