pondělí 13. října 2014

Nedocenitelná - 2. kapitola



Kromě chladného, neustále foukajícího větru, kterým mě Severní Dakota přivítala, zde stáli i dva agenti FBI. Můj obvyklý pronásledovatel, O´Shea, a někdo, kdo se zdál být jeho novým partnerem. Vzhledem k O´Sheovu nedostatku schopností žádné překvapení. Měnil partnery, jako žena šaty.
„Adamsonová.“ Štěkl po mně O´Shea.

Při zvuku svého příjmení jsem sebou trhla; tohle jméno jsem nepoužila už dlouho. Od té doby, co jsem začala se stopováním dětí, což bylo před deseti lety.
Jeho partnera, menší verzi O´Shey, jsem sotva zaregistrovala. Od něj žádné vzteklé vibrace nevycházely. S O´Sheou jako partnerem, jsem ho podezírala, že bral určitou dávku Adavanu jen proto, aby se zvládl prokousat dnem. Já bych to tak dělala, kdybych ho měla neustále na očích.
„Co je?“ Moje vzdálené, teenagerské já se opět dralo na povrch. Opravdu na mě měl dobrý vliv. Nevypadal jako typický Ir, se svými tmavými vlasy a očima. Ale jeho povaha pasovala. Měřící minimálně šest a půl stopy, byl jedním z mála lidí, kteří mě dokázali zastrašit. A nebyla to jen jeho výška, nebo objemnost svalnatého těla, ale i naše společná historie. Už deset let se snaží mě obvinit z vraždy a já po deset let zůstávám volná. Nějak ho to ovlivnilo horším směrem.
Milly, moje nejlepší přítelkyně a důvěrnice, mi dávno navrhla, abych s ním zkusila flirtovat, zneškodnit ho, aby z naší hry vypadl. V poslední době jsem to zvažovala. Opravdu jsem potřebovala, aby mě nechal na pokoji. Milly trvala na tom, že její strategie bude fungovat a ona je bohyně sexu, takže bych ji možná měla brát vážně. Problém byl, že jsem si nebyla jistá, jestli bych do toho šla.
„Vím, co děláš. Nestrkej sakra hlavu do záležitostí FBI, nebo tě obviním tak rychle, až se ti z toho zamotá hlava.“ Prohlásil O´Shea, použil svou výšku, aby se nade mě natáhl, jako tyran děsící menší na dětském hřišti.
„Řekni mi,“ začala jsem, zcela nezaujatě, skrývajíc svou nervozitu, „pokud jde o obyčejný případ únosu dítěte, proč se o něj zajímá proslulá FBI?“ Zamířila jsem ke svému džípu, s oběma muži v patách. „Mohlo by to být tím, že na rozdíl od většiny rodin, tahle má dost peněz na to, aby si koupila opravdu dobrou pomoc?“ Podívala jsem se přes rameno, abych zahlédla jejich reakce na má slova.
Oba agenti vzteky zrudli. Tentokrát do ringu vstoupil ten menší. „FBI si nemůžete koupit, slečno Adamsonová.“
„Vážně?“ sladce jsem se na něj usmála, otočila se na druhého muže, který měl ruku na dveřích mého džípu. „Takhle jsem to neslyšela. Vlastně jsem slyšela, že pokud máte dost peněz a slávy, tak právě v tomto okamžiku nastoupí FBI.“ Odmlčela jsem se, stáhla ruku ze dveří a potřásla hlavou. „Stateční psi, hledající zisk v utrpení druhých.“ Tolik pro flirtování.
O´Shea se přiblížil, znemožnil mi nastoupit a ještě jednou se nade mě naklonil. Málokdy jsem se cítila malá, ale v jeho přítomnosti jsem si připadala jako dítě. To samé dítě, které potkal před deseti lety. „Adamsonová, hodlám přijít na to, jak jsi to udělala, jak jsi nechala svou sestru zmizet. A až se tak stane, všechny tyhle sračky, co meleš, ustanou, protože se ujistím, že půjdeš do lochu, na dlouhou, hodně dlouhou dobu. Mě neoklameš. Vím, koho mám obvinit ze smrti tvé sestry. Možná nemáme tělo, ale jednou klopýtneš.“
Zaťala jsem zuby a znemožnila slzám, aby mi vhrkly do očí. Nebudu před ním plakat, sakra. Po všech těch letech, on byl tím jediným, kdo mě přivedl nebezpečně blízko k slzám. „A až to udělám, ty tam budeš, viď? Budeš tam, abys mi nasadil oprátku a sledoval, jak se houpu.“
Zavrčel pár nadávek a najednou jsme byli téměř nos na nose; jeho partner zamumlal něco o tom, že se lidé dívají.
„Jeden by si myslel, že FBI by ocenila malou pomoc, v hledání dětí a jejich navrácení rodinám.“ Podotkla jsem.
„Ne když jsou mrtvé!“ Zahřměl a já ucítila jeho teplý, mentolový dech. To poslední dítě. Našla jsem ho, ale bylo příliš pozdě. Rodina byla vděčná za uzavření případu. FBI a lokální policie už moc ne. Je trochu těžké vysvětlit útok vlkodlaka lidem, kteří nemají ani tušení, že monstra existují. Samozřejmě to nebylo jediné dítě, které nepřežilo, ale to O´Shea nepotřeboval vědět. Ani to nebudu vytahovat.
„Aspoň je dokážu najít! To je víc, než kdy můžou říct ti vaši povaleči.“ Prskla jsem zpátky. Doufala jsem, že můj dech nevoní. Sakra, to opravdu flirtování s tímhle mužem zabírá?
„Povaleči?“ Jeho hlas se proměnil v samet a já věděla, že jsem udeřila přesně. Nemohla jsem si odpustit to nezopakovat.
„Koblihoví policajti. Jediný rozdíl je v tom, že vy jste oblečení do Gucciho a policajti mají uniformy.“
Přimhouřil oči a popadl mě za ramena. Bezvládně jsem visela v jeho rukách. „Útok na neozbrojenou ženu, O´Sheo? To nebude na starém známém záznamu vypadat moc dobře, co?“
Nepustil mě, ne hned. „Odkdy se někam vydáváš bez svých nožů?“ Stáhl ruce a rozepnul mi bundu; prsty mi přejel přes prsa. Úchyl. Nechala jsem ho. Rozhodně mu neřeknu, že mé zbraně na mě čekají v džípu. Teď jsem s sebou nic neměla.
Otřel si ruce o kalhoty, jako by sáhl na něco ošklivého a prohlásil: „Já vím, kdo jsi, Adamsonová. Jsi podvodnice a vrah dětí.“
Měla jsem dost jeho tirády; probudil už dost vzpomínek. Naklonila jsem se dopředu, dokud jsme zase nebyli nos u nosu a podívala se mu do očí pohledem, který většina lidí nemohla zvládnout. Bylo na čase otestovat Millyin návrh. Když máte čokoládově hnědé oči, protkané zlatými a zelenými žilkami, buď to lidi vyděsí, anebo změní. Sázela jsem na to vyděšení.
„Víš, co si myslím, agente O´Sheo?“ Zamrkal na mě a já využila blízkost jeho rtů. Políbila jsem ho, lehce jazykem proklouzla zuby a otřela se o ten jeho. Nebojoval se mnou a na zlomek vteřiny byly jeho rty přisáté na mých. Když jsem se odtáhla, chuť máty mi stále přetrvávala v ústech. O´Shea se ode mě odtáhl, jeho oči ještě víc ztmavly. Pak rukou stiskl pouzdro od své zbraně.
„Myslím, že když za mnou pořád slídíš, můžeš sledovat můj krásný pevný zadek. Už jsi ho přece sledoval deset let, ne?“ Poslala jsem vzdušný polibek jeho parťákovi a naskočila do džípu.
 Měl přesně ten účinek, který jsem chtěla. Umlčel ho.
Milly měla pravdu! Odjela jsem z parkoviště, pískajíc si melodii s úsměvem na rtech.
„Povaleči…“ křikl O´Shea, mumlajíc si něco pod vousy, zatímco agent Martins přiběhl k jeho stolu s vykulenýma očima. O´Shea věděl, že mluví v kanceláři plné lidí, věděl, že se po něm ostatní agenti dívají úkosem, jelikož jeho posedlost Adamsonovou začínala nabírat nové úrovně. Deset let ji pronásledoval, deset let sledoval její návyky, její výcvik, dokonce i výběr jídel. Všechno, aby ji mohl stáhnout dolů. Nestaral se o názor ostatních agentů, nikdy to nedělal, ale chápal, že mu to komplikovalo život, zvlášť v kariérním růstu. Pomalu se nadechoval, aby se uklidnil, nechtěl si přiznat pravý původ svého vzteku.
Ten polibek ho rozpálil. Stále ho cítil, tlak jejích rtů, jejího jazyka. Tiše zasténal a svezl se do křesla. Nejhorší věc pro každého muže zákona, bylo vytvořit si vztah k podezřelému – což přesně Adamsonová byla – podezřelý. Nezáleželo na tom, že šlo o odložený případ. Nezáleželo na tom, že neexistoval žádný důkaz o vraždě její sestry; Adamsonová v něm vzbuzovala zvláštní pocit a on následoval své instinkty.
„Hej, parťáku.“
O´Shea zvedl oči, aby zahlédl Martinse, který si pohrával se svou kravatou, dávajíc nervozitu najevo každým škubnutím prstů. „Myslím, že bychom se na ni měli pověsit. Koukej, kam má namířeno.“
O´Shea zavrtěl hlavou, ukázal na červené tlačítko, které mu blikalo na stole. „Už jsem jí dal na džíp štěnici. Můžeme ji následovat kamkoliv. Dokud bude pracovat.“
Martins se rozzářil jako vánoční stromeček. „Výborně, tak pojďme.“
Bože, O´Shea nesnášel nováčky. Byl někdy tak směšně nadšený? Jako pes, čekající na to, až si pták sedne na zídku?
Poslední věc, kterou O´Shea chtěl, bylo znovu vidět Adamsonovou. Kaštanové vlasy, zlaté, zelené a čokoládové oči, které mohly muže prošpikovat na deset kroků, nemluvě o štíhlém a pevném těle, díky tvrdému životnímu stylu. Stále cítil dotek jejích prsou, zaťal prsty, aby onen pocit zahnal.
Kurva! Jeho tep se zrychlil. Sledoval jí od jejích šestnácti; co se na ní tolik změnilo? Rukama si prohrábl vlasy, snažil se myslet na to, že zabila svou sestru, ale jediné, co viděl, byla bolest v jejích úžasných očích, když ji obvinil z vraždy. Jak zranitelně v té chvíli vypadala.
Tělo její sestry nebylo nikdy nalezeno, ale Adamsonová utekla ze scény do úkrytu; trvalo dva týdny, než ji našli. Samozřejmě nemohli dělat ukvapené závěry, ale on už byl vytrénovaný, aby vycítil vinu. A to byla celá podstata. Adamsonová byla vinna. Věděl to, ona to věděla; jediný problém byl, že to prostě nemohl dokázat.
Vstal, už rozhodnutý. „Martinsi, jdeme. Tentokrát už nám neproklouzne.“
Nehledě na to, jak dobře líbá.

23 komentářů:

  1. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc. Vypadá to zajímavě.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc dekuji za preklad a korekturu. KATKA

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Vdaka za preklad a pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Já děkuju za komentáře. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  12. Doufam ze tuto serii budete prekladat celou protoze je uzasna ted uz si musim jen pockat nez vyjde 9 dil :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona má devět dílů? Fúúú... :-DD
      No, pokusím se... :-DD
      (A doufám, že u toho Arya taky vydrží co nejdéle :-)

      Vymazat
    2. zatim 8 a 9 ted vyjde v roce v 2015 :D ....
      8 mam prectenych a moc se tesim na ten posledni, jen skoda ze Logan v 8 umre, ale zas ji to vynahradil tim, ze ted ceka dite tak sem zvedava co to bude :D uz jen proto ze matka je stoparka a otec vlk-strazce :D

      Vymazat
  13. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat