úterý 2. dubna 2013

Studium jedů - 15. kapitola







Obklopil mě smích. „Tvá zbraň je ti k ničemu. Mohla bych tě snadno přesvědčit, že jej chceš zabodnout do svého srdce místo do mého.“
Zahlédla jsem ji na konci mýtiny. Oblečená ve volné, zelené maskovací košili pevně převázané v pase a kalhotách stejné barvy, se kouzelnice z Jihu ledabyle opírala o strom s rukama zkříženýma na prsou v bezstarostném postoji.
Očekávajíc útok z lesa od zabijáků patřících kouzelnici z Jihu, držela jsem nůž před sebou a otáčela se v kruzích.
„Uklidni se,“ řekla kouzelnice. „Jsme samy.“
Přestala jsem kroužit, ale pevně svírajíc svou zbraň. „Proč bych ti měla věřit? Naposled, co jsme se setkaly, jsi rozkázala zabít mě. Dokonce jsi jim dala do ruky ten malý řemínek.“ Náhlé uvědomění si, že nepotřebovala své zabijáky, skočilo do mé mysli. Začala jsem si v hlavě odříkávat názvy jedů.
Kouzelnice se rozesmála jako někdo, koho pobavilo malé dítě. „Tohle ti nepomůže. Jediný důvod proč to na festivalu fungovalo, byl Valek.“
Přistoupila blíž. Zamávala jsem nožem v hrozícím gestu.
„Yeleno, uklidni se. Pronikla jsem do tvé mysli, abych tě sem přivedla. Kdybych tě chtěla mrtvou, stačilo by shodit tě ze stromů. Nehody přináší méně problémů než vražda v Ixii. Je to skutečnost, které si jsi dobře vědoma.“
Ignorujíc její posměšnou poznámku. „Proč jsem tedy neměla „nehodu“ na festivalu? Nebo někdy jindy?“
„Potřebuji být ve tvé blízkosti. Zabití si vybírá hodně energie; raději používám všechny metody, pokud je to možné. Na festivalu to bylo poprvé, co jsem se k tobě mohla dostat blíž bez Valeka v blízkosti nebo jsem si to aspoň myslela.“ Zavrtěla frustrovaně hlavou.
„Proč jsi na festivalu nezabila Valeka pomocí magie?“ Zeptala jsem se. „Pak bych byla snadnou kořistí.“
„Magie na Valeka nefunguje. Je proti ní imunní.“
Než jsem se mohla zeptat na více podrobností, pospíšila si. „Nemám čas ti vše vysvětlit. Valek tady brzy bude, takže to udělám rychle. Yeleno, jsem tady, abych ti udělala nabídku.“
Vzpomněla jsem si na svou poslední nabídku – být ochutnávačem nebo být popravena. „Co bys mi případně mohla nabídnout? Mám práci, barevně sladěnou uniformu a šéfa, pro kterého zemřu. Co více bych si mohla přát?“
„Azyl v Sitii,“ prohlásila pevně. „Tak by ses naučila ovládat svou sílu.“
„Sílu?“ To slovo má pusa vypískla dřív, než jsem to mohla zastavit. „Jakou sílu?“
„Ale no tak! Jak bys o ní mohla nevědět? Na hradě jsi ji použila dvakrát.“
Moje mysl se zatočila. Mluvila o mém pudu sebezáchovy. To divné bzučení, které mě posedlo kdykoliv byl můj život ve vážném ohrožení. Mé tělo paralyzovala hrůza. Cítila jsem se, jako by mi řekla, že jsem vážně nemocná.
„Pracovala jsem v utajení v blízkosti hradu, když jsem byla přemožena tvým křikem, surovou energií. Jakmile jsem byla schopná určit zdroj z ochutnávače Velitele Ambrose, věděla jsem, že záchranné úsilí propašovat tě na jih by bylo nemožné. Neustále jsi s Valekem nebo je krok za tebou. Dokonce i teď podstupuji mimořádné riziko. Ale je příliš nebezpečné mít na severu necvičeného kouzelníka. Je úžasné, že jsi vydržela tak dlouho bez odhalení. Zbývala jediná volba – ukončení. Úkol, který se ukázal být těžší, než jsem si prvně představovala. Ale ne nemožný.“
„A teď vám mám věřit? Myslíte si, že bych vás pokorně následovala do Sitie jako jehněčí na porážku?“
„Yeleno, kdybys nehrála uprchlíka, což tě dostalo z hradu a od Valeka, byla bys teď už mrtvá.“
Nebyla jsem si jistá, zda jí věřím. Co by získala, kdyby mi pomohla? Proč by vynakládala tohle úsilí, jestliže měla dost síly na to mě zabít? Něco jiného ji muselo motivovat.
„Nevěříš mi.“ Zavrčela ve frustraci. „Dobrá, co třeba malá demonstrace?“ Naklonila hlavu na stranu a stiskla rty k sobě.
Spalující bolest prošlehla mou myslí jako blesk. Zakrývajíc si hlavu rukama a pažemi, snažila jsem se marně zablokovat útok. Pak mě do čela udeřila síla o velikosti pěsti. Ucukla jsem dozadu a spadla na zem. Rozvalená na zádech jsem mžourala na kouzelnici. Pořád stála na okraji mýtiny. Ani se mě nedotkla, alespoň ne fyzicky. Hmotnost jejího duševního proniknutí jsem cítila jako čepici mačkající se na mou lebku.
„Co to sakra bylo?“ Zeptala jsem se. „Co se stalo se zpěvem?“ Z jejího útoku jsem byla zmatená, vánek na mém těle působil jako bych se měla roztéci a hned když jsem se posadila, vzduch zavířil a přeběhl po mé kůži.
„Na festivalu jsem zpívala, protože jsem se snažila být laskavá. Šlo jen o snahu přesvědčit tě, že kdybych tě chtěla zabít, neplýtvala bych svým časem, abych si s tebou teď promluvila. A rozhodně nemohu čekat, když jsi v Ixii.“ Její hlava se naklonila, jako by naslouchala neviditelné osobě, která jí šeptá do ucha.
„Valek odhodil všechnu nenápadnost. Pohybuje se rychle. Dva muži ho pronásledují, ale ti muži myslí, že pronásledují tebe.“ Odmlčela se a ústa se jí stáhla znova do úzké linky, jak se soustředila. „Mohu zpomalit ty muže, ale Valeka ne.“ Zaostřila svůj nepřítomný pohled na mě. „Jdeš se mnou?“
Nemohla jsem promluvit. Pomyšlení, že její představa o laskavosti spočívá v uzpívání někoho ke smrti mě tak trochu rozptýlila. Zírala jsem na ni v naprostém úžasu.
„Ne.“ Musela jsem se přinutit vyslovit.
„Cože?“ Nebyla to odpověď, jakou čekala. „Tobě se líbí být ochutnávačem?“
„Ne, nelíbí, ale zemřu, když půjdu s vámi.“
„Zemřeš, pokud zůstaneš.“
„Risknu to.“ Postavila jsem se a otřepávala si hlínu z nohou a získala zpátky svůj nůž. Poslední věc, kterou jsem chtěla kouzelnici vysvětlovat, byl jed, který koloval mou krví. Proč bych jí měla poskytnout další zbraň, jenž by mohla být použita proti mně? Ale s jejím napojením na mou mysl jsem mohla jen pomyslet na Butterfly‘s Dust a ona o něm věděla.
„Máme tady protijedy,“ řekla.
„Dokážete ho najít před ránem?“ Zeptala jsem se.
Zavrtěla hlavou. „Ne, potřebovali bychom více času. Naši léčitelé by potřebovali pochopit, kde se jed v těle ukládá. Mohl by být ve tvé krvi nebo kdekoliv jinde a oni by potřebovali vědět, jak zabíjí, aby ho mohli potlačit.“
Když uviděla mé naprosté nepochopení, pokračovala, „Zdrojem síly – toho, čemu říkáš magie – je něco jako přikrývka zahalující svět. Naše mysli pronikají do tohoto zdroje, vytáhnou z ní malé vlákno, aby zdokonalilo naše schopnosti, a zapnou je. Každý člověk má latentní (pozn.překl.: „spící“, např. u bakterií jde o jedince vyčkávající na optimální podmínky, aby mohly začít reprodukovat) schopnost číst myšlenky a ovlivňovat fyzický svět bez pomoci doteku, ale nemají schopnost se připojit ke zdroji síly.“
Povzdechla si, vypadajíc nešťastně. „Yeleno, nemohu nechat tvou divokou sílu nekontrolovaně vzplát. Aniž bys to věděla, používáš sílu. Místo jednoho vlákna popadneš celé úseky a seskupíš přikrývku z moci kolem sebe. Jak stárneš, za chvíli budeš schopná nashromáždit tolik energie, že exploduje nebo vyhoří. Mohlo by to zabít nejen tebe - zdeformuje to a poškodí samotný zdroj moci, jako bys do přikrývky udělala díru. Nemůžeme vyhoření riskovat a za chvíli budeš netrénovatelná. Což je důvod, proč nemáme jinou možnost, než tě eliminovat dříve než dosáhneš tohoto bodu.“
„Kolik mám času?“ Zeptala jsem se.
„Jeden rok. Možná i trochu více, pokud se budeš ovládat. Potom už ti nebudeme moct pomoci. A my tě potřebujeme Yeleno. Mocní kouzelníci jsou v Sitii vzácní.“
Má mysl se prohnala všemi možnostmi. Její zobrazení síly mě přesvědčilo, že je větší hrozbou než jsem si kdy představovala, a že bych byla úplný idiot, kdybych jí vůbec uvěřila. Nicméně, pokud nepůjdu, zabije mě tam, kde stojím.
Tak jsem oddálila nevyhnutelné. „Dejte mi rok. Rok, než najdu protilátku, abych našla způsob jak uniknout do Sitie. Rok bez obav z toho, že plánujete mou smrt.“
Zírala do mých očí. Její mentální nátlak zesílil v mé mysli, jak hledala známku toho, že ji chci podvést.
„Dobrá. Jeden rok. Dávám ti své slovo.“ Odmlčela se.
„Pokračuj,“ řekla jsem. „Vím, že chceš tuhle schůzku ukončit nějakou hrozbou. Nebo možná naléhavým varováním? Jsem na to zvyklá. Nevěděla bych, jak se s touhle konverzací vypořádat bez jednoho nebo druhého.“
„Do popředí dáváš mnoho odvahy. Ale vím, že kdybych udělala ještě jeden krok k tobě, namočíš si kalhoty.“
„Vaší krví.“ Zamávala jsem nožem. Ale nemohla jsem si udržet vážnou tvář – znělo to směšně i mým vlastním uším. Uchechtla jsem se. Ona se zasmála. Vypuštění napětí mi způsobilo závrať a brzy jsem se smála a brečela zároveň.
Kouzelnice najednou vystřízlivěla. Znova sklonila hlavu ke svému neviditelnému společníkovi. „Valek je blízko. Musím jít.“
„Řekni mi jednu věc.“
„Jakou?“
„Jak jsi věděla, že budu hrát uprchlíka? Pomocí magie?“
„Ne. Mám zdroje informací, které nemohu odhalit.“
Přikývla jsem v pochopení. Žádat o podrobnosti by nestálo za to.
„Buď opatrná, Yeleno,“ řekla, mizejíc v lese.
Uvědomila jsem si, že ani nevím, jak se jmenuje.
„Irys,“ zašeptala v mé mysli a potom její mentální dotek vymizel.
Když jsem tak uvažovala o všem, co mi řekla, uvědomila jsem si, že mám teď mnohem více otázek, na které bych se jí chtěla zeptat – všechny důležitější, než prozrazené informace. Poznání, že je pryč zabránilo touze volat ji zpátky. Místo toho jsem spadla na zem.
S chvěním jsem vrátila nůž do batohu. Vytáhla jsem láhev vody a zhluboka se napila, přejíc si, aby byla láhev naplněná něčím silnějším. Něčím, co by mi po cestě do žaludku spálilo krk. Něčím, na co bych se mohla soustředit místo nesouvislého a ztraceného pocitu, který mě hrozil strávit zaživa.
Potřebovala jsem čas na přemýšlení ještě před tím, než mě Valek a dva muži chytí. Vytahujíc lano a ukotvovací hák, jsem zase hledala vhodný strom na návrat do baldachýnu lesa. Postupováním na jih jsem nechala fyzickou námahu udržovat mé tělo zaneprázdněné, zatímco jsem se probírala informacemi, které mi kouzelnice poskytla.
Když jsem dosáhla další cesty v lese, našla jsem si pohodlnou pozici na stromě na dohled od stezky. Zajistila jsem se lanem ke stromu. Kouzelnice mi slíbila jeden rok, ale já ji nechtěla pokoušet. Mohla by změnit názor – nakonec, co jsem věděla o kouzelnících a jejich slibech?
Tvrdila, že mám síly. Magické síly, o kterých jsem si vždycky myslela, že jsou jen mým instinktem pro přežití. Když jsem byla v těchto strašných situacích, cítila jsem se jako posedlá. Jako by se někdo jiný mohl vypořádat s krizí a převzal dočasně kontrolu nad mým tělem, zachraňujíc mě před smrtí a pak se vypařil.
Mohlo by podivné bzučení, které vycházelo z mého hrdla, zachránit můj život pomocí stejné moci, jakou je ta Irysina? Pokud ano, musím udržet svou magii jako tajemství. A taky musím nějak udržet svou sílu pod kontrolou, aby nevyhořela. Ale jak? Vyhýbáním se život-ohrožujícím situacím? Vysmála jsem se představě vyhýbání se potížím. Problémy, zdá se, si mě nacházely bez ohledu na mé úsilí. Sirotek. Mučená. Otrávená. Prokletá a s magií. Seznam se každým dnem prodlužoval.
Neměla jsem čas řešit tyto složité otázky, které kolovaly mou myslí. Zaměřujíc své myšlenky na současnost, studovala jsem cestu pode mnou. Mladé stromky hrozily zhroutit se na úzkou cestu – musela to být jedna z opuštěných lesních stezek, které vedly do Sitie.
Čekala jsem na Valeka. Mohl by vyžadovat vysvětlení o mém setkání s kouzelnicí a já mu byla připravená jedno dát.
Jediné varování před Valekovým příchodem byl jemný šelest větve nade mnou. Vzhlédla jsem, abych spatřila, jak se pomalu odvíjí z horní větve jako had. Neslyšně se spustil vedle mě.
Zdá se, že zelené maskování bylo pro dnešek zvoleno jako převlek. Valekův byl přiléhavý a vybaven kapucí, aby zakryla jeho vlasy a krk. Hnědá a zelená barva mu vystupovaly na lících, což zapříčinilo výrazný kontrast s jeho modrýma očima.
Podívala jsem se na své chatrné oblečení. Některé z listů měly roztřepené okraje a moje uniforma byla skrápěná mnoha slzami při lezení po stromech. Příště až budu chtít uprchnout lesem, musím přesvědčit Dilanu, aby mi ušila stejné oblečení jako Valekovi.

„Ty jsi neuvěřitelná,“ řekl Valek.
„To je dobře nebo špatně?“
„Dobře. Předpokládal jsem, že obstaráš vojákům dobré pronásledování a to jsi udělala. Ale nikdy jsem neočekával tohle.“ Valek ukázal na mou uniformu pokrytou listy a rozhodil pažemi, ukazujíc na stromy. „A k tomu všemu narazíš na kouzelnici a podaří se ti to přežít.“ Při poslední poznámce zabarvil Valekův hlas sarkasmus.
Předpokládám, že tohle byl jeho způsob požádání o vysvětlení.
„Nevím, co se doopravdy stalo. Přistihla jsem se, jak se prodírám lesem, dokud jsem nedosáhla mýtiny, kde na mě čekala. Jediné, co mi řekla, bylo, že jsem zničila její plány, když jsem zabila Reyada a potom se mi do lebky zařízla příšerná bolest.“ Vzpomínka jejího útoku byla v mé mysli stále čerstvá, tak jsem dovolila, aby se veškerá hrůza promítla v mém výrazu. Pokud Valek někdy pojme podezření nad tím, co se doopravdy stalo, nebudu moci přežít ani ten rok, který mi kouzelnice slíbila. A zmínění Reyadova jména podpoří jednu z Valekových teorií, proč po mně kouzelnice jde.
Zhluboka jsem se nadechla. „Začala jsem odříkávat jedy. Snažila jsem se bolest vytlačit z hlavy. Potom útok ustal a ona řekla, že jsi moc blízko. Když jsem otevřela oči, zmizela.“
„Proč jsi na mě nepočkala na mýtině?“
„Nevěděla jsem, kam odešla. Cítila jsem se bezpečněji v korunách stromů, protože jsem věděla, že mě budeš schopen najít.“
Valek zvážil mé vysvětlení. Svou nervozitu jsem zakryla přehrabováním se v batohu.
Po dlouhé chvíli se zazubil. „Prokázali jsme, že se Velitel mýlil. Myslel si, že budeš chycena dopoledne.“
S úlevou jsem se usmála. Využívajíc jeho dobré nálady jsem se zeptala: „Proč Velitel tolik nenávidí kouzelníky?“
Potěšený výraz zmizel z Valekovy tváře. „Má mnoho důvodů. Byli to Královi přisluhovači. Odchylky přírody, které používají svou moc čistě ze sobeckých a chamtivých důvodů. Hromadili bohatství a šperky, léčili nemocné pouze tehdy, když rodina umírajícího mohla zaplatit přemrštěné poplatky. Královi kouzelníci hráli se všemi promyšlené hry, při kterých měli potěšení z vyvolávání zmatku. Velitel s nimi nechtěl mít nic společného.“
Zvědavě jsem na něj zatlačila. „Proč je nepoužívá pro své vlastní účely?“
„Myslí si, že se kouzelníkům nedá věřit, ale možná je v tom víc,“ řekl Valek. Jak mluvil, díval se po lesní stezce. „Chápu Velitelovy obavy a zabití Králových kouzelníků byla dobrá strategie, ale myslím si, že mladší generace, která se narodí s mocí, by mohla být přijata do našeho promyšleného uspořádání společnosti. V této věci spolu nesouhlasíme a i přes mé argumenty má Velitel…“ Valek zmlkl. Zdálo se, že nechce pokračovat.
„Má co?“
„Nařídil, aby ti, kdo se narodí se sebemenším množstvím magické síly, byli okamžitě zabiti.“
Věděla jsem o popravách špionů z jihu a kouzelníků královy éry, ale představa dětí, které jsou jejich matkám vytrhávány z náruče, mě donutilo s hrůzou zašeptat. „Ubohé děti.“
„Je to brutální, ale ne až tak moc,“ řekl Valek. Smutek zmírnil jeho pohled. „Schopnost napojit se na zdroj síly se do puberty neprojeví, což přichází až kolem šestnáctého roku. Obvykle trvá další rok, než si toho jejich rodina všimne a nahlásí je. Pak buď utečou do Sitie nebo si je najdu.“
Jeho slova měla váhu trámu, který dopadl na má ramena. Bylo těžké i dýchat. Šestnáct mi bylo, když mě Brazell naverboval. Když můj instinkt pro přežití začal fungovat v obraně proti Brazellovu a Reyadovu mučení. Snažili se mě testovat na magii? Ale proč mě nenahlásili? Proč nepřišel Valek?
Neměla jsem tušení, co Brazell chtěl. A vědíc teď o svých schopnostech jen přidalo další způsob, jak bych mohla umřít. Jestliže Valek přijde na mou magii, jsem mrtvá. Jestliže nenajdu způsob, jak se dostat do Sitie, jsem mrtvá. Když někdo otráví Velitelovo jídlo, zemřu. Pokud Brazell dostaví jeho továrnu a začne usilovat o pomstu pro svého syna, zemřu. Jsem mrtvá, mrtvá, mrtvá a mrtvá. Otrávení se Butterfly’s Dust začínalo vypadat příjemně. Byl to jediný scénář, kde bych si mohla vybrat kdy, kde a jak zemřu.
Potřebovala bych se pořádně nadechnout, abych odehnala záchvat sebelítosti, ale Valek mě popadl za paži a přitiskl si prsty na rty.
Vzdálené zvuky kopyt a mluvících mužů dolehly k mým uším. Moje první myšlenka byla, že je to klam, který mi poslala kouzelnice. Ale brzy jsem uviděla muly táhnoucí vozy. Vozy svou šířkou zaplnily celou stezku a muž oblečený v hnědé uniformě obchodníka vedl celou skupinu. Bylo tam šest vozů a šest mužů, kteří mezi sebou při cestování mluvili.
Z mého úkrytu na stromě jsem viděla, že prvních pět vozů je naloženo pytli, které by mohly být naplněny obilím nebo moukou. Poslední vůz vezl podivné oválné žluté lusky.
V úžasu jsem si pomyslela, jak dnes Hadí les překypuje činností. Vše, co jsme potřebovali, byli ohňoví tanečníci skákající ze stromu na strom, aby nás pobavili.
S Valekem jsme stále seděli na našem stromě, dokud muži neprojeli pod námi. Jejich uniformy byly nasáklé potem a všimla jsem si, že pár z nich má srolované kalhoty tak, aby o ně nezakopli. Pásek jednoho z mužů byl těsně uvázaný, což způsobilo, že jeho pas vypadal příliš úzký, zatímco pupek jiného hrozil, že každou chvíli odtrhne všechny knoflíky. Tito chudí obchodníci zřejmě neměli trvalou základnu. Pokud by ji měli, jejich švadlena by jim nikdy nedovolila potulovat se v takovém stavu.
Když byli z dohledu, Valek zašeptal: „Nehýbej se, jsem hned zpátky.“ Seskočil na zem a vydal se za nimi.
Neklidně jsem se na větvi zavrtěla, přemýšlejíc o dvou mužích - o kterých Irys řekla, že stopují Valeka - zda by mě mohli najít, než se Valek vrátí. Slunce na západě pomalu mizelo a chladný vzduch nahrazoval denní teplo. Svaly ztuhlé z nečinnosti pulzovaly, jak z nich mizela poslední energie. Celodenní namáhavé lezení mně teď dohnalo. Možnost strávení noci samotná v lese mě poprvé znepokojilo; nikdy jsem si nepředstavovala, že zůstanu volná tak dlouho.
Konečně se Valek vrátil a pokynul mi, abych slezla ze stromu. Pohybovala jsem se opatrně, tápajíc s lanem kolem pasu, jak se mé namožené svaly třásly únavou.
Nesl malý pytlíček, který mi podal. Uvnitř bylo pět žlutých lusků, jež byly naloženy v posledním voze. Jeden jsem vytáhla. Teď, když jsem si je mohla prohlédnout z blízka, všimla jsem si, že podlouhlý oválný lusk má na délku asi osm palců (cca 20 cm) a po jeho povrchu běží asi deset rýh z jednoho konce na druhý. Uprostřed byl velice úzký. Sepjala jsem ruce, tak že se mé prsty překrývaly.
Byla jsem ohromená Valekovou schopností ukrást je za denního světla z pohybujícího se vozu.
„Jak ses k nim dostal?“
„Obchodní tajemství,“ řekl Valek s úsměvem. „Dostat lusky bylo snadné, ale musel jsem počkat, než muži napojili zvířata, abych se podíval do pytlů.“
Když jsem zasouvala lusk zpátky k ostatním, uviděla jsem, že ve spodní části pytlíčku je hromada hnědých oblázků. Sáhla jsem hlouběji a vytáhla jich hrst do mizícího světla. Vypadaly jako fazole.
„Co to je?“ zeptala jsem se.
„Ty jsou z pytlů,“ vysvětlil. „Chci, abys je vzala zpátky Velitelovi Ambrosovi. Řekni mu, že nevím, co to je nebo odkud pochází a já následuji karavanu, abych se podíval, k čemu se chystají.“
„Dělají něco nelegálního?“
„Nejsem si jistý. Jestliže ty lusky a fazole pochází ze Sitie, pak ano. Je nelegální obchodovat s Jihem. Jednu věc ovšem vím – ti muži nejsou obchodníci.“
Chtěla jsem se ho zeptat, jak to ví, když se mi odpověď vybavila. „Jejich uniformy neseděly. Byly půjčené? Nebo ukradené?“
„S největší pravděpodobností kradené. Když si jdeš uniformu půjčit, myslím, že bys mohla najít takovou, která ti sedí.“ Valek byl chvíli zticha, poslouchajíc zvuky lesa. Mohla jsem poslouchat sílící bzučení hmyzu, jak zapadalo slunce.
„Yeleno, chci, abys našla ty dva muže, které jsi dnes odpoledne viděla, aby tě doprovodili zpátky do hradu. Nechci, abys byla sama. Pokud kouzelnice plánuje další útok, bude se muset vypořádat se dvěma dalšími muži a já pochybuji, že jí to bude stát za spotřebu tolika energie. Nikomu neříkej o tom, jak jsi lezla po stromech, o kouzelnici nebo karavaně. Ale podej kompletní hlášení Veliteli.“
„Co můj protijed?“
„Velitel má dávku po ruce.  Dá ti ji. A neboj se o odměnu. Získala jsi každý cent. Až se vrátím, ujistím se, že ji dostaneš. Teď se musím dát do pohybu nebo strávím zbytek noci doháněním karavany.“
„Valeku, počkej,“ dožadovala jsem se. Již podruhé chtěl dnes někdo zmizet před vysvětlením všeho k mé spokojenosti a já z toho byla unavená.
Zastavil se.
„Jak najdu ostatní?“ Bez slunce byl můj smysl pro orientaci na nic. Nebyla jsem si jistá, jestli bych našla cestu na mýtinu natož k hradu.
„Prostě běž po cestě.“ Ukázal směrem, odkud přijely vozy. „Podařilo se mi je setřást, než jsem se setkal s tebou. Vojáci směřovali na jihozápad; pravděpodobně se drží téhle cesty. Technicky vzato je to nejlepší strategie.“
Valek odběhl po cestě pryč. Dívala jsem se za ním. Pohyboval se s lehkou grácií a rychlostí jelena, jeho svaly se vlnily pod maskovacím úborem.
Když byl z dohledu, zašoupala jsem nohama po volných kamíncích na cestě, způsobujíc hluk. Stmívání okradlo stromy o barvy, jak padla tma. Usadil se ve mně neklid. Každý šramot mi rozbušil srdce a já se pořád dívala přes rameno, přejíc si, aby tady byl Valek.
Výkřik prořízl vzduch. Než jsem mohla zareagovat, obrovský stín přispěchal ke mně a povalil mně na zem.

29 komentářů:

  1. Norakiss: Moc děkuju za další kousek :)

    OdpovědětVymazat
  2. Uz se nemuzu dockat pokracovani :D , dekuji za preklad :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ked som včera začala čítať túto poviedku, skoro som odpadla, ako ma to zaujalo a teraz som zvedavá ako opica, čo bude daľej:-) dík moc za preklad, tých prvých 14.kapitol bolo whau, zhltla som ich , no a teraz už len tu budem každý deň očumovať, či pribudla daľšia kapitola:-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad, těším se na pokračování :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jo lidičky, další kapitolka nebude dokud tady nebude aspoň 10 komentářů (a prosím připojujte jméno/přezdívku)...stránku si do teď zobrazilo 37 lidí a z toho jen 4 napsali děkovný komentář, což svědčí o lecčem...Paty

      Vymazat
    2. prosíím, nebud taká tvrdá, to akože fakt budeme čakať na komenty?
      Ja chápem, že prekladať je drina a okrem tých komentov z toho asi nič nie je , ale čo my poctivky, čo skoro vždy dakujú?:-) Doplatíme na tie lenivky:-( takže baby, neleňte a píšte, lebo mňa roztrhne od zvedavosti. A Paty ak to inak nepôjde, ja tie zvyšné chýbajúce komenty namôj dušu sem potom napíšem:-))

      Vymazat
    3. nechci být tvrdá, ale mě vychovávali v tom, že když někdo pro mě něco dělá tak mu za to aspoň poděkuju, což vám zabere minutku, kdežto mi ten překlad mnohdy zabere tři odpoledne...další kapča má asi 15 stran, takže bude stejně trvat dlouho než to přeložím - do té doby by se snad aspoň od podctivců mohlo nasbírat těch 10 komentů :)

      Vymazat
  5. tak jo zlato, ja ti podekuju, i kdyz cekam na konecny preklad a neustale te otravuju s tim at prekladas dal :D :P

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nj jen díky tvému popohánění ten překlad nestojí :D každý den udělám kousek jinak od tebe nemám pokoj :D :P

      Vymazat
  6. Prosím o další kapitolu, díky moc za překlady!!!

    OdpovědětVymazat
  7. diky za kapču :) tak ted to je fakt napinavy, nemužu se dočkat další :))

    OdpovědětVymazat
  8. myslim, že Valek vie že je kouzelnice, a ty utočnici budu nejspiš ty dva ktorych mala najsť (dohady:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. o Valekovi nebudu nic prozrazovat, ale ti dva vojáci rozhodně nejsou útočníci (Valek je má prověřené jinak by ji za nimi samotnou neposlal) - víc neprozradím :D

      Vymazat
  9. x( noooo taaak lenivky by mohli napisat dakovny komentar. Trebars ja: Daaaaakujem ze to prekladas xD /Dei

    OdpovědětVymazat
  10. rozhodně děkuju za překlad, první kapitolu sem dočetla o pul 11 a už se nemůžu dočkat 16 :) G.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad, vzhledem k tomu, že jsem ho četla na jiném blogu, tak jsem děkovala tam, přesto děkuji i tady a doufám, že další kapitola bude brzy...

    OdpovědětVymazat
  12. xD kašlem na to nevydržím to :D idem to čítať v angličtine :3 :D ale určite sa vrátim sem lebo zas tak dobrá v ajine nie som xD :D ;)/Dei

    OdpovědětVymazat
  13. Skvělí... Sice mi chvilku trvalo, než jsem zjistila, že je to na tomhle blogu.... Jste prostě úžasný :D (moje oblíbená věta-kdy bude další kapitola)

    OdpovědětVymazat
  14. V pravém menu, kde jsou obálky knížek, uvádím přibližné datum vydání nové kapitolky :)
    Jelikož už je přes 10 komentářů tak se na kapču můžete těšit a hned jak ji dodělám tak ji uveřejním :)

    OdpovědětVymazat
  15. Perfecto *_*
    Dakujem :)

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj, Překlad je naprosto užasný a moc díky.. tak mě ten příběh navnadil že sem to dočetla v angličtině...:) ale jako správný lenivec si to ráda přečtu znovu ve tvém užasném překladu:) zaroven bych chtěla poprosit zda někdo nemá 2 díl (ne 1,5) magic study.. sem nehorázně zvědavá na další dobrodruštví :) pokud ho někdo má tak prosím zda byste mi ho nemohly zaslat na mejla GTkacova@seznam.cz (pokud máte i další nebudu si stěžovat:))předem díky ikdyby to byla "jen" další tooužebně očekávaná kapitola :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky za pochvalu, jsem ráda že se překlad líbí :) teď jedu domů, ale pak ti pošlu 2. i 3. díl ;)

      Vymazat
    2. díky to seš vážně zlatá:) a užij si pohody domova :) taky už uživám :)G

      Vymazat
  17. Pekne. Prekladas skvele. Bude niekedy pokracovanie?
    Ciri

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokračování bude, ale mám teď zkouškové, proto moc nestíhám. A díky za pochvalu :)

      Vymazat
  18. Krasny preklad. :) Bude niekedy pokracovanie?
    Chcela som sa spytat ci nahodou nemas 3 diel Fire study a nebola by si taka zlata a poslala mi ho na mail: polargirl@centrum.sk
    Dakujem moc.
    Ailean :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokračování samozřejmě bude :) ještě mě ale čeká 5 zkoušek, takže teď nemůžu překládat. Každopádně asi zveřejním aspoň tu půlku kapči co mám hotovou a je teď na korektuře, ať máte zase co číst :) knihu pošlu v noci pokud nezapomenu nebo dříve neodpadnu...

      Vymazat
  19. Děkuji moc za překlad :)
    Nini

    OdpovědětVymazat