pátek 26. září 2014

Pekelné kotě - 5. Kapitola

       

Ze všech věcí, které od toho pohledného cizince čekala, nebylo to, že chce, aby ho doprovodila na schůzku s Luciferem, na seznamu.
       „Obávám se, že mi ten vtip budeš muset vysvětlit, protože ho nechápu,“ řekl a přerušil tak její smích nabručeným dotazem.

       „Omlouvám se. To jen že jsi první muž, který mě kdy přišel hledat, což je samo o sobě, no, docela úžasné. A pak mi řekneš, že chceš, abych navštívila Pána Jámy.“ Pokrčila rameny. „Nejsem si jistá, proč je to taková sranda. Prostě jen je. Myslím tím, jsi si jist, že řekl Jenny? Těch musí existovat spousta. Jsi si jistý, že já jsem ta, kterou chce?“
       „Jsou tady na ostrově ještě nějaké jiné Jenny?“
       „Ne.“
       „Pak jsi ta pravá.“
       Divnější a divnější, přesně jako on. Ale to mohla vyřešit. „Kdo jsi?“
       „Felipe.“
       „To mi moc neřekne.“
       Zlomyslně povytažené obočí se dobře hodilo k jeho pousmání. „Vyměňujeme si životní historky? Fajn. Tady je ta moje v kostce. Jako osiřelé mládě si mě vzala čarodějka, která mě vychovala jako svého milovaného mazlíčka, až jsem byl dost starý na to, abych si našel práci a své vlastní místo, a odstěhoval se. Rád chlastám s kamarády, běhám za holkama, pouštím se do kočičích rvaček a znepřáteluju si pekelné psy. Ve volném čase pracuju pro Lucifera, obvykle proto, že musím udělat něco, co by mě dostalo zpět do jeho přízně. Nejsem moc na pravidla.“
       Čím víc mluvil, tím víc kulila oči. Jeho příběh zněl v pohodě, až na jeden zádrhel. „Domácího mazlíčka?“ Která žena by se tak chovala k dítěti?
       Rozesmál se. „Než tě napadne něco špatného, myslím, že bych měl zmínit, že jsem měnič. Pekelný kocour, abych byl přesný.“
       „Kotě? Vážně? Můžu to vidět?“ Neměla mnoho příležitostí k interakci se zvířaty, vzhledem k tomu, že většina zemřela dřív, než dořekla: „Nejsi ty ten nejroztomilejší mazlík.“
       „Možná později. Opravdu bychom měli jít, pokud nechceme, aby náš převozník odplul při dalším přílivu bez nás.“
       „Víc bych si dělala starosti o to, že si ho mé tety přidají do sbírky. V poslední době to tu bylo chudé. Bermudský trojúhelník nám již neposílá tolik lodí jako kdysi. Zdá se, že námořníci ze smrtelné roviny se mu už raději vyhýbají.“ Tety poslední dobou hodně mluvily o tom, že buď interdimenzionální trhlinu přesunou, nebo vytvoří novou. Ještě se neposunuly k dalšímu kroku, protože vytvoření nové trhliny bylo nákladné a obtížné.
       „Pak bychom si měli pospíšit.“
       „Čekáš, že s tebou uteču jen na základě tvého slova, aniž bych nejprve mluvila se svými tetami, nebo si něco sbalila?“
       „No, jo. Myslím, že jsem v to trochu doufal.“ Vrhl na ni poutavým úsměvem, a ona se málem přistihla, jak říká ano.
       Místo toho se zamračila. „Říkáš, že tě poslal Lucifer. On je tím, kdo má na starosti peklo, ne?“
       „Ten a žádný jiný.“
       „Jak zajímavé. V hodinách historie jsem slyšela o kruzích a jejich vůdci.“ Ale Jenny to připadalo nudné a nevěnovala tomu velkou pozornost. Kdo by se staral o místo, které nikdy nenavštíví a muže, kterému nikdy nebude čelit? „Co ode mě chce?“
       „To neřekl.“
       „Na tom ve skutečnosti nezáleží. Ať mě chce nebo ne, i kdybych se rozhodla jít, tak nemohu.“
       „Proč ne?“
       „Nestvůry Styxu a Potemnělé moře zjevně mají problém s tím, abych opustila ostrov. Když jsem se posledně snažila nalodit, potopily nás téměř po míli.“    
       Z nějakého důvodu mohla být Jenny jen na ostrově. Ostatní sirény mohly přicházet a odcházet, jak se jim zlíbilo, ale Jenny? I přes všechny záměry a snahu tu byla vězněm.
       „Jsem si vědom tvého dilema. To je důvod, proč Lucifer poslal mě. Dalo by se říct, že mám s bestiemi v řece pouto.“
       „Dokážeš s nimi mluvit?“
       „Spíš je dokážu sežrat, ale protože obojí má co dělat s mojí pusou, řekl bych, že ses celkem trefila.“ Jeho rty se roztáhly širokým úsměvem, ve kterém odhalil uličnický důlek. „Tak co říkáš? Půjdeš se mnou?“
       Jennyino bříško udělalo znovu tu legrační věc. Večeře musela být blízko.
       Odejít? Opustit to jediné místo, kde ji přijali takovou, jaká byla? Ať byla cokoliv? Hrůzné a zároveň vzrušující. „Potřebuju čas, abych o tom popřemýšlela a promluvila si s tetami.“
       „Ale loď-“
       „Bude v pořádku, stejně jako váš kapitán,“ řekla Raidne, jak je přerušila. Vyšla po útesu se sukní v jedné ruce, odhalujíc oblá lýtka. „Každopádně to není můj typ. Proč nedoprovodíš Jenny do její jeskyně a nestrávíš noc? Dopoledne se můžeme sejít a probrat vaše plány.“
       Jenny téměř šokovaně vyjekla. Její teta chtěla, aby si vzala tohohle zdánlivého cizince domů, sama. Co když se ji pokusí znásilnit, nebo tak něco? Měla bych takové štěstí!
       „Myslím, že zůstat tu jednu noc neuškodí. Veďte mě, dámy.“
       Raidne zahákla ruku za Jennynu a vyrazila, při čemž pohupovala boky, její sukně šustila. Jenny ne zrovna diskrétně koukla přes rameno a všimla si, že je Felipe následuje pomalejším tempem a rozhlíží se po okolí ostrova. Jakmile se obrátila znovu dopředu, zasyčela: „Co to děláš?“
       „Co tím myslíš, drahé dítě?“
       „Nezkoušej na mě žádné drahé dítě. Není tvůj typ? Dokud dýchá, je každý muž tvůj typ, a já myslela, že jeskyně jsou pro muže tabu. Není to to, od čeho jsou tu chatky lásky?“ A ano, byly tak nevkusné, jak zněly. Okouzlení vězni dostali malé altánky, které se v podstatě skládaly z velké postele a umývárny. Zatímco sirény měly pro muže využití, nevztahovalo se to na doprovod jinam než do ložnice.
       „Náš nový přítel není cenou, ale hostem. S hosty se zachází jinak.“
       „To nemůžu vědět. Nikdy předtím jsme mužského hosta neměly.“
       Raidne opovržením zkřivila rty. „Protože našim běžným návštěvníkům chybí koule. Ale ne tomuhle Felipovi. Má silnou vůli, která se hodí k jeho velkým svalům. Škoda, že si s ním nemůžeme pohrát.“
       „Proč ne?“ Jenny ještě nikdy předtím neviděla, že by se sirény od někoho držely dál.
       „Slyšelas ho. Lucifer tě chce.“
       „A proto je Felipe tabu?“
       „Všichni Luciferovi speciální vojáci jsou. Nejsme tak hloupé, abychom pokoušely Temného pána. A kdybychom si pohrávaly s jedním z jeho přisluhovačů na misi, tak bychom toho určitě dosáhly.“
       „Tak proč vůbec předstírá diskuzi? Proč, když se ho tak bojíš, nejsem už na lodi a neplachtím pryč?“
       „Protože, drahé dítě, se člověk nemá jen tak vzdát při prvním požadavku. Copak jsme tě nic nenaučily? Vždy hraj, jako by tě bylo těžké získat. Zjisti toho co nejvíce, než se elegantně vzdáš.“
       „Ale zjisti co? Felipe již řekl, že neví, proč mě Lucifer chce.“
       „Přesto to musí být důležité, protože i když mu Thelxiope po telefonu řekla ne, cítil potřebu vyslat jednoho ze svých nejdokonalejších a nejhezčích přisluhovačů, aby dokončil úkol.“
       „Chceš říct, že jste už věděly, že Lucifer chce mou přítomnost?“
       „Ach, zapomněly jsme to zmínit? Ano, byly jsme si toho vědomy, a samozřejmě jsme odpověděly za tebe. Thelxy mu řekla ne.“
       „Jsem zmatená. Neřeklas právě, že ho nechcete pokoušet?“
       „Ano, ale také jsem řekla, že nemůžeš jen tak říkat ano. Budilo by to špatný dojem. Máme svou pověst. A myslím, že Thelxy doufala, že Temného vyprovokuje k tomu, aby nás navštívil osobně. Ten muž je v ložnici opravdový stroj a jeho výdrž…“ Raidne zasněně povzdechla. „Ale od té doby, co se dal dohromady s tou dobrodinkou, Gaiou, je již mimo hřiště. Teď je monogamní. Kdo by si myslel, že jednou budeme svědky dne, kdy ten světově nejproslulejší sukničkář sváže své koule.“
       Když šlo na milence, sirény se držely názoru, že různorodost je lepší. „Můžeme se vrátit k tématu, než abychom projednávaly tvůj sexuální život?“
       „Pokud na tom trváš, i když osobně si myslím, že moje koitální lovení je rozhodně zajímavější, než krátký telefonní rozhovor. Lucifer volal. Na otázku, zda si tě může půjčit, řekla velká sestra ne, na což Lucifer řekl, že pošle jednoho ze svých mužů, konec příběhu.“
       „Ne, to není konec příběhu. Proč nikoho nenapadlo zeptat se mě?“
       „A chceš jít?“
       Jennyin první impuls bylo říct ne. Ostrov byl vším, co znala. Její tety jako jediné nezačaly utíkat s křikem pryč, když promluvila. Dokud nepřišel Felipe. Existovalo v devíti kruzích pekla víc lidí, jako byl on? Mohla by překročit své současné hranice a vidět, co život může nabídnout dívce, která není ani mořská panna ani siréna?
       „Nevadilo by mi vidět trochu svět.“
       „Tak je rozhodnuto. Můžeš odejít hned ráno s tím pohledným kocourem.“
       Věřte tetě v tom, že s ní bude vše vypadat jednoduše. „Ale co monstra Styxu? Víš, že mě nenechají odejít.“
       „Zdá se, že ten pekelný kocour si myslí, tě kolem nich dokáže dostat.“
       „A co když se plete?“
       Raidne pokrčila rameny. „Pak ho sežerou. Vážně, Jenny, musíš přestat s tím pesimismem. Vím, že tvůj život tu není vším, co by sis představovala. A můžeš mi upřímně říct, že nejsi v pokušení zariskovat a odejít s tím mladíkem a vidět, co Lucifer chce? Vidět, co se skrývá za naším skalnatým pobřežím?“
       Sledovat, jak Raidne skoro přesně vyobrazila její myšlenky, ji přimělo přemýšlet, jestli jí je nečte. Nebo mi rozumí víc, než jsem si myslela.
       Od chvíle, kdy byla opuštěná, Jenny bojovala s důvěrou. A i když jí tety přivítaly a přijaly s otevřenou náručí, bála se, že jednoho dne ji zdrogují a odhodí, protože již nebudou ochotné se zabývat s jejími nedostatky. Když mě nemilovala vlastní matka, tak jak bych to mohla očekávat od někoho jiného?
       „Hej,“ zašeptala jí Raidne do ucha. „Neotáčej se, ale věřím tomu, že ti ten pěkný kocour zírá na zadek.“
       On co? I přes ta slova se Jennyina hlava otočila, a vážně, načapala Felipeho, jak stojí pár metrů za ní a téměř nestydatě ji okukuje. Alespoň předpokládala, že se za to nijak nestyděl díky tomu širokému úsměvu a mrknutí, co hodil jejím směrem.
       S rudými tvářemi se rychle odvrátila, ale nedokázala utišit své bušící srdce. Proč na ni měl takový vliv? A co to znamenalo? Bude se to zhoršovat?
       Doufám, že ne, protože ho beru do své jeskyně a vážně nechci ztrapnit samu sebe.

       U všeho písku v moři doufala, že nikde na podlaze nenechala válet spodní prádlo.

27 komentářů:

  1. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další úžasnou kapitolu a nemůžu se dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  4. Díla za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za skvělý překlad skvělé knížky

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkujivza překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. děkuju za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Vďaka za skvelú kapitolu ♡

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  13. Skvely - jako vzdy :-) moc moc diky :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Dekuji za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  17. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  18. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  21. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat