pátek 15. srpna 2014

Pekelné kotě - 1. Kapitola




V docích u řeky Styx…

„Byl jsi velmi špatné kotě,“ Lucifer pochybovačně zavrtěl hlavou na pekelného kocoura s bolestným výrazem, který by jeho dcera, Muriel, pravděpodobně dobře rozpoznala. Ta holka věděla, jak mu brnkat na nervy.


Felipe, zmíněný minion s trably, si sedl na bobek vedle jeho úlovku – třicet metrů dlouhého mořského hada, kterého si v současné chvíli prohlížel místní řezník. Svěsil svou obří kočičí hlavu i s vousky.
„Nezkoušej na mě ten nevinný pohled. Možná jsi jím dokázal obměkčit tu čarodějku, která se tě ujala, ale na mě nefunguje, ty darebáku.“ Nasazujíc svůj nejpřísnější výraz – který často cvičil před zrcadlem, aby se ujistil, že dosáhne správného efektu – Lucifer nadával tomu nenapravitelnému kocourovi.
Ne, že by to mělo nějaký vliv. Stejně jako jeho zlomyslná dcera, ho ten zatracený kocour dováděl k šílenství. Ale jak se mohl zlobit na svého oblíbence, který ve své mladistvé nezávaznosti, zhřešil?
Přesto porušil pravidla a to znamenalo neúctu. Za to první si zaslouží odměnu – kočičí mňamku od Lucifera. Ten zbytek mu vyslouží vodítko.
Měnící svou podobu, až stál jako chlap, který si rukou zakrýval své mužství, se na něj Felipe podíval s rozpačitým výrazem ve tváři. „Pomůže, když řeknu, že je mi to líto?“
„Ne, ale oceňuji tvou snahu lhát.“ Lucifer rozčileně přecházel po nábřeží a namířil prstem na kočku. „Co jsem ti říkal o pohrávání si s monstry ze Styxu?“
„Že to nemám dělat.“
„A co jsi udělal? Neodpovídej. Řekl bych, že je to zjevné. Takže, co mi k tomu řekneš?“ Lucifer si zkřížil ruce na prsou a sjel ho přísným pohledem.
Felipe zakroužil rameny a pokrčil s nimi. „Měl jsem hlad.“
„Tak jsi měl jít na trh.“
„Ale to není tak čerstvé.“ Roztomilý pekelný kocour našpulil rty a Lucifer bojoval s úsměvem.
Měnič měl skutečně dar šarmu a moc dobře to věděl. To byl důvod, proč si tak dobře vedl se ženami, ten šťastný bastard. Na rozdíl od některých z nás, uvízlých v monogamních vztazích. Bleh. Jen z přemýšlení nad tím slovem se Luciferovi dělalo zle. Ty věci, co jen dělal pro sex – a jablečný koláč Matky Země, ten pečený, ne ten mezi jejíma nohama. Mezi nimi byl jen samý med.
Jeho starý přítel, Cháron, který stál vedle něj a sledoval rozhovor z temných hlubin kápě, bezmocně rozhodil rukama v rukavicích. „Hlad? Kurevsky špatné. To je podruhé, cos v tomhle měsíci zabíjel. Jak mám správně děsit nové zatracené, které přepravuji přes řeku, pokud nebudu mít působivá monstra, ze kterých by jim spadly kalhoty?“
„Myslím, že by ses měl víc starat o svého syna a jeho pověst budiž k ničemu, než o mé lovící zvyky,“ odsekl Felipe. „Nebo jsi našemu pánovi neřekl o jeho nejnovějším neštěstí?“
Znovu už ne. Lucifer musel bojovat s touhou začít mlátit hlavou o nějaký pevný povrch. „Co Adexios udělal tentokrát?“ Zeptal se. „Znovu převrátil loď? Ztratil veslo?“
„Raději bych to nezmiňoval,“ zamumlal Cháron.
Felipe s úsměvem na rtech neměl žádný problém žalovat. „Nechal jednoho z nově zatracených řídit loď, zatímco si šel zdřímnout. Ten zatracený člověk okamžitě loď otočil a zamířil zpět k zemi.“
Napočítání do deseti tu novinku nijak nevylepšilo, ale Lucifer dokázal udržet svůj temperament na uzdě místo toho, aby rozprskl posla na malé masité kousky. Měl pro toho kocoura lepší využití. „Snažíš se mi naznačit, že mi po smrtelné rovině pobíhají nějací nováčci, místo toho, aby se zařazovali tady dole?“
S ohledem na počet duší, které denně přicházeli, měl Lucifer dost času jen na ty nejzvláštnější či nejzajímavější případy. Nicméně nikoho nenapadlo obviňovat ho z flákání při práci, i když nešel přivítat či neznal každého zatraceného jménem, protože vládl přísně. Každá duše, která přijela, dostala, co si zasloužila. Žádný špatný skutek nezůstal nepotrestán či neoceněn.
„Dobrou zprávou je, že jsou pořád více či méně v jámě.“ Felipe se škodolibě usmál a Lucifer věděl, že se mu zbytek nebude líbit.
„Slyším přicházet velké ale.“
„Prostě jen nejsou v devíti kruzích. Zatímco Adexios dřímal, dočasný převozník ho vyhodil z lodi a pak zamířil i s pasažéry k ostrovu sirén. Takže jsou ti zatracenci uvězněni. Špatnou zprávou je, že nebude snadné je získat zpět.“ Felipe se uchechtl, jak Cháron zasténal.
„Zatraceně. Víš, jak nerad se zabývám těma ženskýma.“ Nemluvě o tom, že mu Matka Země zakázala navštěvovat ten ostrov. Zjevně mu nevěřila ohledně žen, které zpěvem dokázaly muže přimět, aby dělali, co chtěly. Jako kdyby ta sexy partička potřebovala kouzla, aby ho přiměla shodit kalhoty. Stačil mu jen jediný vyzývavý pohled, a byl připraven to roztočit. Alespoň tak tomu bylo, než měl přítelkyni, která trvala na monogamii. Ach, staré dobré časy, kdy čarodějnice tančily kolem ohňů, nahé, a zvaly ho na orgie v říši smrtelníku.
Převozník Styxu si založil ruce skryté v objemných rukávech na prsou a povzdechl si. „Pošlu chlapce, aby je přivedl zpět.“
„A nechat ho podělat něco dalšího?“ Vyštěkl Lucifer. „Ne, díky. Myslím, že je načase, abych tomu chlapci dal za úkol něco méně namáhavého a mnohem méně příjemného. A pokud jde o tebe -“ Lucifer obrátil svůj mocný pohled na pekelného kocoura, který vypadal až příliš spokojený sám se sebou. Bylo na čase servat mu ten kanárský úsměv z tváře. „Nemysli si, že jsi bez trestu, když jsi také neuposlechl. Mám pro tebe práci. Přivedeš ty duše zpátky.“
„Ale ony jsou na ostrově sirén.“
„A?“
„Ty ženy umí polapit muže a drží si je tam jako otroky.“
„Pak bys měl být opatrný.“
„Ale-“
Lucifer se napřímil a dovolil pekelnému ohni, aby mu zářil z očí – pěkný trik, který se naučil již před lety – a řekl: „HNED!“ No, možná zařval. Určitě byla slyšet působivá ozvěna a mělo to požadovaný efekt. Felipe držel svůj domýšlivý jazyk za zuby a kývl.
Lucifer se v duchu tetelil radostí. Jako obvykle šlo vše podle plánu. Jeho plánu. Jeho pekelný kocour brzy potká matku svých potomků. Nebo bude zotročen bandou sirén a změněn v chovného hřebce.
Ať tak či onak, jeho vůle bude učiněna. A řady jeho démonických Legií porostou. Za jakým účelem, to ještě nevěděl, ale měl záludný pocit, že bude potřebovat armádu, a to brzy.
Felipe našpulil rty a přeměnil se do kočičí podoby, než se rozběhl připravit se na cestu.
Cháron zavrtěl zakrytou hlavou. „Tenhle představuje problém.“
Možná, ale Lucifer dokázal problémy chápat, dokonce je i obdivoval. Bojování, běhání za holkami a budování dobré pověsti. Jak mu chyběly staré časy, kdy neměl tolik povinností a starání se o mučení duší. „Nepředstavuje tak velký problém jak tvůj kluk. Co uděláme s ním? Zjevně není stvořený pro práci převozníka.“
„Potřebuje jen víc času.“
„Času?“ Lucifer si odfrkl a z nozder mu vyletěl kouř. „Ten kluk je idiot, který by nedokázal najít cestu ven z místnosti s otevřenými dveřmi. Musí tu být něco, v čem je dobrý, kromě papírování. Neví snad všichni, že je můj čas příliš cenný na to, abych se zahazoval s tak triviálními záležitostmi?“ Mohl by místo toho leštit svou nejnovější golfovou trofej, cvičit surfování v nadcházející soutěži o titul krále vln, nebo si nechávat čistit knoflík jednou talentovanou, zemí otřásající ženou.
„Čísla.“
„Cože?“ Lucifer zavrtěl hlavou, aby ji pročistil od toulavých myšlenek.
Cháron si bolestivě povzdechl. „Řekl jsem, že Adexion je dobrý s čísly. Zbytečná dovednost, já vím.“
Lucifer si promnul bradu. „Čísla, jo? Ve skutečnosti by mi to mohlo přijít vhod. Chtěl jsem udělat sčítání lidu.“ Pokud se opravdu objeví problémy, potřeboval přesně vědět, jak na tom je.
„Sčítání lidu? Myslel jsem, že to Pekelný Statistický Úřad již udělal. Málem jsem přišel o rozum při vyplňování jejich nejnovějšího sto stránkového průzkumu.“
Luciferovi zaduněla hruď smíchem. „Pekelní přisluhovači, co vedou to oddělení, si svou práci až příliš užívají. Zatracení byrokrati. Ale ne, sčítání lidu, o kterém mluvím, má co dočinění s démony, kteří nejsou na mém radaru, těch narozených z knih a v divočině.“
„Divočině? Tam mého chlapce nemůžeš poslat. Za den ho něco sežere!“
„Samozřejmě, že sežere.“ A kdyby ten chlapec patřil ke komukoliv jinému, Lucifer by se nad tím nijak nepozastavil. Nicméně, považoval Chárona za přítele. „Přesto, chlapec si nějak potřebuje vydělat na živobytí. Nech mě o tom popřemýšlet, vrátím se k tobě.“
„Nezabiješ ho, že ne? Ne že by mě to zajímalo,“ pospíšil si Cháron. „Ale jeho matka by z mého života udělala ještě větší peklo než to úžasné, jaké jsi vytvořil.“
„Neboj se, starý příteli. Smrt je příliš laskavá. Zato utvořit mu charakter pomocí dobrodružství, nebezpečí a chaosu, to je zcela něco jiného.“ Nemluvě o tom, že Adexios byl dalším, koho by Lucifer mohl pomučit ve své dohazovačské hře. Nicméně, nejprve tu měl pekelného kocoura, který potřeboval vodítko a obojek, a on znal přímo tu pravou, která ho polapí – a jako bonus při tom poslouží i jemu.


25 komentářů:

  1. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  2. Knihomolka.36515. srpna 2014 11:20

    Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem!! Na tuto knihu som sa už strašne tešila :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka a neviem sa dočkať ďalšej kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem a veľmi sa tešim na pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc, vypadá to opravdu zajímavě, těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za Vaši práci :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad a korekturu :-) Zbožňuji tuhle sérii :-D

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Moc ďakujem za preklad. Je skvelý. :-)

    OdpovědětVymazat