pátek 3. října 2014

Pekelné kotě - 6. kapitola 1/2



V misi se rozhodně objevil zábavný zvrat. Zdálo se, že jeho společnice si nebyly vědomy, že tenhle pekelný kocour má vynikající sluch, což znamenalo, že slyšel každé slovo z jejich zajímavého rozhovoru. Poučné a nadějné. Zdálo se, že s ním Jenny chtěla odejít. Měla jen pár drobných pochybností. Pochybností, které uklidní. Koneckonců, přesvědčování dam, aby se podvolily jeho rozmarům, to byla jeho specialita.

Byl docela překvapen nabídkou pohostinství, skoro stejně jako Jenny. Slyšel zvěsti o tom, jak to tu funguje. Ostrov sirén měl pořádnou reputaci. Zlákaní muži byli využiti jako chovní hřebci a zatímco tu zůstávali – někdy až do smrti – byli drženi daleko od sirén, jejich dcer a jakýchkoliv dalších ženských hostů. Nespletli byste se, kdybyste tohle místo nazvali matriarchálním. Sirény opravdu muže nevyužívaly kvůli ničemu jinému, než byly jejich penisy a semeno.
Aby vás jedna z originálních sirén, alespoň tak to tvrdila legenda – legenda, která mluvila o čtyřech sestrách narozených jakémusi bohu oceánu – pozvala, ať zůstanete s jejich chráněnkou, bylo naprosto neslýchané. Což znamenalo, že by měl raději našlapovat opatrně. I když cítil přitažlivost k té holce se zelenými vlasy, tohle byla chvíle, kdy svádění mohlo vše změnit v ještě víc smrtící než naopak.
Ale ani tohle vědomí ho nezastavilo v očumování baculatého zadečku, který se vrtěl, jak kráčela kupředu, ani v tom, aby po ní vrhnul svým nejlepším ať-ti-spadnou-kalhotky úsměvem, když ho načapala. Zarudlé tváře ho překvapily. Sirény nebyly známy svou plachostí či panenskou reakcí.
Stezka, po které šli, byla příjemná, lemovaná křovím a zelení, která se chlubila obřími barevnými květy s exotickou vůní. I když nebyla úplně z betonu, neměla k tomu daleko díky mušlím zarytým do země, které dodávaly pocit dlažby. Zpěv ptáků, který byl obvyklý pro většinu džunglí, tu chyběl, a to ho přimělo krátce přemýšlet nad tímto nedostatkem. Ve skutečnosti tu nebyla žádná zvířata; chyběl hukot hmyzu i šumění listů, ve kterých by běhalo něco malého a chlupatého. Rozvinul své smysly a zdálo se, jako by si jeho kočka odfrkla nad nedostatkem vůně něčeho, co by považovala za svou kořist.
Podivná díra v oblacích pouštěla dovnitř paprsek čirého slunečního světla, ale jak a proč, to bylo pro Felipea tajemnství. Některé legendy tvrdily, že to je pozůstatek starobylého kouzla, které seslal mocný čaroděj, aby potěšil svou milenku, sirénu. Jiní zas tvrdili, že je to díra v pekelné atmosféře způsobená čistou mocí. Ať už byla příčina jakákoli, teplé paprsky byly příjemné, zvláště pro někoho, kdo měl jen velmi, velmi málokdy povoleno navštívit smrtelnou rovinu.
Pokud šlo o jejich cíl, nebylo ho těžké uhodnout. Masivní kuželovitá hora se tyčila z centra ostrova. Podle vzhledu vypadala jako stará sopka, kterou lemovaly ztuhlé černé kameny a mušle, vedoucí k temným otvorům.
Do prdele, ony mě vedou do jeskyně. Doufal, že žertovaly. Když se na úpatí hory cesta rozdělila, dámy zastavily a Raidne políbila Jenny hlučně na obě tváře, než zašeptala, ne dostatečně tiše na to, aby ji neslyšel: „Nedělej nic, co bych nedělala já.“
„To není dlouhý seznam.“
„Přesně tak,“ odpověděla Raidne chraplavým smíchem. Pak k němu řekla: „Dávej si pozor, kocoure. Jsi hostem pouze tak dlouho, dokud se budeš slušně chovat. Škobrtni a ať už jsi přisluhovačem na misi, nebo ne, dáme si tvé srdce k snídani. Pečené a nakrájené na kousky, abychom s ním setřely kaviár.“
Hmmm, kdyby nemluvila o jeho orgánu, zněla by ta sváča skvěle.
Siréna, která mu právě vyhrožovala, odskákala pryč s úsměvem na tváři, vzdušným polibkem na rozloučenou a k tomu si broukala.
„To je vážně zajímavá paní.“ Ani si neuvědomil, že promluvil nahlas, dokud Jenny neodpověděla: „Ano, to je. A ještě lepší je to, že myslela vážně každé slovo.“
To nebylo zrovna uklidňující.
Pokud šlo o jeho společnici na noc, Felipe se snažil stočit rozhovor k něčemu méně znepokojivému, než vizi krásné ženy s kanibalskou povahou. „Kam to jdeme?“
 „Ke mně domů. Je to tamhle. Vybrala jsem si jeskyni směrem k vrcholu sopky, protože ráda sleduju oceán. Zvlášť, když se blíží bouře.“
Chytila si sukni jednou rukou, čímž odhalila oblé lýtko, které bylo pokryté jakýmsi zvláštním vzorem zelených šupin, které se třpytily ve světle, a hbitě poskakovala po strmé stezce. Felipe si musel pospíšit, aby s ní udržel krok. Nedělala si legraci, když řekla k vrcholu. Bylo dobře, že si udržoval kondičku, jinak by rozzlobeně funěl, jakmile by dosáhli vchodu do orlího hnízda. A takový projev námahy byl přijatelný pouze tehdy, když byl nahý a šukal. Jinak by si měl muž zachovat zdání, že je velký, tvrdý bastard - i když byl uvnitř jen koťátko.
V přední části zejícího chřtánu, o kterém předpokládal, že slouží jako vchodové dveře, byl otevřený prostor, jakási terasa. Ze všech možných věcí zrovna tam bylo pár židlí a lehátko, čelící oceánu.
Felipe se zarazil a zíral. „Nedělala sis srandu s tím výhledem.“ Slovo velkolepý na popis nestačilo. Tmavé vlny Potemnělého moře šplouchaly, místy pěnil a tmavá a světlá tvořila kontrast k načervenalému odstínu pekelného panorama.
Jenny na to zasněně zírala: „Pěkné, že? Ráda tady sedím, dívám se a sním.“
„Sníš o čem?“
„Nic, co by zajímalo muže, jako jsi ty,“ byla její strohá odpověď, když se otočila a zamířila do temné díry ve svahu.
Felipe ji vážně nechtěl následovat. Opravdu neměl rád uzavřené prostory. Nemohl zůstat venku na čerstvém vzduchu, kde bylo dost místa? Mohl spát na lehátku. Nevadilo by mu to. Spal i na horších místech – třeba v kočičí přepravce, do které ho Ysabel nacpala vždy, když cestovali.
I když zůstat venku zavánělo přílišnou zbabělostí, a kromě toho, nechtěl, aby Jenny měla čas si to rozmyslet. Vyváděj ho z míry, aby nevěděl, co ho trefilo, byla fráze, kterou Lucifer rád používal, a kupodivu po většinou fungovala.
Buď chlap a ne zbabělá kočka. Se zamračeným soustředěným na Pána démonů, který ho nutil dělat ty nejnepříjemnější věci, ji Felipe následoval. Nakráčel tmě do chřtánu, ušel pár metrů a pak naprosto ohromeně zíral: „Musím přiznat, že tohle jsem nečekal.“
Lidé, když slyšeli slova „žije v jeskyni“ a okamžitě si vykouzlili představu hrubých stěn, hliněné podlahy, krápníkových stropů, oh a ten chlad a vlhkost, který je přiměje toužit po slunci…
V tomhle případě však pouze hrstka stanovených pojmů dokázala popsat tuto jeskyni. Ano, vstoupili do obří díry v sopce a šli několik kroků chodbou s hladkými stěnami, až na třpytivé mušle, které v ní sem tam byly. Tunel se však otevíral do velké jeskyně - jakože obrovské - se stropem, který se jim klenul vysoko nad hlavou.
A to byla chvíle, kdy se jeho vnímání muselo změnit. Kámen by vypadal chladně, kdyby nebylo nespočtu koberců, které zakrývaly celý prostor, od masivního orientálního, který byl mezi dvěma stejně modrými sedačkami, až k oválnému, který byl pod dřevěným jídelním stolem a krémovému, který byl podél postele s nebesy.
Zajímalo by mě, jestli do něj ráno zabořím své prsty. Hádám, že záleží na tom, kde a s kým budu dnes večer spát.
Masivní plochá televize visela nad krbem. Obrovským kamenným krbem, ve kterém tančily a praskaly plameny, zatímco pochodně zalévaly celý prostor svou teplou září.
Otevřená kuchyň byla u zadní stěny a chlubila se nerezovými spotřebiči, naplaveným dřívím a masivní žulovou linkou, která byla větší, než jeho postel doma.
„Hezké,“ řekl, i když se to zdálo nedostatečné. Ta holka žila v přepychu. Nebylo divu, že váhala odejít a nechat to vše za sebou. Sakra, on by byl také zdrženlivý, vzhledem k tomu, že daný prostor vypadal jako prémie, zvláště oproti vnitřnímu kruhu pekla.
„Díky,“ řekla Jenny, ale nesetkala se s jeho pohledem. „Většinu jsme zachránily z lodí, které narazily do skály.“
Spíše se rozbily, než narazily. „Voda to nezkazila?“ Zeptal se a neurčitě ukázal na televizi.
„Záleží na tom, jestli to dostaneme z vraku dříve, než se potopí.“
„Co děláte s věcmi navíc?“
„Moje teta Teles má online Helliji účet, kde většinu položek, co nepotřebujeme, draží, nebo je mění za věci, které chceme. Nejsme zrovna v dosahu pošty, takže získat doplňky je trochu složitější.“
„A to všechno je tvé?“
„Ano. Není to tak velké a přepychové jako místa mých tet, ale mám ráda útulnou atmosféru.“
Málem se udusil při jejím použití slova útulné. Útulný byl jeho jednopokojový byt starého mládence s prostou postelí, která se dala dát do svislé polohy, což mu dovolovalo použít vestavěné zásuvky, popřípadě polička přibitá nízko k zemi přehozená polštářem jako gauč. Felipe si mohl dovolit větší místo, ale neobtěžoval se tím. Málokdy trávil čas doma, raději se toulal a dostával do potíží. Nebo noci trávil v posteli někoho jiného.
„Máš hlad?“ Zeptala se, když vešla do kuchyňského koutu. Otevřela lednici a začala vytahovat ven jídlo, které položila na linku. S nakrčením nosu si všiml, že je to spousta zeleniny.
„Ano.“
„Co říkáš na mořské plody?“ Zeptala se a otočila se, aby mu konečně čelila.
„Miluju je. Jí to i sirény?“ Nebo je považovaly za rodinu? Počkat, teď si je pletl s mořskými pannami.
Smrtelníci se pletli, když si mysleli, že sirény a mořské panny jsou jedny a tytéž. To těžko. Sirény, které byly spíše příbuzné ptákům než vodním živočichům, žily na zemi a vybíraly si od oceánu to, co potřebovaly. Vypadaly a žily jako lidé, s tím rozdílem, že stárly velmi pomalu a zpěvem muže nutily dělat to, co chtěly, oh, a také to byly chladnokrevné vražedkyně.
Mořské panny na druhou stranu, byly napůl ženou a napůl rybou a žily pod vlnami oceánu. Také stahovaly své odměny do moře a také to byly chladnokrevné vražedkyně, ale nepoužívaly píseň, aby docílily svého. Jejich metody byly krutější. Jedno jediné setkání s mořskou pannou, která se náhodou zatoulala do Styxu, ho připravilo o touhu kdykoli nějakou další potkat.

18 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za další kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za úžasnú kapitolu a som zvedavá na dalšie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  7. Na příběh Felipeho jsem se moc těšila a jsem ráda, že je to skutečně tak dobré, jak jsem doufala, díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Knihomolka.3655. října 2014 11:00

    Hmm tak mám dojem že jednu (poloviční) mořskou pannu právě potkal :)

    Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat